Pablo Escobar si hrochy pořídil do své soukromé zoologické zahrady. Když narkobarona v roce 1993 policisté zastřelili, podařilo se většinu zvířat dostat do zemí původu. Čtyři z nich ale utekla a v průběhu let se v Kolumbii rozmnožila na stádo čítající 80 kusů.
Pokud by populace invazivního druhu nadále rostla, znamenalo by to nejen katastrofu v jihoamerickém biotopu, ale i ohrožení pro místní obyvatele. Nebezpečím jsou zejména hroší fekálie, které znečišťují vodu a hubí ryby. Současně se mohou z hrochů přenášet nejrůznější choroby na člověka.
Výzkumníci z mexických a kolumbijských univerzit zjistili, že se hrochům z hlediska plodnosti v Latinské Americe natolik dařilo, že se z Escobarovy haciendy u města Medellín rozšířili až k povodí řeky Magdalena, skoro 160 kilometrů na východ. Autoři studie, která vyšla v odborném časopise Biological Conservation, doporučovali, aby je vláda nechala utratit.
Kontroverzní krok si však našel řadu oponentů, kteří argumentovali právy zvířat. Upozorňovali, že si místní lidé africké vetřelce oblíbili a že se hroši stali také velkou turistickou atrakcí. Proto volali po tom, aby vláda místo toho přikročila k jejich sterilizaci, což na druhou stranu přírodovědci označovali za poměrně nelehký úkol, píše britský deník The Guardian.
Šetrnější varianta, jak přemnožení hrochů zabránit, nakonec vyhrála a podle posledních informací se kolumbijské vládě zatím podařilo vykastrovat 24 zvířat. Zvěrolékaři k tomu použili chemickou látku, po jejíž aplikaci by hroši měli zůstat neplodní. Zda se jim populaci afrického sudokopytníka žijící v Kolumbii podaří dlouhodobě držet na uzdě, ovšem stále zůstává ve hvězdách.
