KKRD Boys: Brno je literárně dál než Praha. Cestování metrem je symbolem neúspěchu

Clara Zanga Clara Zanga
8. 3. 2022 10:20
Brněnští KKRD Boys patří mezi stálice českého internetu. Prostor na něm se jim však nedávno zmenšil, Facebook jejich stránku loni v létě zrušil kvůli několikrát nahlášenému obsahu. Nyní se tak historky z brněnských pajzlů, ale také glosy aktuálního dění objevují výhradně na Instagramu. S fanoušky dále komunikují také prostřednictvím knih, nedávno jim vyšla již pátá s názvem Kula & Brus.
Divadelní hra na motivy druhé knihy KKRD Boys Pravidla bincárny se stále hraje v Divadle Husa na provázku. Většinou bývá vyprodané.
Divadelní hra na motivy druhé knihy KKRD Boys Pravidla bincárny se stále hraje v Divadle Husa na provázku. Většinou bývá vyprodané. | Foto: ČTK

Rozhovory, které jste doteď poskytli, proběhly výhradně po Messengeru nebo po mailu, případně v televizi v maskách, a také jste si vždy udržovali svou pózu. I mně jsi začal v e-mailu okamžitě tykat, budu proto pokračovat v tomto duchu. Proč ses rozhodl setkat se se mnou osobně a v civilu?

Je to lepší než dělat rozhovory po mailu, to už jsme dělali desetkrát a ty bys taky asi nešla desetkrát na rande se stejným borcem. Pořád ale platí, že i když tady sedím, nechci mít nikde fotku ani jméno. Důvody jsou prosté, nemáme pěkné obličeje ani jména. Mít krásné jméno, třeba něco jako Jaroslav Hovězák, to by možná byla jiná.

Dává vám psaní v anonymitě určitou tvůrčí svobodu?

Dává. Psát pod jménem, co mám v občance, tak by to samozřejmě vypadalo jinak. S nasazenou maskou si prostě člověk může dovolit mnohem víc. Když jdeš vybrat benzinku, taky si dáš kuklu. 

Takže popularita vás vůbec neláká.

Láká nás popularita mezi koc (brněnské označení pro ženu, pozn. redakce), ale to láká všechny plešatý borce v krizi středního věku. Určitě nás neláká facebooková kvazi popularita počítaná na lajky.

Facebook vám v červenci zrušil účet a nyní fungujete jen na Instagramu. Je tamní komunita jiná?

Na Facebooku jsme sice měli 70 nebo 75 tisíc lidí, ale srdcařů je tak 10 nebo 15 tisíc. Tohle zdravé jádro přešlo na Instagram, takže Facebook už zakládat nebudeme, stačí ten Instagram, a jednou za čas třeba vydáme knihu. Asi to zůstane trochu v undergroundu. Baví nás, že i bez Facebooku to jaksi žije vlastním životem, lidi si přeposílají starý printscreeny mailem a přes WhatsApp.

Takže KKRD Boys už jsou folklor?

V Brně, nebo aspoň v některých jeho částech, asi jo. Minimálně pár hlášek zlidovělo, a to je přece hezký, když koc ví, co se po ní chce, když na ni vybafneš "Deš dročit, nebo jo?" a nemusíš se s ní dále složitě mrcasit. Mimochodem, on si toho nikdo moc nevšiml, ale mluvit tím naším jazykem představuje značnou časovou úsporu. Je to takový příjemný jednoslabičný štěkání přímo k věci.

Mám hrůzu, že to píšeš ty

V některém ze starších rozhovorů jsem se dočetla, že v Brně ví poměrně dost lidí, kdo ten obsah tvoří.

Žádné tajemství to není, akorát to prostě nemáme na zvonku. Existuje úzká skupina asi dvou set lidí, ve které se to obecně ví. Třeba moje matka na to přišla sama. Říká: "Já jsem četla nějaké strašně sprosté, odporné věci na Facebooku a mám hrůzu, že to píšeš ty." A měla pravdu.

Jakým způsobem na textech pracujete? Tvoříte je všichni společně, nebo nezávisle na sobě, když vás něco napadne?

Ráno si po cestě do práce zavoláme novinky, kdo se kde poblil a tak dále, jeden to zapíše a pak se to v Google dokumentech, jak říkáme, společně dosmolí. Prostě podobný model jako Dva písaři, kdy jeden něco nadhodí a druhý to posune a rozvine úplně někam jinam, protože je zase trochu jinak vyšinutý. Někdy ale zase celou story napíšeš do telefonu třeba v autě nebo na záchodě. Psaní se právem rýmuje se s**ním: někdy to lítá ven samo a někdy se zapotíš, než z tebe něco vypadne.  

Píšete hantecem. Uměl jsi jej odmala, nebo ses musel něco doučovat, když jsi začal dělat KKRD Boys?

Vyrostl jsem v prostředí, kde se oldschool hantec běžně používal, a devadesáti procentům takových těch kultovních textů typu Mlata na Bílendě šestnáct kilo a dvě pětky (text Františka Kocourka o Bílé hoře, pozn. redakce) rozumím. Doma se používala spousta zkomolených německých výrazů, ale že bychom seděli u gramofonu a pouštěli si Frantu Kocourka, to asi v Brně dělal málokdo. To je možná taková pražská iluze, že Brňáci jsou na hantec hrdí a nějak ho uměle udržují, ale tak to není. V každém případě my určitě nepíšeme ani nemluvíme tím čistokrevným hantecem. V 90. letech, kdy jsme vyrůstali, se do hantecu přidala spousta anglických výrazů a různých novotvarů. V partě máme tři důležité figury, které měly odjakživa talent používat nová slova. Buď je přinesly z jiné party nebo komunity, nebo si je prostě vymyslely. Kato, Bobanie a Feclej Pat jsou něco jako Cyril a Metoděj KKRD světa, bez nich by nebylo nic.

KKRD Boys
Autor fotografie: ČTK

KKRD Boys

  • KKRD Boys je anonymní brněnský satirický projekt.
  • Původně fungoval na Facebooku, po jeho zrušení kvůli nahlášenému obsahu v létě 2021 se přesunul na Instagram.
  • V roce 2017 získalo uskupení cenu Blog roku v soutěži Magnesia Litera.
  • O dva roky později vznikla na motivy jejich druhé knihy Pravidla bincárny stejnojmenná divadelní hra v režii Anny Davidové. Reprízy stále uvádí Divadlo Husa na provázku.
  • KKRD Boys jednou ročně vydávají knihu, poslední pátá nese název Kula & Brus.
  • Pro nedávno založený brněnský pivovar Harry vytvořili pivo IPL DROKK. 

Nářečí mají obecně tendenci spíše mizet. Máte ambice hantec 2.0 udržovat?

Ten původní oldschool hantec samozřejmě mizí a je to škoda. Ale ambici něco zachraňovat nemáme, to necháme na Mirkovi Donutilovi, ať zase natočí nějakou novou prima kazetu. Nás těší, že lidi díky nám víc čtou. Na Vánoce knížky často objednávají holky s tím, jestli můžeme manželovi napsat věnování, protože doteď přelouskal jenom životopis Ronalda. Jednu dobu jsme se snažili psát co nejdelší texty, říkali jsme si, že prostě naučíme brněnské opice číst. V našem okolí je taky mix lidí od vysokoškoláků po vyhazovače, kteří kromě školního představení v životě nebyli v divadle. Šli až na naši hru a bavilo je to. Tak třeba půjdou někdy i na Maryšu.

Myslíš, že někdo, kdo vůbec nečte a vaše kniha je první, kterou bere do ruky, pochopí tu vaši literární nadsázku?

Asi ne, k tomu potřebuješ mít nějaký základní klíč nebo ti to někdo musí vysvětlit. Dnešní generace lidí, která vyrůstala bez České sody, má problém chápat základní ironii. Někoho samozřejmě okamžitě urazí vulgarita, třeba když na druhém řádku narazí na slovo buzerant. Jsme ale přesvědčení, že nejsme sprostí samoúčelně.

Ve Skandinávii by TMBK neměl co žrát

Nyní vám vyšla už pátá kniha. Pociťuješ někdy tvůrčí krizi, nebo nápady přichází neustále?

Typicky jsou naše příběhy o partnerském soužití, sexu, drogách nebo o Slovácích, což jsou v podstatě současná klasická tragická témata, z nichž se dá čerpat donekonečna. Když jsme napsali prvních 20 historek, z toho deset o expřítelkyních, pět o Praze a pět o tom, kde se kdo vylil, měli jsme pocit, že už nic jiného nejde vymyslet. Ale pak přijde moment, kdy si uvědomíš, že je to nekonečný a jde na to naroubovat jakékoliv téma. Třeba kauzu Djokoviče můžu celou pojmout investigativně: Jel do Austrálie vůbec hrát tenis? Neleží jenom v hotelu na cimře a nepůlí domorodky? Čeká fakt na rozhodnutí soudu, nebo prostě jen až se mu unaví caban?

Aktuální kauzy se ale na vašem profilu častěji objevují až v poslední době. Přijde mi, že tím navzdory své anonymitě trochu odhalujete své vlastní názory.

Komentování aktuálních událostí přišlo se Zemanem, Babišem a podobnými figurami, to jsou pro satiru hrozně vděčné postavy. Stačí se podívat na TMBK. Kdyby žil v nějakém vyspělém státě, třeba ve Skandinávii, tak by neměl co žrát. Navíc když zpracuješ aktuální kauzu, tak to přirozeně zajímá mnohem víc lidí, má to víc lajků a lépe se to šíří i mimo fanouškovskou základnu. Díky tomu si asi podvědomě uvědomíš, že to funguje, a děláš to pak pořád dokola. To je, jak když se naučíš, že když chceš večer bodat, tak nemáš hezké holce v baru říkat, že je hezká, ale že je chytrá, a té škaredé s brejličkama zase, že je hezká.

Stalo se vám, že by aktuální glosa někoho urazila? Například když jste se obuli do prezidentského kandidáta Karla Janečka.

Když jsme napsali text Zoo Bakala (hanlivý příběh o Ostravě, pozn. redakce), který končí tím, že Baroš je na spálených Bazalech zavřený v kleci jako atrakce pro Japonce, tak nám na Facebooku přišlo několik zpráv od soudruhů z Ostravy, že to jsme teda přehnali a že bude bití. Ozval se nám taky starosta Řeporyjí Pavel Novotný, že prý není žádný Paklíč z Pevnosti Boyard.

V Brně vzniká vícero podobně satirických projektů, třeba Prigl nebo Tisíckráte. Myslíš, že to nějak souvisí s městem jako takovým?

Brno je literárně samozřejmě mnohem dál než Praha. Dva prokazatelně největší čeští spisovatelé, tedy Hrabal i Kundera, jsou z Brna. Praha dala národu zase jiný literární esa, jako jsou mistr Viewegh nebo Radka Třeštíková. Ale aby to nevyznělo moc negativně, já mám Prahu rád, je to na rozdíl od Brna opravdové velkoměsto se vším všudy. Akorát je smutné, že jeho obyvatelé dominanci nad Brnem už padesát let ilustrují pražským metrem. Přitom cestování metrem je pro Brňáka symbolem neúspěchu. Jak říká jeden místní, intelektuálně založený advokát: "U nás metro není, protože bydlíme v Masaryčce, což je prestižní brněnská čtvrť, a tam by metro muselo jet tunelem do strašnyho kopca. Proto u nás v ulici všichni už 30 let používáme k dopravě mercedesy."

V 90. letech nebylo třeba nic vymýšlet 

V jednom rozhovoru jsi říkal, že příběhy, které popisujete, jsou často skutečné.

Ty první rozhodně byly skutečné. Kdo vyrůstal v devadesátých letech, ví, že nic vymýšlet nebylo potřeba a že se děly věci, které už dnešní generace - možná naštěstí - nezažije. Ale většina našich příběhů jsou v podstatě městské legendy. Sesbíráš třeba dvě tři historky, co jsi slyšel v hospodě, splácáš je dohromady, přidáš tam něco svého a máš krásnou story. A až jich máš sto dvacet, tak z nich uděláš knížku.

Zmiňoval jsi, že někteří lidé šli poprvé do divadla až na hru Pravidla bincárny, která vznikla na motivy vaší druhé knihy. Plánujete zinscenovat další?

No, my jsme nic nezinscenovali. Divadelní hru daly dohromady Anna Davidová, Eva Petláková a další. Divadlo je mnohem komplikovanější formát než napsat vtip, to my bychom určitě neuměli. Nová hra nám ale moc nedává smysl, spíš by bylo fajn vzít Pravidla bincárny z Divadla Husa na provázku a udělat jednorázovou akci pro 800 lidí třeba v Mahenově divadle jako benefici pro nějakou dobrou věc, ideálně pro chabrus pasry na kriplkáře z Ligy vozíčkářů, se kterou spolupracujeme. Každopádně další divadlo už by byl opakovaný vtip.

Říkáš, že tě nebaví opakovat formáty, ale knihy se pořád opakují a jsou podobné.

U knih je normální, že napíšeš pokračování. U divadla se standardně nedělá pokračování úspěšné hry, není to televizní seriál. Divadlo není Rambo. Navíc knížky jsou v momentě, kdy nemáme Facebook, jediný způsob, jak dostat naše moudra mezi lidi. Na druhou stranu pět je pěkné číslo, tak třeba nastal čas pro žánrovou změnu a napíšeme román. Nabízí se rozpracovat okolnosti úspěšného textu Drama v Cheposu aneb Kdo cákal poslední? V něm bychom chtěli rozebrat atmosféru na pracovišti typického českého eseróčka. Pracovní název je Román o debilech. A taky zvažujeme dětskou knihu pod stromeček, něco jako úvod do hantecu pro nejmenší. Musíme si vychovávat dorost, abychom za pár let nebyli v p*deli jak Kometa.

Mohlo by vás zajímat: Češství je humus, ze kterého roste Prigl, tvrdí blogeři

Se směšností vlastního jednání aktivně pracujeme, Prigl je hodně o nás, tvrdí autoři blogu Pavel Šplíchal a Jakub Ryška. Blog se podle nich v Česku píše dobře proto, že Češi jsou pozéři. | Video: Daniela Drtinová
 

Právě se děje

Další zprávy