


O Vánocích se říká, že jsou to svátky klidu, míru a v neposlední řadě i dobrého jídla. Vydali jsme se proto na pražské Staroměstské náměstí vyzkoušet, jak takové tradiční české Vánoce dneska chutnají a zároveň zjistit, kolik stojí. Je libo kapří hranolky s majonézou za tři sta korun? Nebo moravský koláč za bezmála čtyři sta? Projděte si galerii, která nepotěší ani váš žlučník, natož pak peněženku.
Staroměstské náměstí je i v podvečer všedního dne tak zaplněné, že se dav pohybuje spíš setrvačností než vlastní vůlí. Mezi dřevěnými stánky se mísí vůně grilovaného masa, sladkého pečiva, svařeného vína a cukru. Každých pár kroků zazní jiný jazyk: angličtina, rumunština, němčina, španělština. Čeština se v tom šumu objevuje jen občas, jako nenápadná poznámka na okraji cizí konverzace, nebo z reproduktorů, odkud hrají vánoční koledy.
Lidé se zastavují hlavně u jídla. Adventní dekorace, řemeslné výrobky a ozdoby hrají vedlejší roli, hlavním tahákem je gastronomický zážitek. U jednoho ze stánků stojí fronta na svařák za sto korun, o pár metrů dál si lidé fotí jahody máčené v čokoládě za 190 korun. Dle délky fronty je v kurzu i kuřecí špíz v bagetě taktéž za 190 korun, zatímco u stánku o kus dál, kde se prodávají kapří hranolky s tatarskou omáčkou za tři sta korun, nestojí skoro nikdo.

Trdelník, stálice centra Prahy, se nabízí v několika variantách: klasický za stovku, plněný šlehačkou, nebo s Nutellou za 140 korun. Šest kusů pečených šneků vyjde na 290 korun, burger s trhaným kachním masem na 370 kroun. Moravský koláč vcelku si pak lidé mohou dopřát za 390 korun.
U halušek se cena odvíjí od hmotnosti – sto gramů za 79 korun. Pivo, konkrétně 0,4 litru Pilsneru, stojí osmdesát korun. Staropražská šunka na ohni vyjde na 139 korun za sto gramů a krabice s osmi marcipánovými koulemi se blíží hranici tisícikoruny – konkrétně 990 korun. Ceny, které by mimo advent působily přinejmenším ambiciózně, tu zkrátka zapadají do kulis vánočního zážitku, kde se méně počítá a více ochutnává.
Jak velkou roli v konečných částkách hraje samotný pronájem stánků na Staroměstském náměstí, se však veřejnost nedozví. „Není to veřejná informace,“ potvrzuje Hana Tietze, mluvčí organizátora trhů společnosti Taiko, a.s. Cena nájmu podle ní zůstává obchodním tajemstvím, přesto zájem o provozování stánků každoročně přetrvává. I bez znalosti zákulisních čísel je však zřejmé, že vánoční trhy v samém srdci Prahy představují prodejní prostředí, kde se vysoká koncentrace lidí promítá nejen do atmosféry, ale nutně i do cen na tabulích.
U improvizovaného stolku mezi stánky stojí stranou davu muž a žena a dělí se o kuřecí špíz a pivo. Do Prahy přijeli z Rumunska. Na otázku, jak vnímají ceny, se jen usmějí a trochu provinile pokrčí rameny. „Upřímně, ani nevíme, kolik jsme platili. Neřešíme to,“ říkají s lehkostí, jako by částky nebyly podstatné. Podle svých slov si chtějí užít atmosféru vánočního města a jídlo berou jako součást zážitku.

O pár kroků dál se u stánku s trdelníky zastavuje britská rodina. Do Prahy přijela na tři noci výslovně kvůli vánočním trhům. Sladké pečivo si pochvalují, chutná jim. Když zazní poznámka, že trdelník není původně česká specialita, reagují bez zaváhání. „To je nám jedno. Chutná nám to,“ krčí rameny a dál si pochutnávají na sladkém pečivu. Ani ceny podle nich nejsou problém, berou je jako součást cestování do evropské metropole.
U vánočního stromu, kde se lidé střídají při focení, postává další pár z Anglie. V rukou drží papírový kornout s pečenými kaštany za 140 korun. Nadšení se ale nekoná. Kaštany jim nechutnají, jsou prý mdlé a suché. Přesto si udělají několik snímků na památku, strom je pro ně důležitější než chuťový zážitek. Jídlo je tu kulisou, fotka důkazem, že byli na místě, které patří k evropským adventním ikonám. „Čím si máme spravit chuť?“ ptají se na rozloučneou.
Celé náměstí funguje jako otevřený bufet pod širým nebem. Lidé jedí za chůze, opírají se o sudy místo stolů, přelévají se z jednoho stánku ke druhému. Nikdo se příliš nezdržuje, tempo udává dav. Ceny visí na tabulích, ale málokdo u nich zastavuje pohledem. Pro většinu návštěvníků je důležitější atmosféra než konkrétní částka.
Češi se v tom všem ztrácejí. Místních je tu málo a často působí spíš jako pozorovatelé než účastníci. Výjimkou je skupina studentů z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, kteří se na náměstí zastavili cestou z fakulty. Dali si svařák, aby nasáli adventní náladu, ale u toho také zůstali. „Je to tu hezké, ale drahé,“ shodují se. Na jídlo sem nechodí, ceny jsou podle nich spíš pro turisty než pro běžný večer.
A právě v tom se skrývá tichá pointa celé podívané. Vánoční trhy na Staroměstském náměstí dnes fungují především jako atrakce pro návštěvníky zvenčí. Nabízejí zážitek, který je fotogenický a chutný, ale jen málokdy každodenní. Pro turisty jsou ceny součástí dovolené, pro místní spíš důvodem, proč zůstat stranou. Náměstí tak na chvíli patří světu – zatímco Praha se na něj dívá zpovzdálí, s hrnkem svařáku v ruce a lehkou otázkou, pro koho jsou tyhle Vánoce vlastně určené.






Ukrajinský prezident Zelenskyj v projevu na mnichovské konferenci poděkoval Česku za muniční iniciativu, z pódia oslovil prezidenta Pavla.



Česko zasáhne nová vlna sněžení. Pokud se v uplynulém týdnu zdálo, že zima konečně ustupuje, tak o tomto víkendu se má všechno změnit. V sobotu se podle meteorologů začne prudce ochlazovat a v neděli klesnou denní teploty pod bod mrazu. Nejbohatší sněhová nadílka se čeká na Ostravsku, napadnout by ovšem mělo také na Šumavě a v Krkonoších.



Eva Adamczyková si v pátek 13. v Livignu navlékla na krk třetí olympijskou medaili. Po zlatu a bronzu má nyní ve sbírce i stříbro. Česká snowboardistka se fenomenálně vrátila po narození syna Kryštofa a podle jejího trenéra Marka Jelínka to v žádném případě nemusí být konec. Navzdory televiznímu komentáři, který na sociálních sítích vyvolal rozporuplné reakce.



Americké ministerstvo vnitřní bezpečnosti (DHS) posílá obsílky technologickým společnostem, včetně Mety a Googlu, s žádostmi o jména, e-mailové adresy, telefonní čísla a další identifikační údaje uživatelů sociálních sítí, kteří na svých účtech kritizují Úřad pro imigraci a cla (ICE) nebo sledují jeho aktivity.



Jeden z největších příběhů olympijských her v Miláně a Cortině d'Ampezzo napsal v pátek třináctého krasobruslař Ilia Malinin, nicméně scénář si představoval úplně jiný.