Kolem Země krouží 40 tisíc asteroidů. Vrásky astronomům dělají ty středně velké

Počet známých asteroidů blízko Země překonal další velký milník. Astronomové letos oznámili, že kolem naší planety krouží do vzdálenosti 45 milionů kilometrů už přes 40 tisíc objektů – od několikametrových úlomků až po kilometrové obry. Všechny se pohybují po drahách, které je mohou přivést relativně blízko k naší planetě.

Většina asteroidů, kamenných pozůstatků starých čtyři miliardy let, poslušně obíhá v širokém pásu mezi Marsem a Jupiterem. Část těchto "poutníků" se ale odchýlí a míří k naší planetě. Prvním takovým blízkozemním asteroidem, který se podařilo objevit už v roce 1898, se stal Eros. Po většinu 20. století šlo však o vzácnost, tehdejší technika dokázala prozkoumat jen malou výseč oblohy.

Teprve v 90. letech a na začátku nového tisíciletí, s nástupem specializovaných přehlídkových dalekohledů, začaly počty nových objevených asteroidů růst po stovkách ročně. Jen za poslední tři roky se podařilo objevit čtvrtinu všech známých blízkozemních asteroidů. "Počet objevů exponenciálně roste - z jednoho tisíce na začátku století na 15 tisíc v roce 2016 a 30 tisíc v roce 2022," říká Luca Conversi z Koordinačního centra pro objekty blízké Zemi. "S novou generací dalekohledů čekáme ještě rychlejší tempo."

Rubin, Flyeye a další lovci asteroidů

Významně k tomu přispívá i nově spuštěná observatoř Vera C. Rubin v Chile nebo robotické dalekohledy Flyeye, které vyvíjí Evropská kosmická agentura. Ten první by mohl už koncem roku stát na sicilské hoře Monte Mufara a monitorovat oblohu pomocí šestnácti optických kanálů inspirovaných hmyzím okem. Díky extrémně širokému zornému poli dokáže zachytit i slabé, rychle se pohybující objekty, které by klasickým dalekohledům unikly. V roce 2028 má na jižní polokouli vyrůst ještě výkonnější Flyeye 2.

Největší hrozba: asteroidy střední velikosti

Aktuálně téměř dva tisíce asteroidů figurují v tzv. rizikových seznamech, ale pravděpodobnost dopadu je u nich mnohem nižší než jedno procento. Žádný z objektů v současné databázi tak nepředstavuje v dohledné době skutečné nebezpečí. Největší asteroidy, které by mohly způsobit událost globálních rozměrů, už navíc mají astronomové zmapované - díky jejich velikosti a jasu se je totiž daří objevovat snáz.

Vědce však znepokojuje jiná skupina: asteroidy široké 100 až 300 metrů. Tyto objekty jsou dost velké na to, aby při dopadu zničily celé město nebo způsobily regionální katastrofu, ale zároveň příliš malé a tmavé na to, aby se snadno detekovaly. Podle současných odhadů jich známe asi jen třetinu.

Důležitost planetární obrany

Evropská kosmická agentura proto rozvíjí programy, které mají nejen hledat nové objekty, ale také zjistit, jak případné nebezpečí odvrátit. Například mise Hera je právě na cestě k planetce Dimorphos, kde bude analyzovat účinky nárazu sondy NASA DART, které v roce 2022 poprvé v historii úspěšně změnily dráhu asteroidů. V roce 2029 bude zase mise Ramses doprovázet 375metrový asteroid Apophis, který má ve velmi těsné vzdálenosti, zhruba 32 tisíc kilometrů, prolétat kolem Země. Bude ho tak možné na obloze vidět pouhým okem.

Dalším esem v rukávu při hledání asteroidů by pak se pak měla stát mise ESA NEOMIR, která se plánuje začátkem 30. let. Z oběžného bodu mezi Zemí a Sluncem bude vyhledávat asteroidy, které jsou ze Země prakticky nepozorovatelné. Zachytit je dokáže díky infračervené detekci.