Váš seriál Soumrak templářů se inspiruje historií jen velmi volně, vyprodukovala ho stanice History Channel a zobrazuje žijící osoby. Cítil jste hranice toho, co je a co už není přípustné?
Tuhle otázku si samozřejmě musí klást každý filmař, který bere do ruky historii. Od začátku jsme věděli, že chceme v první řadě bavit, a že fakta budeme tedy muset v nějaké míře tvarovat. Podle toho, jestli bude příběh diváky bavit, se pozná, jestli jsme naši práci odvedli dobře.
Také je třeba říct, že seriál vznikl pro americké publikum. Američané mají k vyprávění hodně rigidní přístup, seriály musí například dodržovat šestiaktovou strukturu každé epizody, což vede k poměrně hektickému tempu a větší akčnosti. Což jsem si mimochodem oblíbil, protože takový přístup tomuhle typu seriálu skvěle pasuje, pumpuje mu do žil energii.
Zároveň za námi ale stojí primárně kanál History, jemuž na dějinách záleží, a stejně tak na nich záleží i mně. Nedovolili bychom si tedy svévolně popustit uzdu fantazii.
Zodpovědnost cítíme přinejmenším vůči lidem, o nichž vyprávíme, protože skutečně žili, byť velmi dávno. K jejich oddanosti a odříkání máme velkou úctu, být mnich a válečník zároveň bylo jistě velkou výzvou.
Sledujeme je navíc v období, kdy byli v podstatě veterány prohrané války. A víme, v jakém stavu bývají veteráni. Není důvod myslet si, že traumata z minulých staletí byla méně tíživá.
Tím se Soumrak templářů liší od Robina Hooda, na jehož seriálové verzi jste se také podílel. Vystupují v něm smyšlené postavy ve smyšleném konfliktu, tudíž předpokládám, že jste měl volnější ruce. Pracoval jste při přípravě Soumraku s nějakým zajímavým nápadem, který jste nemohl realizovat, protože byste překročil hranice?
Podle mě budou diváci překvapení, kolik zobrazených událostí se skutečně stalo.
Vztahy mezi francouzským manželským párem byly skutečně chladné, Židé byli opravdu vystěhováni z Paříže.
Honba za svatým grálem je fikce a kvůli zostření konfliktu se občas objeví smyšlená postava, většinou jsme si ale nemuseli nic přímo vymýšlet. Dějiny nám daly dost materiálu. Ta doba byla plná kontrastů, plná velkých momentů i osobních dramat.
Jste showrunner seriálu. Nerežíroval jste ho ani nepsal scénář, stojíte ale nad celým projektem a určujete jeho podobu. Jak moc je film dílem vašeho záměru a kolik prostoru dáváte režisérům a scenáristům?
Samotný proces je výsledkem spolupráce a komunikace, ale konečnou zodpovědnost za každé učiněné rozhodnutí nesu já.
Před pány u kasy jsem tím, kdo odpovídá za každé políčko obrazu, každou zvukovou stopu. Každá věc, kterou vidíte, se mi musela líbit a odpovídat mému vkusu. Nebo muselo jít přinejmenším o tu nejlepší volbu vzhledem k podmínkám, jež samozřejmě ne vždy hrají v náš prospěch.
Aby všechno fungovalo, je třeba mít se na koho spolehnout - najmout dobré scenáristy, režiséry, kameramany a samozřejmě herce. Nápady jsou jedna věc a jejich realizace další, proto je vždycky velmi vzrušující zážitek pracovat na první řadě seriálu. Musí se během ní dát dohromady funkční štáb.
První sezony ale bývají v mnoha ohledech nevděčné, představují se hrdinové a jejich svět a přitom se z vyprávění nesmí stát nuda. Leckdo tvrdí, že divácky vděčnější jsou až druhé série.
U prvních sérií se navíc hodně věcí zkouší bez jistoty divácké spokojenosti, před druhou řadou už mám na čem stavět. Dá se vyladit podle reakcí a může být mnohem zábavnější. Proto se těším i na druhý Soumraku templářů, o němž už se jedná.
V Česku distribuuje Soumrak HBO. Tu známe především díky velkolepým seriálům jako Hra o trůny a Westworld, které se mimo jiné berou velmi vážně, sázejí na temnotu a psychologii. Váš seriál se oproti tomu nebojí být dobrodružnější, lehčí podívanou. Jde o záměrný kontrast?
Jsme určitě jiný typ seriálu, přesto jsem přesvědčený, že naše finále je silné a pořádně těžké, emocionální a epické. Bereme se tak vážně, jak se může brát seriál, v němž se pátrá po svatém grálu.
Nebereme na lehkou váhu tehdejší politiku ani životy lidí. Vy jste viděl první dvě epizody, během nichž ještě není úplně patrné, k jaké tragice se příběh posune.
Seriál vznikal v České republice. Byl k tomu i jiný důvod, než že tu je levno?
Jde o celý balík důvodů a finance jsou jistě jeden z nich. Díky ušetřeným penězům na daních a cenách jsme si mohli dovolit mnohem větší komparz i lepší triky. Za tolik peněz, kolik jsme měli, a že jich opravdu nemáme tolik jako Hra o trůny, bychom jen málokde natočili tak velký seriál.
V Praze ale také žije spousta odborníků, každou filmovou profesi tu špičkově ovládá hned několik lidí. Navíc jsou zvyklí pracovat se zahraničními štáby, přičemž hladké splynutí naší a domácí posádky je pro funkční produkci zásadní.
Tolik chvály teď neříkám jen proto, že jste Čech. Opravdu jde o velké profesionály, kteří pracují neobyčejně rychle a spolehlivě. Nikdy jsem se nemusel bát, že nestihnu denní plán.
Samotný Barrandov je také skvělý. Sice by mohl být moderněji vybavený, ale postačí. A jeho blízkost centru umožňuje rychlé přesuny. Pokud není zrovna v plamenech, pracuje se tam skvěle.
Požár na Barrandově během vašeho natáčení se samozřejmě dostal i do českých médií. Šlo o velkou komplikaci?
Bohužel ano, hlavně kvůli nabranému půlročnímu zpoždění to bylo hodně špatné. Bylo to opravdu hodně špatné. Odložit premiéru je pak nešťastné už kvůli marketingu.
Pro mě osobně ale bylo nejhorší, že jsem slíbil rodině, že budu doma v Los Angeles v říjnu, ale dorazil jsem až v červenci dalšího roku.
Doufali jsme, že touhle dobou už budeme chystat natáčení druhé řady, ale požár všechno zastavil. Stál nás zkrátka hodně, ale důležité je hlavně to, že se povedlo natočit seriál, za kterým si můžu stát a o kterém jsem přesvědčený, že je i díky českým kolegům skvělý.
