Kolařík: Urazili jsme Bohdalovou i Ostraváky. Dobré ráno, Brno! ale ještě přitvrdí

Jiří Labanc Jiří Labanc
14. 2. 2023 10:00
Přiznává, že čím je starší, tím je mrzutější. Možná to byl důvod, proč si Jana Kolaříka do své minisérie Dobré ráno, Brno! vybral režisér Jan Prušinovský, aby hrál stejně naladěnou postavu Mirka, režiséra známé ranní show. Snímek s nadsázkou vykresluje zákulisí brněnského studia České televize. "Za to, že si z nás Praha utahuje, si můžeme sami," říká Kolařík v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Jan Kolařík jako režisér Mirek.
Jan Kolařík jako režisér Mirek. | Foto: Radek Miča

Když jsme se domlouvali na rozhovoru, měl jste obavy, že mi už nebudete mít co říct, protože jste v poslední době absolvoval asi sedm takovýchto sezení. Jak se potýkáte s náhlým mediálním zájmem?

Měl jsem ještě o něco více nabídek na rozhovory, ale odmítl jsem je. Všeho totiž moc škodí a nechci na sebe v brzké době vyskočit z ledničky.

Narážím i na to, jestli nemáte pocit, že se dnes musí člověk objevit v celostátně vysílaném snímku, aby o něj začala média projevovat zájem.

Je to docela možné, ale už mi není 20 let, abych to řešil. Jsem v tomto ohledu flegmatik, primárně si za snímky, ve kterých chci účinkovat a účinkuju, musím stát, nechci se za ně stydět.

Ale když o tom mluvíme, vlastně se tomu mediálnímu zájmu divím, sám si totiž myslím, že na mně není vůbec nic zajímavého. Jsem obyčejný tatínek tří dětí, dědeček dvou vnuků a majitel dvou psů žijící městským životem.

Dobré ráno, Brno! s nadsázkou zobrazuje zákulisí ranního vysílání, stereotypy, nadávky, drogy a sex na pracovišti. Zprvu jste nevěřil, že by seriál mohla Česká televize vůbec odvysílat. Nyní jsme za jeho polovinou, přišly už nějaké výtky a stížnosti?

S managementem televize jsem o tom sice nemluvil, ale zhruba ve čtvrtém pátém díle jsme trochu urazili Jiřího Stracha, Jiřinu Bohdalovou a hlavně Ostraváky. Od poloviny seriálu to ale jen narůstá, budeme urážet další a další lidi. Stížnosti na vulgarity určitě přijdou, ale Dobré ráno se vysílá po desáté večer, navíc je tam i upozornění.

Uprostřed je Jan Kolařík jako Mirek.
Uprostřed je Jan Kolařík jako Mirek. | Foto: Radek Miča

Vnímáte to coby sladkou pomstu Brna za to, jak si z něj zbytek republiky dělá legraci?

Jenomže my si za spoustu věcí můžeme sami. Ty historky, že přijede brněnský herec točit do Prahy, chvástá se, a pak přijde opilý na natáčení a je z toho strašná ostuda, přímo vybízí, aby vznikaly takovéto fóry.

Buď to byl film Zapomenuté světlo, nebo Musíme si pomáhat, kde kritici ocenili herecký výkon Jiřího Pechy a už tehdy Bolek Polívka říkal: "My přece víme, že je vynikající herec. To by ale lidi museli nejprve vyjet za značku Prahy."

Tohle škádlení mezi městy samozřejmě beru s nadsázkou. Když Pražák nazve Brno poslední zatáčkou před Vídní, okamžitě mu pošlu smeč, že Praha je naopak poslední zatáčkou před Berlínem. Dost často ale ani neví, že jsem z Brna.

Což berete jako výhodu?

Trošku jo. Vzpomínám si, jak mě režisér Jan Hřebejk představoval jiným hercům slovy: "Dovolte, abych vám představil Honzu Kolaříka. Je sice z Brna, ale je to výborný herec."

Drogy a sex na pracovišti? Buďto je to fraška, nebo hraný dokument

Režisér Robert Sedláček měl v seriálu scénu, ve které na nátlak vedení televize musel přeobsadit méně známou herečku za známější, aby měl snímek vyšší sledovanost. Stalo se vám už něco podobného?

Jestli to napsal Prušinovský, tak to nějakým způsobem musí realitu zobrazovat, protože ty poměry zná. Já osobně na konkurzy moc nechodím, i když vím, že bych měl. Pamatuju si ale konkurz, někdy v polovině 80. let, kde jsem v posledním kole zbyl jen já a slovenský herec maďarského původu Csongor Kassai. A nakonec přede mnou dostal přednost Maďar, to jim nikdy neodpustím! (smích)

Zuzana Zlatohlávková a Ondřej Kokorský jako moderátoři Radka a Cyril.
Zuzana Zlatohlávková a Ondřej Kokorský jako moderátoři Radka a Cyril. | Foto: Radek Miča

Seriál jste také označil za frašku. Dokážu si ale představit, jak někdo u Dobrého rána nostalgicky vzpomíná.

Slyšel jsem to z mnoha stran. Myslím si, že jsou dvě možnosti: buďto je to fraška, nebo hraný dokument. A vyberte si.

Na jednu stranu se může zdát, že Brno v sérii "vrací úder", někdo to ale může brát tak, že si někdo zase jen dělá legraci na jeho účet. Musel vás Jan Prušinovský přesvědčovat, abyste roli mrzutého režiséra přijal?

Vůbec. Požádal mě, abych si udělal půl roku čas, a řekl mi, že budu hrát sám sebe. Nesouhlasím sice s tvrzením že "co by to bylo za herce, aby nesnesl dvě hodiny ostudy", ale pokud si někdo sám ze sebe dokáže udělat srandu, beru to jako určitou kvalitu. Pokud se budeme brát vážně, ostatní si z nás budou pořád dělat prdel.

Nutno podotknout, nepocházím z Brna, ale z Drnovic u Vyškova. A nedávno jsem seděl v jedné brněnské hospodě a dal se do řeči s pánem v mém věku. Když z něj vypadlo, že je z Vyškova a já zase z vedlejších Drnovic, prohlásil: "Aha, Rypákov!" Do svých 50 let jsem netušil, že nám takhle Vyškováci říkají. A je pravda, že jsem to chvilku kousal…

Krátce jste se objevil v improvizované minisérii Hraj něco! o divadelních hercích, kteří pochybují o své kariéře. Vaše postava ostatní v jejich skepsi ještě utvrdila. Pochyboval jste o sobě někdy?

Pochybuju o sobě neustále. Při všem, co dělám, zkouším, hraju, nikdy si nejsem jistý. Nicméně je to nadšení, co předčí i moje pochybnosti. Už na škole mě učili, že se mám snažit věřit tomu, co dělám, a věřit režisérovi. Mým přístupem je radost z chystaného, ale zároveň mám i šílený strach, abych to všem ostatním nepokazil a nemusel se stydět za sebe nebo za celkovou inscenaci.

Stává se, že už na první čtené zkoušce vím, jak postavu zahraju, ale pak se i stane, že dlouho loupu tu pomyslnou cibuli, protože s figurou nejsem spokojený. A občas se to vyloupne až třeba na repríze. Zrovna teď mám hrát roli, kterou absolutně netuším, jak zahraju. A neřeším to. Koneckonců už Marlon Brando říkal, že "je to jednoduché, prostě se naučím text, postavím se před kameru a řeknu pravdu".

Vztah k nářečí mám odmalička

Jak si teď povídáme, tak se mi při vší úctě zdá, že vás Praha herecky moc netáhne.

Jsem v tomhle baráku (v Divadle Husa na provázku, kde se rozhovor uskutečnil, pozn. red.) spokojený, tady jsem doma. Mám sice možnost působit ve dvou pražských divadlech, ale netoužím po tom. Kvas, který je tady, je pro mě dostatečně radostný a naplňující.

Jak to myslíte? Díky jakému "kvasu" jste si vybudoval věrnost ke svému rodnému kraji?

Od děcka jsem Provázek obdivoval a toužil mít s ním něco společného. Kolem roku 1982 jsme se štychovali s mým kamarádem Kubou Špalkem na recitačních soutěžích. Jednou vyhrál on, jindy já. A byl to taky on, přes koho jsem se v deváté třídě dostal do dětského studia Divadla na provázku. Jenže v témže roce jsem se dostal i na konzervatoř, kde chtěli, abych se věnoval studiu, ne navštěvoval Provázek. A o několik let později, v mém šestém ročníku, za mnou přišel herec Václav Svoboda, že v Provázku potřebují mladého herce.

Pokud se nemýlím, angažmá jste tedy dostal v roce 1988. Takže jste ještě poznal i Frantu Kocourka.

No jéje! S Frantou jsem byl na posledním zájezdu ve Francii, kde jsme s Provázkem hráli různá představení, například Anglického krále. Vzpomínám si, jak jsme bydleli v jednom pařížském hotelu, a Kocour na sebe v noci, když už všichni spali, navlíkl prostěradlo a celou noc kukal: "Kuku!" Každou půl hodinu chodil po chodbách a kukal a kukal, aby se nikdo nevyspal.

Další den, když jsme šli nakoupit, přišel Martin Havelka k pokladně a začal vedle svých věcí z košíku najednou vytahovat i kočičí konzervy. Měl jich tam nakonec asi třináct. Franta totiž vždycky vzal konzervu a hodil mu ji do košíku pokaždé, když se nedíval, a pak se mu smál: "Ježíš, ty máš ale doma tolik kočiček!" Jenomže pak jsme přijeli z Francie nazpět a Franta asi za tři týdny zemřel…

O Frantovi Kocourkovi se říkalo, že byl sociální génius, který "dokázal postavit most mezi uklízečkou a ministrem". Postavil třeba most mezi vámi a brněnským nářečím, hantecem, se kterým si vás lidé mohou často spojovat? Ve hře Pravidla bincárny na motivy brněnské skupiny KKRD Boys jím mluvíte a Kocourek byl hantecem taky proslulý.

Ne, já jsem odjakživa znal lidi ze Starýho Brna, kde se tak autenticky mluvilo, a taky jsem měl od dětství načtené různé povídky jako Mlata na Bílendě 16 kilo 20 nebo Jak zkalil Žanek Husůj v pakostnici. U Kocourka to ale působilo taky autenticky. Někteří lidé se totiž hantecem snaží mluvit, ale poznáte, že je to na sílu.

Moje babička z Drnovic používala i francouzská a německá slovíčka. Mám vzpomínku, že když jsem byl děcko, tak jsme byli zrovna ve vinohradě a přijela za námi teta ze Šumavy. Babička jí řekla, že "tady ještě budem dlóho, tak běž dom, klíč je na fenstrprétě pod obrlichtem, vodemči si a počkej na nás". Domů jsme došli asi až za tři hodiny a našli uplakanou tetu sedět na schodech před barákem, protože nevěděla, co je to fenstrprét.

Moc rád poslouchám, když se mezi sebou lidi baví přirozeným hantecem. Jako by ho v sobě měli jednoduše zakódovaný. Na druhou stranu, když to slyším v televizi, lezou po mě mravenci, je mi to paradoxně až nepříjemné. Mám dojem, že televize to prezentuje jako schválnost, cirkus. Když pak slyším člověka na obrazovce mluvit tak, že na to ještě víc "šlápne", působí to intelektuálně nesměle.

Na druhou stranu to může vyústit ve vtipnou situaci…

To ano. Jednou přijel k brněnské přehradě televizní štáb točit reportáž, protože přehrada byla zelená a zarostlá sinicemi. A najednou se z toho zeleniska vynořil holohlavý Brňák s pivním pupkem, byl totálně zelený, zasviněný od sinic a oni se ho ptali: "A vám to nevadí, koupat se v těch sinicích? Vždyť je to nebezpečné." On se široce usmál a říká: "Ale né, to je přece naše smaragdový moře."

Bezústné vulgarismy se mi hnusí

V seriálu Dobré ráno, Brno! vaše postava nejde daleko pro sprosté slovo, stejně jako v už zmíněné hře Pravidla bincárny. Překvapilo mě, že v devadesátých letech, když se točilo Dědictví s Bolkem Polívkou, jste byl nemile překvapený ze sprostých slov.

Holt se normy posunuly. Co jsme kdysi vyslovovali s velkým sebezapřením, dnes říkáme poměrně běžně. Na druhou stranu, i sprosté slovo se dá říct hezky, záleží ale na situaci a pod jakým tlakem se použije. Bezústné vulgární nadávání je mi protivné, nemá to žádnou podstatu ani smysl. Když to "r" ale zahrčí v příhodné situaci, je to nádhera.

Takže "Lajf ve Štatlu", jak ho zobrazují KKRD Boys ve svých knihách, vám v něčem imponuje? Dost svérázně jste totiž namluvil i jejich "audiobichlu", která se skládá z nejvíce ikonických povídek, tak mě zajímá, jak moc jste se v jejich tvorbě zhlédl.

Osobně tvorbu KKRD Boys zbožňuju, všechno je to tak nádherně nadsazené! A mám sice všechny jejich knihy, ale minimálně z těch prvních tří se mi občas zvedal kufr. Ale každý to má nastaveno jinak. Moje žena tu tvorbu třeba nezvládá. Jediný obrat, který se jí z celé série líbil, byla situace, kdy, cituji, "co hodinu zhnilá Karosa ČSAD Žilina vyflusne 50 čerstvých ku*ev, kterejm ještě nikdo na Denisových sadech neudělal v harizonech z hoven kudlibabky".

Když to říkáte, působíte i mimo divadelní prkna docela "od rány".

A to jsem si myslel, že čím budu starší, tím budu laskavější. Nakonec je to ale úplně obráceně.

Jste mrzutější?

Jo, začínám být protivný dědek.

Na to, že máte i kapelu jménem Andropauza, se mi z tohohle povídání nezdá, že byste se trápil přechodem.

V přechodu rozhodně nejsem. Už asi čtyřikrát po sobě se mi ale za poslední dobu stalo, že mě v šalině chtěl někdo pustit sednout, a tak jsem se schválně přehnaně ohrazoval. Často si ale z lidí střílím, a když mně má někdo tipnout věk, takticky si přidávám deset let navíc. Ale baví mě hrát si na staršího, protivného a zlého dědu.

Upoutávka k seriálu Dobré ráno, Brno!

Trailer k seriálu České televize Dobré ráno, Brno! | Video: Aktuálně.cz/Youtube/Česká televize
 

Právě se děje

Další zprávy