Američané, nacisté, československé úřady, touha po zlatě i ulhaný vězeň. Příběh štěchovického „pokladu“ začal jako archiv válečných zločinů, ale desítky let žil jako legenda o nevyčíslitelném bohatství. Teprve po mnoha letech vyšlo najevo, jak a proč tento mýtus vznikl – a komu zničil život. Jak to, že lidé tak dlouho věřili lži jednoho muže?
Legenda, která se rozplynula
Ráno 11. února 1946 se před pražským hotelem Alcron shromáždilo třináct amerických vojáků vedených kapitánem Stephenem M. Richardsem. Ti nastoupili do vozidel a vyrazili z hlavního města. Kam? Do lesů nad Štěchovicemi. Američané tam mířili kvůli zpravodajským informacím, podle kterých se tam měly ukrývat bedny s důležitými dokumenty, které na konci války zmizely z dohledu. Jejich pátrání probíhalo tři dny - a nakonec skrýš skutečně našli. A bedny pak naložili a odvezli, aniž by o tom československá strana tušila. Teprve následné odhalení celé operace vyvolalo diplomatický konflikt a po protestech vlády dokumenty 2. března 1946 vrátili zpět.
Jejich obsah byl mimořádně závažný: šlo o osobní archiv K. H. Franka - zápisy z jednání protektorátní správy, seznamy kolaborantů, protokoly o popravách po atentátu na Reinharda Heydricha. Žádné zlato, žádné šperky ani tajemné poklady – „pouze“ papíry. Důležité papíry. Přesto se později začal tento příběh vyprávět jinak. Fakta ustoupila legendám a z archivních beden se v lidové představivosti staly schránky plné pokladů.
Legenda, která se rozplynula
Ráno 11. února 1946 se před pražským hotelem Alcron shromáždilo třináct amerických vojáků vedených kapitánem Stephenem M. Richardsem. Ti nastoupili do vozidel a vyrazili z hlavního města. Kam? Do lesů nad Štěchovicemi. Američané tam mířili kvůli zpravodajským informacím, podle kterých se tam měly ukrývat bedny s důležitými dokumenty, které na konci války zmizely z dohledu. Jejich pátrání probíhalo tři dny - a nakonec skrýš skutečně našli. A bedny pak naložili a odvezli, aniž by o tom československá strana tušila. Teprve následné odhalení celé operace vyvolalo diplomatický konflikt a po protestech vlády dokumenty 2. března 1946 vrátili zpět.
Jejich obsah byl mimořádně závažný: šlo o osobní archiv K. H. Franka - zápisy z jednání protektorátní správy, seznamy kolaborantů, protokoly o popravách po atentátu na Reinharda Heydricha. Žádné zlato, žádné šperky ani tajemné poklady – „pouze“ papíry. Důležité papíry. Přesto se později začal tento příběh vyprávět jinak. Fakta ustoupila legendám a z archivních beden se v lidové představivosti staly schránky plné pokladů.
Krvavá mise
Podle pozdější legendy se v dubnu 1945 odehrál příběh, který měl vysvětlit zmizení bájného nacistického pokladu. Údajně sem dorazil transport z Berlína, vedený generálem SS Emilem Kleinem, který přijel v posledních dnech války – tedy v době, kdy se Třetí říše hroutila a chaos překrýval realitu.
Svědek jménem Gaensel později tvrdil, že Klein nechal ukrýt neuvěřitelných 540 beden, které měly obsahovat hlavně zlato a šperky. Vězni z tábora prý bedny odnosili do předem připravené štoly v lesní rokli, kde byl vstup pečlivě zamaskován. Jakmile práci dokončili, měli být podle svědectví Güntera Aschenbacha vězni spolu se strážci SS bez milosti zastřeleni. Šlo o příběh temný, krutý a plný pokladů, jenže fakta mu odporují. Legenda tak zůstává působivým vyprávěním, ale stojí na základech, které se při bližším pohledu rozpadají.
Americká akce
Jednu z nejpodivnějších poválečných epizod, která se později stala zárodkem mnoha mýtů o štěchovickém pokladu, rozehrál v únoru 1946 Němec Günter Aschenbach. Právě on se obrátil na Američany a informoval je o skrytých bednách. Historik Vojtěch Kyncl z Akademie věd později potvrdil, že obsah beden byl výhradně administrativní a tyto materiály sehrály klíčovou roli jako důkazy v procesu s K. H. Frankem v březnu 1946. A v následujících desetiletích pomohly také při identifikaci členů popravčích čet, zejména v 60. letech.
Když se nacista potkal s milovníkem záhad
V 60. letech se pak za zdmi valdické věznice protnuly osudy dvou mužů, kteří později výrazně ovlivnili vznik legendy o nacistickém pokladu. Emil Klein, bývalý generál SS, byl po válce vydán do Československa a právě ve Valdicích se o něj intenzivně zajímala StB. Ta ho využívala jako „zdroj“ informací o údajných nacistických úkrytech. Klein sice vypovídal ochotně, ale nespolehlivě – při rekonstrukcích vodil vyšetřovatele po lesích, aniž by kdy cokoli našli.
Ve stejném vězení si v letech 1962–1965 odpykával trest i Helmut Gaensel, sudetský Němec z Chomutova, který byl posedlý nacistickými záhadami. Podle něj Klein mluvil o dokumentech, o štole a o transportu. Jak Gaensel později otevřeně přiznal: „Klein o zlatu nemluvil. Já jsem používal slovo poklad.“ A právě kvůli němu se zrodila legenda, kterou Gaensel postupně rozšířil o 540 beden, Göringovu sbírku umění, tajné zbraně i švýcarské účty obětí holocaustu.
Na vlastní pěst a bez úspěchu
V létě roku 1968 se Helmut Gaensel ještě jednou pokusil proměnit svou legendu ve skutečnost. Podle vlastních tvrzení jednal v srpnu s československými úřady o vyzvednutí takzvaného štěchovického pokladu. Ale na začátku srpna emigroval. V zahraničí se pak věnoval pátrání po bývalých nacistických prominentech.
Československé bezpečnostní složky však v hledání údajných nacistických úkrytů pokračovaly bez něj. Výsledek byl ale vždy stejný: průzkumníci poklad nenašli. Jediným skutečným úspěchem pátrání po nacistických depozitech se stal až nález relikviáře svatého Maura na zámku v Bečově v roce 1985.
Zlatá horečka
V 90. letech propukla u Štěchovic skutečná zlatá horečka. V roce 1991 se totiž Helmut Gaensel znovu objevil v českém tisku a s ním i stará legenda o nacistickém pokladu. Do příběhu pak vstoupil Josef Mužík, šéf bezpečnostní agentury a zapálený hledač pokladů, který tvrdil, že jej ministr vnitra Ján Langoš pověřil dohledem nad Gaenselem. Pravděpodobnější však je, že přijel z vlastní iniciativy a lákala ho vyhlídka nacistického zlata.
Gaensel a Mužík se usadili v okolí Štěchovic a rozjeli nákladné pátrání. Pořídili lokalizátory, geologické radary i těžkou výkopovou techniku - přičemž celkové náklady prý vyšly až na dvacet milionů korun. Oba operovali s takzvanou Kleinovou mapou, údajným plánkem z roku 1943 s tajemnými značkami – jenže každý měl jinou verzi. Pravidelně oznamovali, že jsou „na dosah“, zatímco sponzorům docházela trpělivost. Mužík sice v Třepšíně narazil na čtyři bedny s vkladními knížkami nacistů plné milionů říšských marek, ale ty už neměly žádnou hodnotu. A ačkoliv legenda žila dál, skutečný poklad zůstával pouhým snem.
Konečně pravda?
Pak ale přišlo něco, co zcela zamíchalo kartami. Po roce 2010 totiž začal Gaensel poprvé opatrně naznačovat, že příběh o štěchovickém pokladu není takový, jak jej po desetiletí vyprávěl. Definitivní tečka přišla v listopadu 2022, kdy osmaosmdesátiletý hledač pokladu poskytl otevřený rozhovor Jaroslavu Marešovi pro Seznam Zprávy. Právě jemu poprvé řekl nahlas to podstatné: „Klein nemluvil o zlatu, ani nikdy nepoužil slovo poklad. Já jsem používal slovo poklad.“
Padla i legenda o takzvané Kleinově mapě. Nešlo o žádný tajný plán, ale o obyčejnou mapu Štěchovic z roku 1943, do níž si sám Gaensel dokreslil značky. Mareš navíc upozornil na další rozpory: údajný švýcarský bankéř Heinrich Lehmann, prezentovaný jako klíčová spojka, se v obchodních rejstřících vůbec nevyskytuje. Stejně tak se rozpadla představa o 540 bednách.
Na ilustračním snímku: Dnešní podoba zavaleného vchodu do štoly v rokli Dušno u Závisti, nedaleko Štěchovic. Právě zde, v nepřístupném lesním terénu, byl na konci války ukryt archiv K. H. Franka, který v únoru 1946 vyzvedla tajná americká mise. Místo, dnes již pohlcené přírodou, bylo v 90. letech cílem hledačů pokladů, kteří věřili legendám o nacistickém zlatu.
Proč to Gaensel dělal?
Otázka, proč Gaensel celý příběh po desetiletí udržoval při životě, nemá jistou odpověď. Existuje však takzvaná švýcarská hypotéza. Až do roku 1995 zůstával otevřený osud spících bankovních kont obětí holocaustu ve švýcarských soukromých bankách. Ty se dlouho bránily zveřejnění seznamů, protože by se mohli přihlásit dědicové. Švýcarská vláda nakonec rozhodla, že prostředky, o něž se do roku 1995 nikdo nepřihlásí, propadnou státu. Právě po tomto datu Gaenselova aktivita kolem „pokladu“ výrazně slábla. Nabízí se proto spekulace: mohl Gaensel fungovat jako pojistka, která odváděla pozornost od skutečných archivů? Nebo fungoval jako hlídač hledačů? Jistotu nemáme. Dnes již devadesátiletý Gaensel se k těmto hypotézám nevyjadřuje.
Jedno je však jasné. Josef Mužík se odpovědi nedočká - v únoru 2025 totiž zemřel a zůstal po něm příběh starého muže s milionovými dluhy, který zasvětil život honbě za legendou – výmyslem jednoho vypočítavého vězně.
Co zůstalo
Štola je dnes zasypaná a nepřístupná. A to, co v ní skutečně leželo, už dávno není žádným tajemstvím. Legenda je však často silnější než fakta – a možná právě to je jediný skutečný „poklad“, který po sobě Gaensel v českých lesích zanechal.
Sdílet
Mohlo by vás zajímat
Nejnovější
ŽIVĚUkrajinci dobyli náhle 200 km čtverečních. Může za to problém Rusů se Starlinkem?
Ukrajinské armádě se minulý týden podařilo získat zpět na 200 kilometrů čtverečních území. Uvedla to dnes agentura AFP s odkazem na svůj výpočet. Podle ní jde o nejrychlejší postup ukrajinské armády od léta roku 2023.
FBI odmítl sdílet důkazy s Minnesotou v případu zastřelení zdravotníka
Americký Federální úřad pro vyšetřování (FBI) nebude sdílet informace a důkazy s vyšetřovateli státu Minnesota v případu zastřelení zdravotníka Alexe Prettiho federálními imigračními agenty v Minneapolisu. FBI minulý týden oznámil minnesotskému úřadu kriminálního vyšetřování (BCA), že s ním na vyšetřování nebude spolupracovat.
Legenda Dánů vypráví: Plekymu dlužím odvetu. Na Čechy si věří, zažil s nimi obří metu
Lars Eller nikdy neměl status superhvězdy, v NHL přitom odehrál úctyhodných 1159 zápasů (a v play off má dalších 112). Jako jediný Dán vyhrál Stanley Cup, svým gólem ho dokonce vystřelil. Na olympiádě je v 36 letech poprvé a dnes povede dánské hokejisty v předkole play off proti Česku. Odpovídal v rozhovoru pro online deník Aktuálně.cz a Hokej.cz.
ŽIVĚ11. den ZOH: Němci se zlobí, že přišli o medaili kvůli 17 centimetrům. Vonnová opustila nemocnici
Sledujte události a zajímavosti z dnešního dne na olympiádě v Miláně a Cortině d'Ampezzo.
ŽIVĚMinistr pojede do USA na první zasedání Rady pro mír jako pozorovatel, potvrdil to i Babiš
Ministr zahraničí Petr Macinka odletí ve středu do USA a ve čtvrtek se v roli pozorovatele zúčastní ve Washingtonu prvního zasedání Rady míru, napsal dnes odpoledne server SeznamZprávy. Informaci následně potvrdil mluvčí ministerstva Adam Čörgő a premiér Andrej Babiš.