Kon-Tiki, Ra, Tigris. Norský badatel nedá dobrodruhům spát

Zuzana Hronová ČTK Zuzana Hronová, ČTK
17. 10. 2014 8:00
Dobrodružné expedice Thora Heyerdahla byly světově proslulé, jeho knihy se staly bestsellery. Dodnes má řadu následovníků.
Legendární expedice  Kon-Tiki. Na voru překonala výprava asi 8000 km mezi Peru Polynésií.
Legendární expedice Kon-Tiki. Na voru překonala výprava asi 8000 km mezi Peru Polynésií. | Foto: Nasjonalbiblioteket, Norsko

Larvik/Praha - Jeho dobrodružné expedice voněly dálkami a v mnohých podněcovaly fantazii. Stačí jen vyjmenovat: Kon-Tiki, Ra, Tigris - legendární plavidla norského dobrodruha, archeologa a cestovatele Thora Heyerdahla, od jehož narození uplynulo 100 let.

Ačkoli většina jeho názorů nebyla vědci akceptována, Heyerdahl přitáhl svými neotřelými cestami zejména po oceánech světa pozornost k historii a antropologii; jeho knihy patřily k mezinárodním bestsellerům.

Dnešní antropologie Heyerdahla překonala

Dnešní "mainstreamová" antropologie podle slov Marka Halbicha, antropologa specializujícího se na Jižní a Střední Ameriku, Heyerdahla již dávno překonala. Svérázný Nor byl totiž zastáncem difusionismu, jenž vysvětluje rozvoj jednotlivých kultur nikoliv jejich samostatným vývojem, ale především migrací a šířením  jiných etnik, kultur, objevů či vynálezů.

Thor Heyerdahl
Autor fotografie: Kon-Tiki Museet

Thor Heyerdahl

Norský  dobrodruh, archeolog a cestovatel Thor Heyerdahl se narodil před 100 lety, 6. října 1914 v jihonorském Larviku. Vystudoval zoologii a geografii na univerzitě v Oslu a hned po druhé světové válce se začal systematicky věnovat oboru, jímž se později proslavil. Měl pět dětí a byl třikrát ženatý. Zemřel v 87 letech 18. dubna 2002 v Itálii. Jeho archiv byl v roce 2011 přidán do Paměti světa organizace UNESCO.

Odkaz Thora Heyerdahla ale stále žije. Jen místo antropologů přitahuje různé cestovatele, mořeplavce či amatérské vědce, kteří půjdou v Heyerdahlových stopách a budou se snažit přinést další důkazy.

"Osobně to považuji za důležité. Z vědeckého hlediska je opravdu lákavé přijít na to a dokázat, že například mezi civilizacemi Jižní Ameriky (Tíwanaku) a Polynésie (Rapa Nui) existovaly kontakty dávno před příchodem prvních Evropanů," říká Marek Halbich, jenž přednáší na Katedře obecné antropologie FHS UK.

Oceán nebyl překážkou, dokazoval Nor

Thor Heyerdahl, o němž se také mluvilo jako o "staviteli mostů mezi národy různých ras, vyznání a politických přesvědčení", se celý život snažil potvrdit, že oceán nebyl pro staré civilizace nepřekonatelnou překážkou. I když jeho hypotézy mnohokrát ztroskotaly (někteří vědci mu vyčítali především to, že si z důkazů vybíral jen ty, které mu pasovaly do jeho představ), Heyerdahl zůstal symbolem dobrodružné sveřeposti a víry ve schopnosti předků.

Do dějin se navždy zapsal legendární expedicí Kon-Tiki, jíž chtěl dokázat, že Polynésii mohli osídlit peruánští indiáni, a nikoli pouze asijské národy. To se ale nepotvrdilo. Vor z balzového dřeva Kon-Tiki vyplul z Peru v dubnu 1947 a svou pouť ukončil po asi osmi tisících kilometrech na polynéském útesu Raroia v srpnu 1947.

Na podporu Heyerdahlových teorií se poté vydal na plavbu Pacifikem i český cestovatel Eduard Ingriš, který po druhé světové válce žil v Jižní Americe. Oponentem se stal Bengt Danielsson, někdejší člen posádky Kon-Tiki, jenž se přiklonil k názoru, že právě Amerika byla osídlena z Asie. Heyerdahlovu hypotézu o jihoamerickém osídlení tichomořských ostrovů ovšem genové rozbory nepotvrdily.

"Jediné, co se podařilo prokázat, je, že k podobným mezikontinentálním plavbám mohlo docházet, tedy že to bylo technicky možné, ale tím, že nemáme žádný například písemný důkaz, tak je to stále v rovině spekulací," říká Halbich a dodává: "Heyerdahl nicméně svou plavbou jasně ukázal, že staří Polynésané a Jihoameričané byli v některých ohledech již natolik vyspělí, že podobné plavby mohly být realizovatelné."

Plavba s člunem Ra mezi starým a novým světem

Později se Heyerdahlova pozornost přenesla k Atlantskému oceánu, kdy se na papyrusovém člunu Ra snažil potvrdit, že tisíce let před Kolumbem mohli starověcí mořeplavci přeplout Atlantský oceán a usadit se na pobřeží Ameriky. Tuto možnost dokázal při expedici Ra II.

Plavidlo Ra II, s nímž norský dobrodruh přeplul  v roce 1970 z Maroka do Barbadosu.
Plavidlo Ra II, s nímž norský dobrodruh přeplul v roce 1970 z Maroka do Barbadosu. | Foto: Kon-Tiki Museet

Patnáctimetrové plavidlo, které dostalo podle egyptského boha slunce jméno Ra, vyplulo z Maroka v květnu 1969. Heyerdahlova posádka ale kvůli bouřkám kapitulovala po 54 dnech plavby. Norský badatel se však nevzdal. Ra II., konstruovaný jako katamarán, vyplul pak z Maroka v květnu 1970. Plavba skončila po 57 dnech v červenci 1970 u břehů Barbadosu, čímž Heyerdahl prokázal, že bylo možné pradávné spojení mezi "starým" a "novým" světem. O obou expedicích vydal knihu a natočil dokumentární film.

V dalších letech podnikal Heyerdahl další a další výpravy. Zároveň publikoval, přednášel, bojoval proti drancování přírody. V roce 1978 například ukázal plavbou na rákosové lodi Tigris z Iráku přes Perský záliv do Indického oceánu, že se tudy mohla šířit civilizace. Později vedl mezinárodní průzkumné expedice zejména na souostroví Maledivy v Indickém oceánu a v okolí pyramid v Túcume v severním Peru.

Zážitky z cest zpracoval do četných publikací, nejznámější z nich Ve znamení Kon-Tiki byla přeložena do více než 60 jazyků. O své zkušenosti se dělil na přednáškách po celém světě, v roce 1964 též v Praze. V Oslu zřídil muzeum Kon-Tiki, další muzeum založil i na kanárském ostrově Tenerife, kde strávil se třetí manželkou, Francouzkou Jacqueline Beerovou, poslední roky života.

S Pavlem Pavlem rozhýbával sochy

Známá je i spolupráce Heyerdahla se strakonickým technikem a experimentálním archeologem Pavlem Pavlem. Heyerdahl Pavla pozval, aby přímo na Velikonočním ostrově ověřil platnost své teorie o pohybu tamních obřích soch. V roce 1986 pak Pavel sochu za přítomnosti televizních štábů skutečně na ostrově "rozchodil".

Obří sochy moai na Velikonočním ostrově (Rapa Nui).
Obří sochy moai na Velikonočním ostrově (Rapa Nui). | Foto: Bjørn Christian Tørrissen, Wikimedia Commons

"Jeho výzkumy na Galapágách a Velikonočním ostrově určitě mají solidní vědeckou validitu, a to přes řadu skepsí vědecké, například archeologické obce," soudí antropolog Marek Halbich. "Zejména na Velikonočním ostrově ve spolupráci s českým inženýrem Pavlem Pavlem opět ukázal, jak technicky je možné přepravit několikatunové sochy moai na své místo. Nicméně etnogenezi Rapanuiců ani jejich jazyk, pokud vím, příliš neřešil. Zejména jazyk je stále velkou hádankou," dodává.

V závěru života Heyerdahl odborníky poněkud zaskočil. Historikové se nijak nehlásí k jeho teorii, že Kryštof Kolumbus dosáhl Ameriky už jako mladý námořník na dánsko-portugalské výpravě v roce 1477, takže pak při své slavné plavbě v roce 1492 věděl, kam pluje. Rozborem dávných mýtů také Heyerdahl dospěl k názoru, že Vikingové údajně přišli na Skandinávský poloostrov před dvěma tisíci lety z oblasti od Azovského moře.

Ukázal možnosti starých mořeplavců

Tři roky po Heyerdahlově smrti napsal v roce 2005 v jeho biografii spisovatel Ragnar Kvam, že Heyerdahl spolupracoval s nacistickým vědcem. Podle Kvama v roce 1938 chválil "charakterní německou rasu" a při pobytu v Německu se v témže roce setkal s jedním z vedoucích nacistických vědců zabývajících se rasovou teorií Hansem Güntherem.

Jaký byl největší přínos tohoto norského dobrodruha? "Ukázal na možnosti starých mořeplavců. Pokud někdo v budoucnu dokáže transoceánské kontakty hmatatelně, bude to zásluha hlavně Heyerdahla," domnívá se Marek Halbich z Katedry obecné antropologie.

Podle jeho slov má tento Nor své následovníky. "Ti sestavují různé modely starých plavidel a pokouší se o něco podobného - například doplout na japonské džunce z ostrova Hókkaidó do Jižní Ameriky."

___

Máte rádi zpravodajský on-line deník Aktuálně.cz? Hlasujte pro nás v anketě českého internetu Křišťálová lupa. Svůj hlas nám můžete dát zde. Děkujeme!

 

Právě se děje

Další zprávy