Komunismus jako fašismus aneb "Podruhý ve srač… a podruhý až po uši"
Důležitou linku knih Konec starých časů a Na úsvitě nové doby tvoří i časté paralely nastupujícího komunistického režimu s odcházejícím fašistickým režimem. V knize to nekonstatují moudří intelektuálové či filozofové, nýbrž obyčejní lidé, kteří toho už hodně zažili a umějí si dát věci do souvislostí:
"Tak jsme přežili fašismus, tak teď ještě abychom přežili komunismus."
"Vážení spoluobčani! Vy jste se tady sešli, abyste vyslechli výklad o politický situaci. Jelikož se nikdo nemá k tomu, aby vám ty události vysvětlil, řeknu vám stručně, o co de: sme podruhý ve sračkách, a podruhý až po uši."
"Tak ať žije bolševickej teror a ať zhyne celá rekreace."
"Reakce, nikoli rekreace," opravil ho Sovět (…)
"A to máš buřt," mávl Pancíř rukou (…)
"A pak - nesmíš mluvit o bolševickém teroru, začal kázat Sovět (…), "to je ideologicky pochybené. Existuje fašistický teror. Komunismus naopak přináší svobodu všem pracujícím."
"Ale di, nevyprávěj, zasmál se ryčně Eman Pancíř, "mezi sebou můžeme přece mluviť bez těch kudrlinek. Hele, v Holanticích, tam to vedou samí rabiáti: sfoukli to už včera a umlátili toho syrečkáře Mešejdu jen proto, že byl u těch nársoc. Von si holt moc votvíral hubu, porád, že prej muší vodhalovať nešvary."
Ostatně ještě dnes někteří lidé s překvapením zjišťují, jak si spolu dobře rozumí a jak se podporují krajní levice a krajní pravice na české politické scéně, přičemž Hrad někdy působí jako průsečík těchto sil.
"Ano, dneska má fašismus podobu národních populismů," říká literární teoretik Vladimír Novotný. "V tomhle je síla satiriků, že dokážou řadu takových věcí pojmenovat. Mimochodem, fašistické hnutí u nás provází i řada paradoxů. Třeba po Mnichovu 1938 čeští fašisté volali po tom, abychom se Němcům bránili."
