Koupil vilu, do které dvacet let nikdo nevkročil. Nakonec vytvořil dům, který nebude nikdy úplně hotový

Když fotograf a kreativní ředitel Tas Careaga poprvé vstoupil do staré vily nedaleko španělského Bilbaa, bylo jasné, že ji čeká náročná rekonstrukce. Dům byl více než dvacet let opuštěný, rozvody byly na hranici životnosti, nefungovalo vytápění a většina interiéru nesla stopy dlouhodobého chátrání. Přesto měl od začátku jasno, že z něj nechce vytvořit další moderní vilu ani víkendové bydlení.

Související

19 fotografiíProhlédnout si 19 fotografií

Z luxusu do bahna prasečí farmy. Vyměnili Londýn za pustinu, s novorozencem byli bez proudu

„Od začátku jsem věděl, že z toho bude místo pro život i tvorbu. Chtěl jsem, aby dům nebyl jen krásně opravený, ale aby v něm lidé skutečně žili a pracovali,“ říká Careaga, který dnes ve Ville Tola sám bydlí a zároveň tu hostí umělce z různých zemí.

Myšlenka najít podobné místo ho provázela několik let. Hledal dům dostatečně blízko Bilbaa, aby zůstal v kontaktu s městem, ale zároveň měl klid a prostor pro práci. Shodou okolností znal majitele domu už z dřívějška. Když se rozhodli vilu prodat, nabídli ji nejprve právě jemu.

Související

19 fotografiíProhlédnout si 19 fotografií

V šestnácti osiřel a hledal pevný bod. Ruiny kostela ze 16. století proměnil v neuvěřitelný domov

Nejdůležitější bylo zachovat charakter domu

Přestože technický stav budovy nebyl dobrý, jednu věc si Careaga zamiloval okamžitě – původní konstrukci z masivních dubových trámů, které jsou podle něj staré několik století. Právě historický charakter domu se rozhodl zachovat za každou cenu. „Snažil jsem se najít rovnováhu mezi starým a novým. Nechtěl jsem vytvořit muzeum, ale ani prostor, kde by moderní prvky přebily historii domu.“

To ovšem neznamenalo, že rekonstrukce bude jednoduchá. Prakticky všechno ostatní muselo projít kompletní proměnou. Přestěhovala se kuchyň, změnila dispozice pokojů, vznikly nové rozvody elektřiny, vody i vytápění a postupně se řešily další problémy, které se objevovaly až během stavebních prací.

Rekonstrukce vlastně nikdy neskončila

Do obyvatelného stavu se podařilo vilu dostat přibližně za pět měsíců. Ani po dvou letech ale Careaga nemá pocit, že by projekt byl hotový. „Je to neustálý work in progress. Protože tady žiju, pořád něco upravuji. Řekl bych, že asi osmdesát procent věcí vzniká spontánně až během používání domu.“

Na složitější stavební práce si přizval odborníky, velkou část rozhodnutí ale dělal až přímo na místě. Nakonec se ukázalo, že nejnáročnější nebyly samotné stavební zásahy, ale organizace celého projektu, velikost domu a hlídání rozpočtu.

Zobrazit
26 fotografií

Dům, který se mění spolu s lidmi

Dům je navržený tak, aby v něm mohlo současně žít několik lidí a každý měl dostatek soukromí. Zároveň vznikají přirozená setkání, společná práce i diskuse, které se podle něj naplánovat nedají. „Celý proces připomíná spíš vznik uměleckého díla než klasickou rekonstrukci. Dům se postupně proměňuje spolu s lidmi, kteří jím procházejí.“

Řada umělců po sobě navíc ve vile zanechává konkrétní stopu. Někteří vytvoří obraz, jiní instalaci nebo drobný zásah přímo do interiéru. Careaga by chtěl, aby se tento princip zachoval i do budoucna a aby se dům postupně stal místem, jehož součástí budou především díla vzniklá přímo na místě.

Osobnější než všechny předchozí projekty

Tas Careaga se dlouhodobě pohybuje na pomezí fotografie, designu a architektury. Mezinárodní pozornost mu přinesla především přestavba ruin kostela ze 16. století na bydlení a ateliér, která během pandemie obletěla architektonická média.

Villa Tola je podle něj ale jiný typ projektu. „Je to spíš životní styl než rekonstrukce. Nikdy nemám pocit, že je hotovo, ale právě to mě na tom baví.“ Právě proto by se do podobného projektu pustil znovu, i když dobře ví, kolik času, energie i peněz podobná proměna stojí.

VIDEO: Laichterův dům najdeme na okraji Riegrových sadů na Vinohradech. Jedná se o vrcholnou stavbu architekta Jana Kotěry

Zdroj: autorský článek