reklama
 
 

17. listopad nemá patřit nikomu. Oslavme svobodu a neseďme doma na gauči, říká mluvčí Korza Národní

15. 11. 2016 8:52
Již potřetí připravují na státní svátek 17. listopadu studenti akci nazvanou Korzo Národní. Ta se snaží na pražské Národní třídě ukázat, jak se dá s nabytou svobodou naložit. Akce s přídomkem "Díky, že můžem" má podle jejího organizátora Martin Pikouse fungovat jako poděkování lidem, kteří se na událostech v roce 1989 podíleli, ale také jako dík současníkům, již využívají dobrým způsobem možnosti, kterou 17. listopad nabídl. Pikous zároveň říká, že se chtějí na akci vyhnout politickým heslům, protože státní svátek nemá patřit politice. "Nechceme, aby byl 17. listopad dnem Miloše Zemana, Tomia Okamury, docenta Konvičky nebo kohokoliv jiného," dodává.

Myšlenkou Korza Národní je motto “Díky, že můžem”. Ke komu má směřovat váš dík?

Je to dík dvěma skupinám. Jednak lidem, co se aktivně podíleli na událostech 17. listopadu 1989, potažmo i roku 1939, na který se občas zapomíná. Druhé je poděkování našim současníkům, kteří využívají dobrým způsobem možnosti, kterou nám 17. listopad nabídl. Chceme totiž ukazovat kulturu a občanskou společnost, která před rokem 89 neměla šanci existovat.

Za projektem stojí tým současných i bývalých organizátorů Budějovického Majálesu. Jak se stane, že studenti z Českých Budějovic jdou organizovat oslavu svobody do Prahy?

Nám samotným to dodnes přijde trochu bizarní. Vyrostli jsme na Budějovickém Majálesu, díky čemuž jsme byli ve spojení s organizátory festivalu United Islands. Ti mají zároveň k tomu obecně prospěšnou společnost Opona, která pořádala oslavy k 25letému výročí. Oslovili nás s tím, že se jim líbí, jakým způsobem pořádáme Majáles v Budějovicích. Chtěli, aby k tomu datu dělali něco mladí lidé, protože mohou oslavu svobody pojmout jinak.

Jak jste se to tedy rozhodli pojmout?

Chtěli jsem jen, aby lidé přišli a neproseděli významný den doma na gauči. Národní třída jako místo funguje samo o sobě, protože má v sobě zajímavou atmosféru a v daný den se na ní pohybují zajímaví lidé. Myšlenky, se kterými je spojen 17. listopad, jsme se snažili mít od počátku opravdu nízkoprahové. Chtěli jsme mít celý den přístupný širokému záběru lidí tak, abychom do toho příliš nevnucovali naše osobní vize, protože ten den není o nás, ale o všech účastnících listopadových událostí let 39 a 89 a vlastně i celé současné společnosti.

Zjistili jsme ale, že lidé potřebují explicitně artikulovat hodnoty, na kterých oslava stojí. Nechceme ale jen kladení věnců a rozsvěcování svíček. Místo toho, abychom podobné pietní akty vyškrtli, se je pokusíme nabídnout v netradičním uměleckém pojetí.

Inspirovali jste se někde?

Při plánování jsme se zaměřili i na oslavy svátků na západ od nás, 14. červenec je pro Francii nezpochybnitelný symbol a okamžik národní hrdosti. Stejně tak bychom chtěli i my spojit 17. listopad s pojmem národní hrdosti. Podle nás není národní hrdost mávat vlajkami a řvát Čechy Čechům. Hrdost se projevuj tím, že je člověk pyšný na to, co jeho národ dokázal. Ve stejném duchu se nese citát TGM, který říká: “Vlastenectví je láska k vlastnímu národu, nikoli nenávist k jiným.“ Bohužel dnes tento pojem využívají pouze lidé jako Konvička, Okamura a Zeman, kteří ho rozhodně nechápou takhle.

V tiskové zprávě píšete, že jste “mladí lidé, kteří sice předlistopadovou dobu osobně nezažili, ale o to více jsou vděční za možnosti, které žádná z předchozích generací neměla”. Nemáte někdy pocit, že jsou mladí lidé nevděční za takové možnosti?

On je asi rozdíl mezi nevděkem a lhostejností. A nemyslím si, že by to byla otázka mladé generace. Je to podle mě způsobené tím, že si nedokážeme úplně spojit to, kde se ty možnosti vzaly. Já ve svých 23 letech můžu cestovat po celém světě, můžu pořádat takovéhle akce, studovat bez omezování a je pouze na mně, jestli dojdu k bodu, že tyhle možnosti nejsou samozřejmostí.

A může to v lidech vaše akce probudit?

My v to věříme, jinak bychom to asi nedělali. Děláme to s vidinou toho, že se v lidech něco probudí. Na samotné akci není důležitý program, snažíme se vytvořit nějakou atmosféru. Co si z toho kdo odnese, je samozřejmě na něm, naším cílem je lidi inspirovat.

Jak se vypořádáváte s tím, že se 17. listopad stal pro mnohé lidi politickou událostí?

Jednou ze základních věci, na které akce stojí, je apolitičnost. Setkáváme se s tím, že je akcím spojeným se 17. listopadem vyčítána apolitičnost. Jenomže ve společnosti stále není slovo politika jasně definováno a mnoho lidí ho vnímá jako spojení s nějakou stranickou politikou. V tom chceme být apolitičtí. Nechceme mít národní svátek spojený se jmény, nechceme proslovy aktivních politiků a ani se nijak nesnažíme opentlit oslavy.

Na druhou stranu politiku jako aktivní participaci na věcech veřejných vítáme a rádi bychom v mladých lidech vzbuzovali zájem o ni. Apolitičnost pro nás znamená názorovou nevyhraněnost z naší strany. Nechceme lidem vnucovat naše osobní názory, ať ale přijdou na Národní a podělí se s těmi svými s okolím. Chceme nabídnout možnost strávit příjemný den.

Zvláště v posledních letech je to velmi cítit. Miloš Zeman na Albertově mluvil o uprchlících, Václavské náměstí obsadil Tomio Okamura s podobným tématem. Je to špatně?

Nechceme, aby byl 17. listopad dnem Miloše Zemana, Tomia Okamury, docenta Konvičky nebo kohokoliv jiného. Samozřejmě nelze být vůči jejich výstupům lhostejný, ale chceme nabídnout alternativu, která to a priori neneguje.

Jak moc akci spojujete se jménem Václava Havla?

Jak jsem říkal, že nepoužíváme konkrétní jména, tak Havel je určitě výjimka. Na akci budeme mít symbolický obývák Václava Havla, který nabídne příjemné posezení se čtením z Havlových děl a jakousi vzpomínku na bývalého prezidenta. Ten je pro nás nezpochybnitelným symbolem revoluce. Je to jméno, které určitě zazní a mělo by zaznít všude.

Minimálně u části veřejnosti je Havel vnímán za své polistopadové působení i negativně. Nepřemýšleli jste nad tím, že byste se mu záměrně vyhýbali, aby akce nebyla vnímána zpolitizovaně?

To nás upřímně ani nenapadlo. Každý symbol je zjednodušení, 17. listopad je pro nás symbolem určitých hodnot, stejně jako je symbolem Havel.

V posledních letech je často zmiňována otázka svobody. Lidé jsou omezováni při návštěvě čínského prezidenta, studenti nejsou připuštěni k památníku 17. listopadu, často to působí, že je to většinové společnosti ukradené.

Já si myslím, že podobné apokalyptické nálady přicházejí v intervalech. Neviděl bych to tak černě. Za poslední dva roky, které mnoho lidí bere jako hrozný konec světa, tady vzniklo mnoho skvělých věcí, dobrých podnikatelských záměrů a uměleckých děl. Jako společnost podle mě vytváříme kvalitní a pozitivní hodnoty. Ono by samozřejmě bylo špatně, kdyby lidé nebránili svoje svobody a hodnoty, zvlášť při vzpomínkových akcích.

Podle OECD jsme jeden z nejpesimističtějších států světa. Přitom se tady máme lépe než 90 procent lidí na planetě. My chceme artikulovat věci pozitivním způsobem. Za nás je to tak, že současná situace není dokonalá, ale na rozdíl od doby před rokem 89 s tím můžeme něco dělat.

Každý má právo ve svobodné společnosti vyjádřit názor, ale opačný názor se nesmí být umlčován, řekl prezident Zeman u příležitosti 17. listopadu. Na Albertově se střetli jeho příznivci s odpůrci. | Video: Filip Horký |  06:30

autor: Prokop Vodrážka | 15. 11. 2016 8:52

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama