Klůc: Jehovisté vám vezmou osobnost, těší se na konec světa. Ženy berou jako doplněk

Clara Zangová Clara Zangová
19. 9. 2021 19:00
Úplně vám potlačí individualitu, říká Lukáš Klůc o svědcích Jehovových, jejichž součástí byl od svých dvou let. Postupně mu začala vadit osobní nesvoboda i to, jak narušují mezilidské vztahy. Dnes je Lukáš i s rodinou mimo společenství a poskytuje prostřednictvím YouTube a facebookové skupiny podporu těm, kteří se chystají náboženské sdružení opustit.
Lukáš Klůc strávil u jehovistů podstatnou část života. Dnes se snaží pomoci těm, kteří chtějí společenství opustit.
Lukáš Klůc strávil u jehovistů podstatnou část života. Dnes se snaží pomoci těm, kteří chtějí společenství opustit. | Foto: Clara Zangová

Lukáš odešel od jehovistů před dvěma lety, tvrdí ale, že mentálně je opustil už o rok dříve. Snažil se zůstat co nejdéle, aby získal dostatek informací pro následnou osvětu. Jakmile se totiž za člověkem zavřou dveře, zmizí i zdroj poznatků. Jeho matku církev oslovila, když se potýkala s problémy se svým mužem, který ji opustil a zanechal v dluzích. Začátkem devadesátých let vstoupila do společenství i s tehdy dvouletým Lukášem.

„Slyšela na řeči o slibné budoucnosti. Když s nimi začala sympatizovat, potkala tam mého otčíma a to ji vtáhlo definitivně,“ vypráví Lukáš o tom, jak se jeho matka přidala k jehovistům. S jejich časopisem Strážná věž s ní obcházel byty od šesti let a ve škole kvůli tomu zažíval šikanu. „Nebyl jsem moc oblíbený, a ještě k tomu jiný. Všichni to věděli už od první třídy, stačilo potkat jednoho spolužáka a už to věděla celá třída,“ vzpomíná Lukáš.

Sekta nebo církev?

Podle religionisty a experta na nová náboženská hnutí Zdeňka Vojtíška není označení sekta vhodné. "Je to pouze vyjádření toho, že se nám dané náboženské společenství nelíbí. Studentům říkám, že je to stejné jako se slovem plevel - může to být ředkvička na záhonu karafiátu, ale také karafiát na záhonu ředkviček," přirovnává.

"Právní postavení svědků Jehovových je stejné jako u římskokatolické církve, od roku 1993 jsou registrování jako církev a náboženská společnost. Subjektivně se nám nemusejí líbit, ale slovo sekta je zde zásadní nadávka," dodává. 

Podstatnou část života byl Lukáš, který dnes pracuje jako řidič autobusu v Třinci, poměrně přesvědčeným členem. Právě v Moravskoslezském kraji je komunita jednou z nejsilnějších. „Moje rodina nebyla moc ortodoxní, ale otčím byl nefunkční alkoholik, takže jsem utíkal z domu za kamarády ze sboru, to bylo povolené. Jenže ti kamarádi pocházeli z ortodoxních rodin, takže jsem se s nimi svezl,“ vysvětluje bývalý člen organizace. „Katolictví jsem bral jako falešné náboženství, s nímž nechci mít nic společného, takže jsem se nikdy ani neopovážil vstoupit do kostela, až minulý rok jsem tam nakouknul,“ dodává.

Jehovisté jsou natěšení na konec světa

Dnes nosí Lukáš plnovous, ale když byl svědkem Jehovovým, chodil hladce oholený. Je to jeden z nepsaných předpisů ohledně vzhledu. „Dbá se na to, aby člověk nějak vypadal. Neexistuje mít dredy, vousy, tetování nebo nosit upnuté kalhoty,“ vyjmenovává. Odlišná vizáž se prý vyloženě netrestá, ale člen se pak ocitá na okraji, ostatní se na něj dívají skrz prsty, a takzvaní starší mu nechtějí svěřovat úkoly.  „Nemůžete pak předčítat na pódiu, podávat mikrofony nebo obsluhovat aparaturu,“ vysvětluje Lukáš.

„Myslím, že je to proto, aby se pozornost nesoustředila na jednotlivce, ale, jak říkají oni, na uctívání Boha,“ přemýšlí. „Seberou vám tvář i osobnost. Berou to tak, že život, který žijete, je demoverze, kterou nemáte brát vážně. Hlavní život přijde teprve po skončení světa, otázka je, jestli budete tou dobou žit, nebo už budete po smrti,“ dodává.

Právě k domnělému konci světa se upíná velká část pozornosti členů. Kdysi svědkové Jehovovi pracovali s konkrétními daty zániku, ale když opakovaně nenastal, někteří členové byli frustrovaní, proto organizace změnila svou strategii. „Teď říkají, že to nastane v blízké době, protože jim to už několikrát nevyšlo. Většina svědků si myslí, že to nastane do deseti let. Ještě s tím, jak přišla pandemie, jsou ti lidé už úplně natěšení,“ směje se.

Stoupenců církve pomalu, ale postupně ubývá a Lukáš se domnívá, že pandemie by mohla tento proces paradoxně urychlit. „V Česku jim za uplynulý rok ubylo asi jedno procento členů. Myslím, že lidé mají nyní prostor se osvobodit, protože svědkové se kvůli pandemii už rok neshromažďují, pouze přes Zoom. Není tam tedy už tak velká kontrola,“ říká o jehovistech, kterých je tuzemsku okolo 15 tisíc. Nějakou formu kontroly se však hodnostáři jehovistů udržovat snaží. Například když člen na online setkání, které probíhá dvakrát týdne, nedorazí, starší jej kontaktují telefonicky.

Potlačování sexuality

Problematické je ve společenství postavení žen. „Ženy rozhodně nemohou být staršími a nezastávají žádné vedoucí pozice. Celá organizace je velmi šovinistická a žena je tam podřadná,“ vysvětluje. Ženy prý nemohou ani promlouvat na propagačních videích jehovistů. Lukáš říká, že jsou tam jen „doplňkem“.

Postavení žen ve společenství

"Před bohem Jehovou jsou si u svědků všichni lidé naprosto rovni, žena i muž mají stejnou šanci na spasení. Ale v manželském životě nebo sboru mají odlišné role. V manželství mají být ženy zásadně podřízeny mužům, kteří mají mít vedoucí postavení. Ženy nejsou určovány za starší sboru a nejsou členkami právních výborů," říká Vojtíšek. Ženy podle něj mají v rámci společenství stejná práva, ale odlišné role.

Jehovisté se podle Lukáše snaží mít pod kontrolou volný čas jedince nebo to, s jakými lidmi se člen stýká. „Není to tak, že jdete v neděli do kostela a máte klid, je to práce na celý týden,“ říká. „Vůči organizaci máte spoustu povinností. Nejedná se jen o to chodit na služby a roznášet Strážné věže. Musíte se také pravidelně shromažďovat, číst nové publikace o samotě i v rodině. Pokud se chcete na shromáždění podílet a něco tam pronést, je třeba se doma připravit,“ vysvětluje.

Pokud nabudou starší podezření, že se někdo ze svědků stýká s lidmi mimo organizaci častěji, než je nezbytné, jedinec může očekávat pokárání a nemožnost angažovat se v aktivitách jehovistů. V případě nemanželského sexu, který je z Lukášových zkušeností jedním z nejčastěji trestaných prohřešků, hrozí, že člen společenství stane před právním výborem. A je samozřejmě nežádoucí mít poměr s někým mimo církev.

Mohou se svědkové přátelit s lidmi mimo organizaci?

"Bylo by přijato velmi nelibě, s povytaženým obočím, kdyby si člověk například založil kadeřnictví s někým, kdo není svědek, nebo jel na dovolenou s rodinou, která je mimo společenství," říká Vojtíšek k izolaci svědků od zbytku společnosti.  "Není to ale tak, že by nemohli být v běžném společenském styku nebo si povídat s lidmi na pracovišti. Ale tam, kde se projevuje vlastní vůle, se očekává, že se budete orientovat na svědky. Není to vyloženě zákaz, ale spíše něco, co vyplývá z povahy společenství," upřesňuje religionista. 

„Proces, kdy spolu dva lidé chodí a poznávají se, je v církvi nastaven tak, že pokud by to měli dodržovat, tak se prakticky nepoznají. Ti dva by spolu ani neměli být sami, ideální je, když jsou ještě s nějakým křenem, aby náhodou k něčemu nedošlo,“ říká Lukáš. Není prý výjimkou, že se jehovistický pár po roce rozvádí, protože dvojice zjistí, že se navzájem nezná. 

Lukáš sám se se svou současnou ženou seznámil ještě v době, kdy byli oba svědky Jehovovými. Než se vzali, chodili spolu dva a půl roku a poslední rok prý pravidla nedodržovali. „Dnes lituji, že jsme se na to nevykašlali od začátku,“ říká ke vztahu se ženou, s níž má syna. Právě narození potomka pro něj bylo jedním z důvodů, který odchod od jehovistů urychlil. Věděl, že nechce, aby mělo jeho dítě s nimi něco společného.

„Nebylo to tak, že bych si najednou řekl, že končím. Když máte vymytý mozek, tak to trvá,“ říká. Kromě potlačování svobody ho štvalo také rozvracení vztahů mezi členy organizace a „odpadlíky“, s nimiž by si řádný svědek správně neměl ani podat ruku. Mezi jehovisty Lukáš sledoval i jisté pokrytectví, řada z nich z pódia kázala něco jiného, než co pak dělala v soukromém životě. Trestá se například opilectví, ale z jeho zkušenosti je mezi jehovisty řada alkoholiků, kteří popíjejí doma. „Můj otčím byl jedním z nich,“ dodává.

Ze dne na den bez rodiny a přátel

Lukáš založil osvětový YouTube kanál Byl jsem svědek Jehovův asi půl roku před tím, než byl z církve vyloučen. O to si podle svých slov koledoval, protože už tehdy sdílel na Facebooku interní informace. Starší pak tradičně vyhlásili z pódia, že je odpadlíkem, což pro některé odchozí může být fatální, co se týče mezilidských vztahů.

Odpadlíci a stranění se

"Jakmile je svědek Jehovův vyloučen nebo dobrovolně odejde, je na něm praktikováno tak zvané stranění se," vysvětluje expert na nová náboženská hnutí Zdeněk Vojtíšek s tím, že se jedná o naprosté přerušení komunikace. Organizace tak chce údajně odpadlíky přimět přimět k návratu. "Myslím, že se to u žádného odpadlíka touto metodou nepodařilo," poznamenává odborník. 

"Stranění se netýká jen přátel a členů sboru, ale i rodiny. Pokud odejde nebo je vyloučen jeden z manželů, ten, který zůstal, má povinnost nebavit se s tím druhým o věcech týkajících se organizace. Toto je vyžadováno velmi přísně," říká. Pravidla stranění se jsou vyžadována pod hrozbou vlastního vyloučení. 

Vyloučení se podle Vojtíška svědkové velmi obávají. Radikální způsob náboženství členy podle jeho slov dřív nebo později připraví o všechny přátele, "Když je člověk vyloučen, ocitá se proto v naprosté sociální izolaci. Svědkové se navíc tak bojí odchodu nebo vyloučení, protože jejich spása je naprosto spjata s organizací. Je jediným pojítkem mezi bohem Jehovou a lidmi," dodává. 

Bývalý svědek považuje za štěstí, že svým odchodem nepřišel o nejbližší rodinné vazby. Právě strach ze ztráty rodiny a blízkých je to, s čím se na něj nejčastěji obracejí lidé, kteří se skupinu opustili nebo se k tomu chystají.  „Všichni se s vámi baví a pak vás vyhlásí na pódiu, že už nejste členem svědků Jehovových, a najednou vám poskočí seznam přátel na Facebooku ze dvou stovek na sto. Nemáte nikoho. Je to šok,“ přibližuje s tím, že nemálo bývalých svědků musí vyhledat odbornou pomoc.

Lukáš si je jistý, že se svědkům Jehovovým svými aktivitami znelíbil a že o něm vědí. Přímo jej ale zatím nikdo nekontaktoval. „V anglicky mluvících zemích je spousta aktivistů, jako jsem já, a svědkové to řeší tak, že proti nim členy intenzivně očkují. Slovo odpadlík nebo vyloučený nyní zní z jejich webových stránek mnohem častěji,“ říká. Myslí si, že protože je v Česku jedním z mála bývalých jehovistů, který proti nim aktivně vystupuje, hodnostáře to tolik netrápí. „Dělám to hlavně proto, aby to otevřelo lidem, kteří jsou tam, oči,“ uzavírá.

VIDEO: Nová sekta v Česku argumentuje biblí, lidé jsou posedlí myšlenkou spasení

Nová sekta Šinčchondži už pět let působí v Praze, lidé rozvazují vazby s rodinou, naprosto se tomu poddají, věří, že přišel nový věk, říká Vojtíšek | Video: Emma Smetana
 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 14 minutami

Senát na rozdíl od Sněmovny zpřístupní ve čtvrtek své sídlo veřejnosti

Při příležitosti státního svátku, který připomíná vznik samostatného československého státu v roce 1918, si lidé si budu moci prohlédnout Valdštejnský a Kolovratský palác v centru Prahy. Budou ale muset dodržovat protiepidemická opatření. Kancelář Senátu to uvedla na svém webu. Sněmovna na státní svátek 28. října zůstane uzavřena. Důvodem jsou podle informací tiskového odboru zejména pokračující oprava fasád sněmovních budov na Malostranském náměstí i nynější protikoronavirová opatření.

Sídlo Senátu bude otevřeno od 9:00 do 16:00. Ve Valdštejnském paláci si budou moci návštěvníci prohlédnout nejkrásnější historické prostory, mezi něž patří Rytířská síň, Audienční síň nebo Mytologická chodba. Podívat se budou moci také do jednacího sálu, kde dříve byly ustájeni koně vévody Albrechta z Valdštejna a kde nyní senátoři schvalují zákony. V Kolovratském paláci nahlédnou příchozí mimo jiné do Růžového a Zeleného salonku, kde zasedala prvorepubliková vláda.

Další zprávy