Krása zániku. Astronomové nahlédli do „Božího oka“ a spatřili konec světa

Vypadá jako obří zornice upřená z hlubin vesmíru přímo na nás. Helixova mlhovina, přezdívaná „Boží oko“, je ale monumentálním hřbitovem. Nové snímky z teleskopu Jamese Webba odhalují detaily hvězdné agonie v takovém rozlišení, že vědci poprvé vidí to, co za pět miliard let čeká i Slunce a Zemi. Podívejte se, jak hvězdy umírají a jak se z jejich pozůstatků rodí materiál pro vznik nových světů.

NASA spolu s dalšími kosmickými agenturami zveřejnila dosud nejdetailnější infračervené snímky Helixovy mlhoviny, která si díky svému tvaru vysloužila přezdívku „Boží oko“. To, co na první pohled působí jako úchvatná kosmická podívaná, je ve skutečnosti důsledkem destrukce hvězdy podobné našemu Slunci. Tyto pozůstatky se nacházejí relativně blízko, přibližně 650 světelných let od Země – jen těžko představitelných 6 149 474 807 177 520 kilometrů.

Helixova mlhovina vznikla ve chvíli, kdy hvězda v jejím středu spotřebovala své jaderné palivo a odvrhla vnější vrstvy do okolního prostoru. V jádru po ní zůstal takzvaný bílý trpaslík, tedy objekt s extrémní hustotou.

„Jeho silné záření osvětluje okolní plyn a vytváří pestrou paletu jevů: horký ionizovaný plyn nejblíže k bílému trpaslíkovi, chladnější molekulární vodík ve větší vzdálenosti a také chráněné kapsy prachu, kde se mohou začít formovat složitější molekuly. Právě tyto procesy jsou klíčové – jde o surovinu, z níž se mohou v jiných hvězdných soustavách jednou zrodit nové planety,“ popisuje NASA.

Teleskop Jamese Webba díky své kameře pro blízké infračervené záření pronikl do mlhoviny hlouběji než kdykoli dřív. Detailní záběry odhalily tisíce oranžových a zlatých struktur připomínajících komety. Tyto takzvané kometární uzly vznikají na rozhraní rychlých hvězdných větrů z umírající hvězdy a starších, chladnějších vrstev plynu, které byly vyvrženy v dřívějších fázích její existence.

Právě tady astronomové sledují, jak se hvězdný materiál vrací zpět do galaktického prostředí, odkud může dát vzniknout dalším generacím hvězd a planet.

Vidíme budoucnost Slunce a Země

Snímky ale nejsou jen vizuálně působivé. Mají především zásadní vědecký význam. Ukazují, co jednou čeká i naše Slunce, až vyhoří a promění se v podobnou mlhovinu, přičemž může pohltit nejbližší planety.

Astronomové zároveň zdůrazňují, že ačkoli představa Slunce, které „spolkne“ Zemi, zní dramaticky, jde o scénář velmi vzdálené budoucnosti. Nemá žádný bezprostřední dopad na život na naší planetě.

„Až bude Země za pět miliard let zničena Sluncem, může její hmota paradoxně posloužit jako stavební materiál pro vznik nové generace planet a možná i života,“ uzavírá astronomka Janet Drew z University College London.