Učitelka z nedělní školy a zločin bez viníka. Pravdu o smrti rodičů si vzala do hrobu

Dusné dopoledne 4. srpna 1892 v massachusettském městečku Fall River zpočátku ničím nevybočovalo ze zajetých kolejí. V honosném sídle zámožného obchodníka Andrewa Bordena vládl zdánlivý klid. Dvaatřicetiletá dcera Lizzie žehlila v kuchyni kapesníky, irská služebná Bridget myla venku okna a hlava rodiny se vrátila z ranní pochůzky po městě, aby si na divanu v přízemním pokoji na chvíli odpočinula.

Krátce po jedenácté hodině proťal dům zoufalý křik. Lizzie volala na služebnou, že otce někdo zabil, a poslala ji pro lékaře. Pohled do obývacího pokoje bral dech i otrlým mužům. Obličej sedmdesátiletého muže proměnil neznámý útočník v beztvarou krvavou masku, těžká sečná zbraň mu doslova rozštípla lebku a z ran na koberci stále prýštila krev.

Související

Vražda jako z hororu. Klaun s balónky zastřelil ženu, na svobodě zůstal desítky let

O několik minut později ženy objevily v pokoji pro hosty v prvním patře ještě děsivější scénu. Mezi postelí a toaletním stolkem ležela Andrewova druhá manželka Abby. Útočník ji překvapil zřejmě zezadu a zasadil jí bezmála dvě desítky ran.

Pozdější lékařská prohlídka odhalila zásadní detail: tělo macechy už stihlo vychladnout a v žaludku měla potravu v jiném stadiu trávení. Zemřela přibližně o hodinu a půl dříve než její manžel. Pokud vraždil cizí vetřelec, musel se celých devadesát minut tiše skrývat v domě a trpělivě čekat, až se otec vrátí domů.

Podezřele klidná nedělní učitelka

Vyšetřovatelé záhy obrátili pozornost k Lizzie. Dvaatřicetiletá svobodná žena je šokovala svým mrazivým klidem. Zatímco rodinná známá propadala panice, dcera neprojevila jedinou emoci a na tváři neměla slzu. Když policisté zkoumali její alibi, začaly se vršit pochybnosti.

Lizzie tvrdila, že zrovna odešla do stodoly hledat olověná závaží na ryby. Jenže pochůzkář, který stodolu bezprostředně po masakru prozkoumal, nenašel v tlusté vrstvě usedlého prachu na podlaze žádné čerstvé šlépěje.

Navíc vyšlo najevo, že vztahy v rodině dlouhodobě ničily spory o majetek. Lizzie nevlastní matku nenáviděla a chladně ji oslovovala výhradně jako paní Bordenovou.

Andrew Borden byl sice multimilionářem, bankovním prezidentem a ředitelem textilek, ale také skrblíkem. Své dcery nutil žít ve stísněném domě, kde chyběla teplá voda i splachovací toaleta, zatímco jeho obchodní partneři stavěli luxusní vily v bohaté čtvrti na kopci. Když navíc otec přepsal část majetku na macechu, dcery to vnímaly jako krádež svého budoucího dědictví.

Další stopu nabídl místní lékárník. Vypověděl, že se u něj Lizzie den před tragédií dožadovala silné dávky kyseliny kyanovodíkové s podivnou výmluvou, že potřebuje vyčistit plášť z tulení kůže. Lékárník jí nebezpečný jed odmítl bez předpisu vydat, a přestože chemický rozbor stopu jedu v žaludcích obětí neprokázal, podezření dál rostlo.

Šaty skončily v plamenech

Nejsilnější nepřímý důkaz však vyplul na povrch tři dny po pohřbu. Rodinná přítelkyně nachytala Lizzie přímo u rozpálených kuchyňských kamen, jak do ohně cpe své modré šaty. Na otázku, co to dělá, dcera suše odvětila, že si látku zničila barvou a nechce ji mít na očích.

Kriminalisté si lámali hlavu nad logickou hádankou. Jak mohl někdo zasadit desítky ran sekerou, aniž by na něm ulpěla krev stříkající po stěnách? Šaty, které Lizzie dobrovolně předala policii, měly jen nepatrnou skvrnku na spodničce. Právě zničený oděv z kamen mohl skrývat chybějící dílek k usvědčení. Policie neváhala, Lizzie zatkla a velká porota ji obžalovala z dvojnásobné vraždy.

Senzace pro české krajany za oceánem

Soudní proces, který vypukl v červnu 1893, rozpoutal celoamerickou mediální bouři. Horečka kolem dívky se sekerou však zasáhla i tisíce českých vystěhovalců, kteří v té době zaplňovali továrny v Chicagu a zemědělské usedlosti na Středozápadě.

Česky psané týdeníky jako slavný chicagský Amerikán nebo list Pokrok západu z nebraské Omahy věnovaly procesu celé sloupky. Krajanské listy do detailu líčily intriky v zámožném domě, analyzovaly epizodu se spálenými šaty a barvitě popisovaly atmosféru v soudní síni.

Pro české přistěhovalce, zvyklé na tvrdou dřinu v cizí zemi, představovala zkáza puritánské patricijské rodiny neuvěřitelné drama. V hostincích i na spolkových schůzích krajané živě debatovali o tom, zda má křehká dívka žaludek na tak bestiální čin.

V soudní síni však obžaloba narazila na zeď. Žalobci nepředložili vražednou zbraň, u nalezené hlavy sekery chybělo topůrko a chyběly přímé důkazy. Hlavní roli navíc sehrály předsudky tehdejší doby.

Pro porotu složenou výhradně z puritánských mužů bylo zcela nepředstavitelné, že by spořádaná dáma z vyšších kruhů a učitelka z nedělní školy vzala do ruky sekeru a rozsekala vlastní rodiče. Po pouhých devadesáti minutách porad porotci vynesli osvobozující verdikt.

Prokletí jména Bordenová

Lizzie opustila soud jako svobodná žena a dědička pohádkového jmění, starý dům prodala a spolu se sestrou koupily obrovské, moderní viktoriánské sídlo. Klidný život však nezískala.

Místní honorace ji okamžitě vyobcovala, sousedé přecházeli na druhý chodník a po čase se s ní ve zlém rozešla i vlastní sestra Emma. Lizzie dožila v naprosté izolaci svého velkého domu a zemřela v roce 1927. Většinu svého obrovského zbylého jmění odkázala organizaci pro ochranu zvířat ve Fall River. Sestře Emmě nenechala nic s tím, že už svůj podíl dostala. Emma zemřela shodou okolností pouhých devět dní po Lizzie.

Skutečného pachatele spravedlnost nikdy neodhalila. Záhada přerostla v americký mýtus, který po desetiletích oživují filmaři i spisovatelé. Nyní se k nevyřešenému krvavému rébusu vrací Netflix ve čtvrté řadě své kriminální antologie Monstrum. Diváci po celém světě tak budou znovu sledovat stejný příběh, nad nímž před více než 130 lety kroutili hlavou i čeští dělníci u piva v Chicagu: šlo o chladnokrevnou bestii, nebo o oběť bizarní souhry okolností?

Video: Přátelit se s vrahem je taktika. Kriminalista řekl, jak usvědčili kanibala Hojera

Zdroj: Library of Congress, Britannica, UMKC Famous Trials