Hudební revoluce se nekoná. Arcade Fire neobratně míchají politické poselství a diskotékovou slast

Karel Veselý Karel Veselý
1. 8. 2017 6:30
O kanadské skupině Arcade Fire se mluvilo jako o nástupcích U2. Na novém albu Everything Now ale kapela kolem bratří Butlerových spíše než z (indie)rocku čerpá i díky producentům z Daft Punk a Portishead z dění na parketech klubů. Do toho se snaží přimíchat poselství, že konzum vysává z člověka lidství. Výsledné album však zní velmi rozpačitě.
Video: YouTube / Arcade Fire

Na konci minulé dekády se vedly zjitřené debaty o budoucnosti rocku a odborníci žehrali na neschopnost tradičního žánru generovat nové hvězdy. Odpovědí na otázku pochybovačů, kdo že jsou příští U2, byli tehdy jednoznačně kanadští Arcade Fire.

Ti po úspěchu desek Funeral a Neon Bible stanuli v čele indierockové vlny, která v nultých letech vracela do žánru civilnost, angažovanost i odvahu zkoušet nové věci. Kolektiv kolem bratrů Butlerových ale měl ještě navíc neuvěřitelný cit pro klenuté hymnické refrény, které přímo volaly po stadionových chorálech. Stejně jako U2 v osmdesátých letech.

V roce 2010 Arcade Fire vydali desku The Suburbs, která stanula na čísle jedna amerického žebříčku a následně získala Grammy za album roku. Bylo to vůbec poprvé, co sošku v nejprestižnější kategorii obdržel někdo z nezávislého sektoru hudebního průmyslu, tedy mimo sféru nadnárodních korporací.

Jenže s odstupem času není triumf Arcade Fire nad deskami Katy Perry, Lady Gaga a Eminema v ostře sledovaném předávacím ceremoniálu ani tak bodem zlomu, jako spíše koncem jednoho snu, že hudební průmysl může fungovat jinak než na bázi velkých firem.

Někdy po The Suburbs Arcade Fire zjistili, že je už nebaví být autentickými rockovými hrdiny, a na monumentálním (a schizofrenním) dvojalbu Reflector z roku 2014 koketovali s reggae a disco rytmy. O sedm let později se dokonce upsali velké nahrávací společnosti Columbia.

Písně z jejich nejnovější desky Everything Now už navíc místo na stadiony míří na taneční parkety klubů, čemuž nepochybně pomohli i Thomas Bangalter z Daft Punk a Geoff Barrow z Portishead v roli producentů.

Jak přežít moderní dobu?

Falešné reklamy na ovesné vločky s ritalinem, twitteroví roboti chrlící nesmyslné hashtagy nebo tajné koncerty s povinným dresscodem - Arcade Fire se rozhodli pojmout uvedení nové desky v duchu parodie na reklamní kampaně velkých korporací.

Leitmotivem alba Everything Now je strach z toho, že konzumní společnost a nadměrné množství informací a produktů vysává z člověka lidskost.

V Creature Comfort defilují obrazy mladých lidí, jejichž mysl je deformovaná nutností srovnávat se se svými idoly ze sociálních sítí. Signs of Life je o vyhasnutí rebelského potenciálu mladé kultury a dvojpíseň Infinite Content se ptá, jak vůbec přežít v šílenství akcelerované moderní doby. Slogany varující před blížící se informační apokalypsou nicméně příliš nekorespondují s hudbou, která stojí na tepajících rytmech a elastických basových linkách.

Dá se ale vůbec smysluplně zkřížit politické poselství a klubový hédonismus? Možná by to Arcade Fire prošlo, kdyby měli k dispozici lepší materiál.

Slibně rozjetý začátek desky s hymnickými singly Everything Now a Creature Comfort poprvé narazí na mělčinu s reggae/disco mutantem Peter Pan a následná Chemistry se ska dechy je dost možná nejhorší track, který kdy Arcade Fire natočili na desku.

Infinite Content pak ve dvou verzích imituje punkovou naštvanost a country pohodu, obojí nicméně dost nedůvěryhodně. Electric Blue táhne ke dnu zvláštně zefektovaný hlas Régine Chassagneové, která nikdy nebyla nijak výrazná zpěvačka.

Festival nedotažených nápadů zachrání snad jen Put Your Money on Me, jež se smyčci, kvákadly a sedmdesátkovým fetišem jako takovým evokuje poslední nahrávku Daft Punk Random Access Memories. Rozpačitý dojem z desky už ale nezachrání.

I zmiňovaní U2 byli kdysi unaveni z kytar a na albech Zooropa a Pop zkusili osvěžit svůj zvuk novými impulzy. Fanoušky tehdy ale spíše ztráceli. Arcade Fire se nachází v podobné fázi kariéry, v níž přešlapy bohužel nevyvažují příležitostné momenty geniality.

Když se po roce 2010 vydali neprošlapanou cestičkou experimentů, dalo se jim ještě fandit. Vlastně ale nikdy nedošli o moc dál než ostatní rockové kapely, které v minulosti začaly koketovat s jamajskou či černošskou hudbou.

Na Everything Now zní kolektiv z Kanady jako lehce updatovaná verze Talking Heads, Public Image Ltd. nebo jako reggae pokus The Clash. Na to, aby se postavil do čela nové hudební revoluce, je to ale poněkud málo.

 

Právě se děje

Další zprávy