Čerstvý zelený chřest chutná svěže a hodí se do salátů, ke grilovanému masu i do italského risotta
Foto: Shutterstock – Volodymyr Tverdokhlib
Bílý chřest s máslem (nebo holandskou omáčkou) a opečenou strouhankou kombinuje jednoduché chutě. Skvělý je jen samotný k bílým bramborám nebo třeba jako příloha ke grilovanému masu a rybám.
Foto: Shutterstock – hsunny
Čerstvě sklizený bílý chřest je nejsladší. Čím déle od sklizně je, tím víc sladkost ztrácí a naopak hořkne.
Foto: Shutterstock – hlphoto
Reklama
Slavné chřestové plantáže v okolí Ivančic a Trboušan vznikly na začátku 19. století, tehdy byl zdejší chřest ve světě známější než plzeňské pivo.
Foto: archiv Slavností chřestu a vína
Historická fotografie pěstování chřestu v Trboušanech u Ivančic. Výhonky chřestu se přikrývaly hliněnými zvony, aby zůstaly bílé a sladké.
Foto: archiv Slavností chřestu a vína
Špičky chřestových výhonků si proráží cestu vzhůru. Když na ně začne svítit sluce, začne se tvořit chlorofyl a zezelenají.
Foto: Shutterstock – barmalini
Reklama
Ruční práce. Při sklizni bílého chřestu se používají speciální dlouhé nože, tzv. dloubáky.
Foto: Shutterstock – hlphoto
Oproti minulosti se dnes bílý chřest pěstuje v půdních hrůbkách, které se přikrývají černou fólií. To brání jejich zelenání a udržuje se pod ní teplo.
Foto: Shutterstock – barmalini
Sklizeň zeleného chřestu je poctivá ruční práce, i když ne tak náročná jako u chřestu bílého.
Foto: Shutterstock – U. J. Alexander
Reklama
Síla slunce. Když na výhonky začne svítit slunce, zezelenají. Zelený chřest se pak odřezává pár centimetrů nad zemí.
Foto: Shutterstock – kobeza
Nejjemnější chřestové stonky mohou mít jen kolem 5 mm v průměru a jsou skvělé i úplně syrové.
Foto: Archiv autora – Jana Chmelíková
Zelený chřest, lístky salátu, rajčata a sázené, vařené nebo pošírované vejce – tahle kombinace se nikdy neomrzí. Se slepičím vejcem je to klasika, s křepelčím delikatesa.