Kritizovali ho, že fotí „šik porno“. Král perverze se feministkám smál, jeho fotky pobuřují dodnes

Helmut Newton nikdy neusiloval o to líbit se. Nechtěl být přijatelný pro všechny, neměl potřebu se zavděčit. Jeho fotografie, ženy v podpatcích, často nahé, někdy svázané, jindy chladně odtažité, působí i dnes jako výzva. Nejen estetická, ale i etická. Nejde v nich jen o krásu, ale o vztahy moci, o pohled, který není jednoznačný ani pohodlný.

„Proč bych trávil celý život se ženami, oblečenými i nahými, kdybych je neměl rád?“ reagoval kdysi na kritiku v rozhovoru pro magazín Newsweek. „Na mých fotografiích jsou ženy vítězné. Muži jsou jen doplňky,“ vysvětlovat tehdy.

Související

„Čekám na poslední dobrou fotku.“ Devadesátiletý Saudek bilancuje i lituje, smrti se ale nebojí

Newtonovo vidění světa bylo záměrně vychýlené. Napjaté, místy zneklidňující, ale vždy dokonale stylizované. Narodil se v roce 1920 v Berlíně jako Helmut Neustädter. Berlín meziválečné éry byl místem silných kontrastů: otevřený i temný, dekadentní i svazující. Newtona tak formovaly noční ulice, kabarety i atmosféra, ve které se mísila svoboda s latentním nebezpečím.

„Nacisté se dostali k moci, když mi bylo třináct. Jejich estetika byla všude – v časopisech, v kinech. Samozřejmě že to na mě jako na dítě fascinované fotografií mělo vliv,“ přiznal později. Nešlo o obdiv, spíš o vizuální zkušenost, která se do jeho práce propsala v podobě přísné kompozice, ostrých linií a důrazu na tělesnost. Právě tyto prvky vedly některé kritiky ke srovnání s estetikou Leni Riefenstahlové, režisérky spojené s nacistickou propagandou.

„Žena nežije na bílém pozadí“

S nástupem nacismu ale přišel i zlom v jeho životě. Jako člen židovské rodiny musel Německo opustit. Přes Singapur se dostal až do Austrálie. Tam začínal od nuly. Fotografoval svatby, portréty, pracoval na komerčních zakázkách. Nic tehdy nenasvědčovalo tomu, že se z něj stane jeden z nejvýraznějších fotografů 20. století.

Zásadní obrat přišel až s módní fotografií a spoluprací s časopisem Vogue. Newton do módy přinesl příběh, napětí a určitou ambivalenci. V ateliéru fotit nechtěl. „Žena nežije na bílém pozadí. Žije v autě, v domě, na ulici,“ vysvětloval. Módu raději zasazoval do reálných kulis. Výsledkem pak nebyl dokument v pravém slova smyslu. Spíš pečlivě vystavěná inscenace.

Jeho fotografie působí jako výjevy z filmu. Postavy v nich hrají role, pohybují se v prostoru, který má vlastní atmosféru. Ženy nejsou podle Newtona objekty, ale aktérky. Často dominují, určují pravidla hry, i když jsou zároveň vystavené pohledu diváka. Právě tahle ambivalence dělá jeho práci tak těžko zařaditelnou.

Zobrazit
20 fotografií

Česká fotografka Gabriela Fárová, která se s Newtonem setkala při jeho návštěvě Prahy v roce 1988, na něj vzpomínala jako na mimořádně citlivého pozorovatele. Podle ní dokázal přesně vycítit atmosféru místa a pracovat se světlem i prostředím s velkou precizností. To ostatně potvrzuje i jeho vlastní fascinace nocí. „Noc dává ženám na ulici zvláštní tajemství. To mě přitahuje,“ říkal. 

Zájem o jeho práci ale vždy doprovázela i silná kritika. Feministky mu vyčítaly objektifikaci žen, jeho fotografie označovaly za estetizovanou „šik“ pornografii. Teoretička Susan Sontagová ho veřejně nazvala misogynem. Newton podobné výtky odmítal a často je s provokativním úsměvem na tváři shazoval jako nepochopení. 

Jeho snímky přitom skutečně nejsou jednoznačné. Zobrazují ženy jako silné i zranitelné, dominantní i vystavené. Pohybují se na hraně mezi fantazií a realitou. Možná právě proto si uchovaly svou sílu i desítky let po svém vzniku. Před jeho objektivem stály největší hvězdy své doby. Modelky jako Claudia Schifferová nebo Grace Jonesová, ale i osobnosti jako Andy Warhol či Salvador Dalí. Přesto Newton sám sebe za umělce nepovažoval. „Umění a dobrý vkus jsou sprostá slova,“ tvrdil.

Související

Mystik, buddhista i komunista. Slavný fotograf František Drtikol byl muž plný rozporů

Když mluvil o ženách, byl překvapivě přímočarý. „Sex-appeal nemá nic společného s krásou. Je to otázka mysli. Intelektu,“ říkal. I to je patrné z jeho fotografií. Ženy na nich nepůsobí jako pasivní objekty, ale jako osobnosti, které mají situaci pod kontrolou, i když jsou třeba zcela nahé.

Newton zemřel po autonehodě v roce 2004. Zanechal po sobě dílo, které dodnes vyvolává emoce: od obdivu po odmítnutí. A také otázky, na které neexistuje jednoduchá odpověď. Byl provokatér? Voyeur? Nebo jen fotograf, který se nebál zachytit to, co jiní raději neviděli? Možná ani jedno, možná od každého trochu.

VIDEO: Krásky pózovaly nahé na balkoně v Dubaji, skončily ve vězení

Zdroj: The Guardian, iROZHLAS, The New York Times, Neewsweek