Praha - Turecký spisovatel a nositel Nobelovy ceny Orhan Pamuk v Praze četl ze svých knih a vyprávěl návštěvníkům Festivalu spisovatelů o své tvorbě. Pamuk, jehož tvorba s výrazně poetickou linkou se ale také vyjadřuje k aktuálním politickým otázkám své země, se setká se svými čtenáři v pátek 16:00 při autogramiádě v pražském knihkupectví Luxor.
V rámci dnešního galavečera na Nové scéně přečetl ukázky ze své knihy Jmenuji se Červená, která patří k sedmi jeho titulům, jež mají čeští čtenáři k dispozici. Patří k jeho knihám, v nichž se vrací do historie a vychází z prostředí ilustrátorů rukopisných knih.
"Sám jsem se učil mezi sedmi a dvaadvaceti lety malovat. Často se mě ptali, proč jsem přestal a začal psát literaturu. Rozhodl jsem se, že by bylo dobré napsat knihu o radostech z malování, o kterou jsem přišel. Mou snahou bylo zachytit pocit, když se ruka pohybuje rychleji, než mozek, intelekt máte v ruce," řekl spisovatel. Kniha ale není jen o radostech z malby, je také o literatuře, doplnil.
Čtěte také
Pamuk otevírá muzeum posedlosti a ztracených snů
Původně uvažoval o knize východních malířích z 20. století. "Ale pak jsem si říkal, že jsou příliš ovlivnění evropským uměním, a nechtěl jsem se zabývat oním problematickým ovlivňováním evropskou kulturou. Rozhodl jsem se to zasadit do historie a vyšla mi skupina malířů z 16 . století, kdy bylo silné hnutí ilustrátorů rukopisů," řekl. V islámské kultuře je velmi problematické zobrazovat lidské tělo, ilustrátoři rukopisů jisté možnosti měli. Kniha se odehrává během šesti dnů v Istanbulu, kde se Pamuk narodil a celý život žije.
Román se odehrává v několika zimních dnech roku 1591 a zavádí čtenáře do prostředí sultánových malířů miniatur, z nichž jeden je záhadně zavražděn a jeho smrt vnáší do klidného života miniaturistů neklid a strach. Román ale také přibližuje každodenní život osmanské společnosti 16. století, mluví o střetávání Západu a Východu, zabývá se otázkami psaní a je také sestaven z celé řady individuálních vyprávění a životních osudů.
Pamukovu tvorbu obecně charakterizuje prolínání východního a západního světa, ale i různých historických rovin či snu s realitou. Knihy jediného Turka, který dostal Nobelovu cenu, odrážejí tureckou společnost v celé její rozpolcenosti - její touhu po modernitě narážející na islámskou tradici.
Východní a západní se v jeho dílech, překládaných do 60 jazyků, někdy stává zaměnitelným pojmem, pročež ho někteří Turci kritizují za znevažování národních hodnot. Téměř každý z desítky Pamukových románů je experimentem jak obsahovým, tak formálním. "Píšu proto, že jsem nikdy nedokázal být šťastný, píšu proto, abych byl šťastný," stojí v dnešním programu k Pamukovu vystoupení.
