V jeho žaludku se našla antilopa, espézetka i kus rytířského brnění, želvu slupne ke svačině. Přesto tenhle nenasytný obr moře neničí, ale drží ho v rovnováze. A když se blíží bouře, dělá pravý opak než všichni ostatní. Tygří žraloci, obávaní lidožraví predátoři, jsou přesto u vědců i potápěčů velmi oblíbení.
Víte, jak se o někom říká, že toho sní jak popelnice nebo že má kachní žaludek? Věřte nebo ne, tahle rčení by se měla přepsat s žralokem tygřím v hlavní roli. Tenhle žralok běžně dorůstá délky 4,5 metru a není divu, že má pořádný apetit.
Jeho silné čelisti a ostré pilovité zuby umožňují snadno rozdrtit i krunýře mořských želv nebo schránky mlžů, v žaludcích lidé našli například tuleně, rejnoky, ptáky, psy, kozy či antilopy, smlsnou si i na kapustňákovi, chobotnici nebo jedincích vlastního druhu.
Lidožravý obr na obzoru
Jak se z obsahu žaludků ulovených jedinců zjistilo, žralok tygří nepohrdne ani lidským odpadem, jako jsou kusy vraků aut, pneumatiky, registrační značky, televizory či kondomy, nalezeno takto údajně bylo i rytířské brnění.
Na jídelníčku se občas pochopitelně objeví i člověk, spolu se žralokem bílým a žralokem bělavým patří tygří k „velké trojce“ nejnebezpečnějších druhů. I tak vás ale mnohem spíš strhne zpětný proud nebo zasáhne blesk.
Lidstvo tygří žraloci fascinují odjakživa a v původních kulturách byli vnímáni jako obávané i uctívané zvíře. Dodnes si někteří vysluhují přezdívky, například u pobřeží Fidži byla potápěči opakovaně pozorována asi 4,5 metru dlouhá samice s přezdívkou Zjizvená tvář.
Když ostatní prchají, on připluje
Když se blíží bouře, většina žraloků zaznamená změnu tlaku a stáhne se do hlubších, klidnějších vod. Některé druhy odplují i víc než týden předem, jak upozorňuje Phil Doherty z univerzity v Exeteru. Žralok tygří dělá pravý opak – připluje a zůstane, aby se nakrmil na tom, co bouře zabije.
Mořský biolog Neil Hammerschlag z organizace Marine Biodiversity Observation Network chování tygřích žraloků zkoumal během hurikánu Matthew, který v roce 2016 zasáhl Bahamy.
Vědci pomocí akustických vysílačů sledovali populaci žraloků tygřích a očekávali, že před bouří odplavou do bezpečí. Místo toho se jejich počet po přechodu hurikánu dokonce zdvojnásobil.
„Bouře usmrtila mnoho želv, ryb, humrů, krabů i ptáků. Domníváme se, že žraloci tygří ji vnímali jako příležitost k hostině na mrtvých a umírajících zvířatech,“ uvedl Hammerschlag. Že v takové vřavě obstojí, vysvětluje jednoduše: „Jsou postavení jako tanky.“
Žralok tygří je studenokrevný – neumí si vytvořit vlastní teplo, a tak se drží vrstvy vody o teplotě 26 stupňů Celsia. Shodou okolností je to přesně teplota, při které se začínají rodit tropické cyklony.
Březí samice se navíc do vlažných vod uchylují schválně. Nechávají prostředí kolem sebe, aby jim podle Hammerschlaga „ohřálo housky v troubě“.
Cestovatel na dlouhé tratě
Že jsou to inteligentní zvířata, dokazuje i fakt, že se naučili využívat pravidelně se opakující přírodní události. Každoročně například připlouvají k australskému ostrovu Raine Island v době rozmnožování mořských želv nebo k havajskému atolu French Frigate Shoals, kde se líhnou mláďata albatrosů.
Za potravou přitom dokážou urazit i více než 7500 kilometrů ročně. Jeden sledovaný jedinec, kterému se přezdívá Harry Lindo, během tří let uplaval přes 44 tisíc kilometrů.
Podle výzkumnice Natashy Marosiové z Exeterské univerzity navíc jednotliví žraloci tygří vykazují rozdílné povahy a chování. Někteří jsou odvážní, jiní se vyznačují svou plachostí.
Mladá samice přezdívaná Tsunami je podle ní samá jiskra a oheň, zatímco jiná, Jawgina, v sobě spojuje zranitelnost a bojovného ducha zároveň. Předchozí výzkumy naznačují, že si žraloci vytvářejí i dlouhodobé sociální vazby s dalšími jedinci.
Uklízeč, který drží moře zdravé
Tygří žraloci využívají k získání potravy každou příležitost, odstraňováním uhynulých živočichů omezují šíření nemocí a zároveň regulují početnost některých druhů, například želv mořských.
Tím nepřímo chrání porosty mořských trav důležité pro řadu dalších organismů. A šetří přitom síly – podle popsaného chování mnohdy radši sežerou mrtvou nebo zesláblou želvu, než aby lovily zdravou.
A právě v tom podle Marosiové tkví jejich význam: Z pozice vrcholového predátora ovlivňují rozšíření, chování i početnost ostatních druhů v potravním řetězci. Jejich extrémní strava tak drží život v oceánu v rovnováze.
Video: Podívejte se, jak to chodí v záchranné stanici v Makově
Zdroj: ČTK, BBC, Phys.org, Colin Munro Photography
Sdílet
Mohlo by vás zajímat
Nejnovější
ŽIVĚ Skandovali „smrt Izraeli, smrt Americe“. Húsíové převzali kontrolu nad přístavem
Jemenští povstalci Húsíové převzali kontrolu nad významným přístavem Muchá v Rudém moři. Píší to ve čtvrtek agentury AFP a Reuters s odkazem na své místní zdroje. Povstalci tak pokračují ve své ofenzivě směrem k strategickému průlivu Báb al-Mandab. Podporuje a financuje je Írán a v posledních letech se stali významnou vojenskou silou v regionu.
Inflace v srpnu zrychlila na 1,9 pct. Zdražují pohonné hmoty, potraviny jsou levnější
Spotřebitelské ceny v Česku v srpnu zrychlily meziroční růst na 1,9 procenta z červencových 1,7 procenta. Meziměsíčně se zvýšily o 0,3 procenta, uvedl ve čtvrtek Český statistický úřad (ČSÚ). Zdražují zejména pohonné hmoty, inflaci naopak tlumí ceny potravin. Analytici ale upozornili, že efekt levnějších potravin se brzy vyčerpá.
Známý fotograf Karel Cudlín vystavil snímky Václava Havla od roku 1989
Pod názvem Hrad H vystavila pražská Leica Gallery Prague fotografie, které pořídil Karel Cudlín jako jeden z oficiálních fotografů prezidentské kanceláře. Na Hradě dřívější fotoreportér působil mezi lety 1996 a 2003, fotografoval mj. oficiální schůzky tehdejšího prezidenta Václava Havla. Výstava ukazuje rovněž jeho snímky z let 1989 a 1990 i některé dopisy, které prezident dostával od občanů.
Záhada „zapomenuté relikvie“. Vědci odhalují tajemství Závišova kříže
Po korunovačních klenotech a Maurově relikviáři je nejcennější památkou naší země. Závišův kříž, pašijová relikvie ze zlata, stříbra, perel a drahokamů, je opředena řadou záhad a tajemství. Některá se teď podařilo vědcům poodhalit. Znovuobjevili také jednu „zapomenutou“ relikvii.
„Aby lidi byli silnější o jeho zkušenost.“ Výstava připomíná osud spisovatele Lustiga
Klíčové momenty v životě spisovatele Arnošta Lustiga představuje výstava v Terezíně na Litoměřicku. Do tehdejšího ghetta nacisti Lustiga transportovali v době jeho dospívání. Výstava Arnoštova cesta ke 100. výročí narození autora mnoha děl spojených s tématem holokaustu vychází z grafického románu Markéty Pilátové a fotokoláží Elišky Soffer Podzimek.