Kremace domácích mazlíčků. Mrtví by jinak skončili na skládce, říká vedoucí útulku

Magazín Magazín
7. 9. 2021 11:02
V Hongkongu jsou pozemky drahé a pohřby nákladné. Majitelé zemřelých domácích mazlíčků si proto mohou zvolit jejich kremaci, kterou ve městě nabízí zhruba tucet krematorií. Kent Luk, který vede psí útulek, je přesvědčený, že se tak páníčci mohou důstojně rozloučit se svými čtyřnohými kamarády.
Kremace domácích mazlíčků. Mrtví by jinak skončili na skládce, říká vedoucí útulku | Video: Reuters

Kent Luk se v městském útulku Paws Guardian Rescue stará přibližně o 500 zatoulaných psů, často je s nimi až do jejich posledních dnů.

Každému z nich přitom uspořádá na jeho poslední cestě pohřeb, dodává jim to podle jeho slov důstojnost. Kdyby jejich mrtvá těla předal státu, skončila by na některé z městských skládek. "Nechceme, aby psi skončili mezi odpadky. Chceme, aby se s nimi zacházelo s určitou úctou," řekl agentuře Reuters.

Kremace probíhají v nedalekém pohřebním ústavu pro zvířata, který mu účtuje symbolický poplatek. Ostatní majitelé domácích mazlíčků platí vyšší sazby, od 1400 hongkongských dolarů (3800 Kč) výše, v závislosti na velikosti zvířete. 

Majitelé se mohou se svými mazlíčky rozloučit ve vyhrazené místnosti. Poté si mohou vybrat, zda si jejich popel odnesou s sebou domů, nebo ho nechají rozptýlit na zahradě pohřebního ústavu.

Joey Wongová, která se rozhodla pro kremaci své kočky Suet Suet, řekla, že chce kočičí popel rozptýlit v květináči u palmy na svém balkoně. "Může se na nás dívat z balkonu… A může zůstat součástí našeho života a být spolu s dětmi, až budou starší," dodala Wongová.

V Česku podobnou službu nabízí například projekt Věčná loviště. V bývalém vojenském areálu Drnov mají smuteční síň, krematorium a okolo 40 hektarů volné přírody. Za pomoci architekta Petra Hájka ho v jednom z opuštěných objektů vybudovali dva přátelé Martin Chum a Michal Šeba, kterým u Prahy dlouhodobě chybělo místo pro důstojné rozloučení s domácími mazlíčky. 

"Zatím se zdá, že majitelé uhynulých zvířat jsou rádi, když mají na zvíře památku a čisté svědomí, že udělali vše pro jeho důstojný odchod. Smutek tu prožívá každý jinak, zajímavé však je, že obecně se tu nikdo nechce podruhé loučit. V některých případech se těla dokonce i štítí. Myslíme, že se lidé bojí smrti, a tak jakmile zvíře uhyne, nechtějí s ním už nic mít," tvrdí majitelé. 

 

Právě se děje

Další zprávy