Reklama
Reklama
Magazín

Kostry, kanibalismus a dvě ztracené lodě. Co dnes skutečně víme o osudu Franklinovy výpravy?

Tereza Šolcová
Tereza Šolcová
Tereza Šolcová

V květnu 1847 nechala Franklinova výprava v arktické pustině krátkou zprávu: „Vše v pořádku.“ O necelý rok později už byl její velitel mrtvý, lodě vězely v ledu a 105 mužů se chystalo pěšky na jih. Nikdo z nich se domů nevrátil. Po téměř 180 letech známe vraky, ostatky i stopy kanibalismu. Přesto stále nevíme, kde přesně se z dobře vybavené expedice stala katastrofa a co ji nakonec zlomilo.

Reklama

Když John Franklin 19. května 1845 vyplul z Anglie, vedl 134 mužů na lodích HMS Erebus a HMS Terror. Pět z nich se ještě z Grónska vrátilo domů, takže dál do Arktidy pokračovalo 129 členů expedice. Měli dokončit průzkum Severozápadního průjezdu mezi Atlantikem a Tichým oceánem.

„Byli nejlépe vycvičení, nejlépe vybavení a měli všechny tehdejší moderní vymoženosti,“ připomněl později námořní archeolog James Delgado. Přesto se po nich na dlouhé roky slehla zem.

První zimu strávili námořníci na Beechey Island, kde tři muži zemřeli. V létě 1846 pokračovaly lodě na jih, ale 12. září je u Ostrova krále Viléma sevřel led. Z následujících měsíců máme jen minimum zpráv.

Tu nejznámější vložili členové expedice 28. května 1847 do kamenné mohyly. Končila slovy „All well“ – vše v pořádku. Když se k dokumentu o necelý rok později vrátili, dopsali kolem původního sdělení mnohem pochmurnější pokračování. Franklin zemřel 11. června 1847, do dubna následujícího roku zahynulo dalších 23 mužů a zbývajících 105 členů výpravy opustilo lodě. Zamířili na jih směrem k řece Back. Tím jejich vlastní písemné svědectví končí.

Reklama
Reklama

Co věděli Inuité?

Další části příběhu uchovali Inuité. V roce 1854 vyprávěli skotskému lékaři a průzkumníkovi Johnu Raeovi o desítkách bělochů, které viděli táhnout na jih. Popsali mu také mrtvá těla a známky kanibalismu. Viktoriánská Británie tuto část svědectví dlouho odmítala, archeologie ji však později podpořila.

HMS Terror sevřená arktickým ledem. Rytina podle kresby George Backa z expedice 1836–1837.
HMS Terror sevřená arktickým ledem. Rytina podle kresby George Backa z expedice 1836–1837.Foto: Library and Archives Canada / Wikimedia Commons, Public Domain

Vědci našli na kostech členů výpravy řezy po nožích a při dalším výzkumu také rozlámané dlouhé kosti se stopami odpovídajícími získávání morku. Autoři studie je považují za známku krajní fáze přežívacího kanibalismu.

Inuitská svědectví nakonec sehrála zásadní roli i při hledání samotných lodí. Badatel David Woodman, který se jimi dlouhodobě zabýval, to shrnul stručně: „Bez tradičních znalostí by bylo pátrání prakticky nemožné.“

Tým Parks Canada spojil ústní tradici s moderním sonarem a dalšími metodami. Erebus našel v září 2014. „Nedokážete si představit, jak neuvěřitelný to byl pocit, když se na obrazovce objevil dokonale rozeznatelný vrak,“ vzpomínal archeolog Ryan Harris. Terror následoval o dva roky později. Jeho poloha zároveň zkomplikovala zažitou představu o posledních týdnech expedice a naznačila, že po opuštění lodí mohl jejich příběh pokračovat jinak, než historici dlouho předpokládali.

Reklama
Reklama

Nález vraků ale nevyřešil největší otázku: proč zemřelo všech 129 mužů?

Dlouho dominovala teorie otravy olovem. Analýzy ostatků skutečně odhalily vysoké koncentrace tohoto kovu a podezření padlo mimo jiné na pájku konzerv. Pozdější výzkum však závěr oslabil. Studie z roku 2018 porovnala ostatky Franklinových námořníků s dobovou populací britského námořnictva a nenašla známky mimořádně vysoké expozice. Autoři proto odmítli tvrzení, že olovo sehrálo v katastrofě rozhodující úlohu.

Vrak může stále držet svá tajemství

Badatelé zvažují kurděje, infekce, podvýživu, podchlazení i vyčerpání. Nejlépe dnes obstojí představa souhry několika faktorů. Posádky strávily dvě zimy v oblasti s omezenými možnostmi získávání potravy a poslední známý plán počítal se stovkami kilometrů pochodu přes led a arktickou tundru.

Archeologové přitom příběh dál skládají předmět po předmětu. Jen při výzkumu Erebu v roce 2024 vytáhli například sextant, kabát, holicí potřeby, pistole nebo keramický džbán. „Loď nám může říct ohromné množství o konkrétních okolnostech, kterým tito muži čelili ve chvíli, kdy stáli tváří v tvář vlastní smrti,“ řekl o potenciálu vraků Harris.

Reklama
Reklama

A genetika mezitím vrací jména některým ostatkům nalezeným na souši. Ani ona ale hlavní záhadu neuzavírá. Franklinova expedice už dávno není příběhem dvou ztracených lodí. Ty jsme našli. Tajemství dnes spočívá hlavně v tom, jak se během několika měsíců změnilo „vše v pořádku“ v boj o život, který nikdo z mužů pokračujících do Arktidy nepřežil.

VIDEO: Jak vypadají lodě na expedice do polárních oblastí dnes?

Zdroj: Parks Canada: History of the Franklin Expedition, International Journal of Osteoarchaeology, PLOS ONE – Franklin expedition lead exposure, University of Waterloo


Chcete vídat Aktuálně.cz častěji na Googlu?
Přidat jako preferovaný zdroj
Reklama
Reklama
Reklama