Komunistická zvěrstva v Československu? Humorista Žák vše předpověděl již v roce 1948

Zuzana Hronová Zuzana Hronová
25. 2. 2018 8:54
Po komunistickém puči v únoru 1948 většina Čechoslováků věřila v "lepší zítřky". Dokonce ještě v srpnu 1968, když přijely ruské tanky, mnozí nechápali, jak to mohli "sovětští soudruzi" udělat, a to včetně intelektuálních elit. Ovšem humorista Jaroslav Žák, jehož proslavily především veselé knihy a filmy ze studentského prostředí, dokázal odhadnout již v osudném roce 1948, kam se bude země ubírat a jakých podob, ne nepodobných fašismu, vládnoucí ideologie nabere. Napsal na to téma dvě satirické knihy - Konec starých časů (1948) a Na úsvitě nové doby (zřejmě 1949). Obě trochu zapadly, a možná i proto začínají být dnes znovu aktuální. Projděte si, co všechno předpověděly.
Klement Gottwald v roce 1948 při projevu na Staroměstském náměstí v Praze. Původní snímek z něhož byl později odretušován Vlado Clementis a fotograf Karel Hájek.
Klement Gottwald v roce 1948 při projevu na Staroměstském náměstí v Praze. Původní snímek z něhož byl později odretušován Vlado Clementis a fotograf Karel Hájek. | Foto: ČTK

Byli jsme naivní idealisté? Ne, byli jsme volové!

"Byli jsme všichni naivní idealisté," vzdychl bývalý levý intelektuál profesor Popílek.

"Byli jsme všichni volové," souhlasil otec (Breburda), "proto nám tohleto patří. My to potřebujeme jako koza drbání. Musíme si to užít, a jestli za něco stojíme, tak nás to vzpamatuje."

Věta "byli jsme naivní idealisté" je oblíbená věta intelektuálů ještě z roku 1968, když obhajují, proč komunistické myšlence věřili. Žák nicméně ústy otce Breburdy již v roce 1948 odmítá tuto výmluvu s tím, že kdo mohl komunistické myšlence věřit po zkušenostech z vývoje Sovětského svazu, rozhodně nebyl naivní idealista. Jak to, že Jaroslav Žák viděl o tolik více dopředu než mnozí tehdejší intelektuálové? A byli to naivní idealisté, nebo tedy volové?

"Řekněme si to vědecky: byli volové," konstatuje literární teoretik Vladimír Novotný. "Ukažme si to na příkladu sovětských koncentráků. Nikdo o nich nevěděl, přitom tady vycházela spousta knížek a svědectví, kde to autoři líčili do nejstrašnějších podrobností, jak to tam chodí. Ale tady lidé dělali, že o tom nevědí. Stejně jako Němci nechtěli slyšet o koncentrácích, tak my, Češi,  jsme odmítali vědět tyto věci, které nám nešly pod fous. Všechno bylo známo, ale začalo se říkat: My jsme netušili. V roce 1946 v rámci polemik o demokracii bylo řečeno vše, co pak přišlo po roce 1948. Ale to jsou dějiny a ty nezměníte, akorát nad nimi můžete plakat jako nad rozlitým mlékem."

 

Právě se děje

Další zprávy