Stačí vhodit padesátikorunu a místo reproduktorů se rozezní mechanické nástroje ukryté ve staré dřevěné skříni. Ve Veselíčku, místní části Žďáru nad Sázavou, stojí hned za vchodem do hostince unikát, který přežil více než jedno století. Orchestrion, který hraje staré kankány, „kmochovky“ i lidové písně, patří mezi několik málo stále fungujících zařízení svého druhu v Česku.
Proslavil ho seriál Chalupáři a písnička Waldemara Matušky Když máš v chalupě orchestrion, ale v jedné hospodě na Vysočině je to realita dneška.
„Orchestrion fungoval jako dnešní předchůdce jukeboxů. Lidé se chtěli bavit a hostinský nemohl vědět, jestli mu přijde večer v sobotu po práci tolik lidí, aby zaplatil kapelu. Proto vlastně orchestriony vznikaly,“ vysvětluje Miloš Brabec, jehož rodina se o hostinec stará už po několik generací.
Dřevěná skříň stojí hned za vchodem do hospody. Není to ale jen dekorace připomínající minulost. Stroj je stále plně funkční a na požádání ho majitelé návštěvníkům spustí.
„Lidé zaplatí padesát korun a my jim orchestrion pustíme,“ říká Brabec. V létě se podle něj rozezní několikrát denně. „Přijíždějí sem hlavně turisté, protože se chtějí podívat nejen na orchestrion, ale i na tu starou hospodu. Všechno je tady pořád v původním stylu.“
Do hospody přišel v roce 1921
Příběh orchestrionu je spojený přímo s historií hostince. Ten založil v roce 1921 předek současného majitele, pan Tesař. Právě tehdy zakoupil i hudební stroj. „Zakoupil sestavu tří kusů a dochoval se nám pouze tenhle jediný orchestrion,“ popisuje Brabec.
Podle odhadu odborníků, kteří se o orchestriony zajímají, pochází přístroj pravděpodobně z období kolem roku 1890. Přesné datum ale známé není. „Dá se říct, že je to práce z přelomu devatenáctého století,“ říká Brabec. Orchestrion v hospodě zůstal i v době, kdy se společenské poměry měnily. Hostinec provozovala rodina i za socialismu, kdy spadal pod podnik Jednota.
„Díky tomu, že místo vlastnili naši předkové a sloužili tady jako výčepní i za komunistů, tak se vše dochovalo v tomhle původním stylu,“ vysvětluje Brabec. Rodina nikdy nechtěla orchestrion prodat. „Je neprodejný. Dědí se z generace na generaci společně s hospodou,“ říká.
Pět válců, čtyřicet melodií
Uvnitř orchestrionu se skrývá složitý mechanický systém. Hudbu vytváří několik nástrojů, které jsou zabudované přímo ve skříni. „Je tam šest hudebních nástrojů. V modernější verzi byl ještě třeba triangl jako sedmý nástroj,“ vysvětluje Brabec. Orchestrion z Veselíčka má pět vyměnitelných hracích válců. Na každém z nich je osm melodií, které sestavovali staří řemeslníci.
Orchestrion: jukebox před jukeboxem
Co je orchestrion?
Orchestrion je mechanický hudební automat, který dokáže napodobit zvuk několika hudebních nástrojů najednou. Uvnitř bývá například klavírní mechanismus doplněný o bubínek, činely, píšťaly nebo další nástroje. Hudbu nejčastěji spouštěl hrací válec s výstupky, později také děrované pásy.
Kdy vznikal?
Největší rozmach zažily orchestriony na přelomu 19. a 20. století. V době před rozšířením rádia a gramofonu sloužily jako „automatická kapela“ v hostincích, kavárnách nebo zábavních podnicích.
Kolik jich v Česku zůstalo?
Přesný počet není známý. Dochovaly se desítky orchestrionů ve sbírkách muzeí i u soukromých majitelů, ale jen část z nich je stále schopná hrát. Veselíčský orchestrion je výjimečný tím, že zůstal na původním místě – v hospodě, pro kterou byl před více než sto lety pořízen.
Původně fungoval na rakousko-uherské mince, později na šestáky, jak se říkalo dvacetihaléřové minci. Dnes ho návštěvníci mohou spustit za padesát korun. Aby mohl stroj i po více než sto letech dál hrát, potřebuje pravidelnou péči.
„Udržet orchestrion v takovém stavu, aby krásně hrál a byly tam slyšet všechny hudební nástroje, není jednoduché. Každý rok nám přijíždí pan Janoušek z Liberce, který orchestriony restauruje. Ladění mu zabere zhruba tři až čtyři hodiny,“ říká Brabec.
Místo, kde se nic nemění
Na starý orchestrion nenavazuje jen hudba, ale i samotné prostředí. Rodina Brabcových se rozhodla, že hostinec nebude modernizovat podle současných trendů.
„Určitě zde nechci nic renovovat ani modernizovat. Prostě to tady bude pořád stejné a doufám, že stejně dobré jako doteď,“ říká Kristýna Brabcová, která převzala provoz hospody po své babičce. Je už pátou generací rodiny, která se o místo stará. „Trošku jsem k tomu byla od malička strkaná. Tím, že v hospodě vyrůstáte, tak vám přiroste k srdci. Čepování piva a všechno kolem toho člověk zná. Ale hlavně to opravdu začalo bavit,“ popisuje.
Podle ní je největší síla místa v lidech, kteří se sem vracejí. „Je to práce s lidmi. Někdy je náročná, ale baví mě. Máme tady skvělé lidi, děláme akce a oni se k nám vrací, protože se jim tady líbí,“ říká. Právě atmosféra staré hospody je podle ní tím, co návštěvníky překvapí. „Není to tady žádná novota, nic není předražené. Tím, že jde o rodinný podnik, se tu lidé cítí tak trošku jako doma,“ dodává.
Recept na starou hospodu
Hostinec dnes láká především turisty, ale stále slouží i místním. Kromě orchestrionu nabízí klasické hospodské občerstvení. „Recept na dobrou hospodu je podle mě dobré levné pivo. Máme jedenáctku Poličku za třicet korun a samozřejmě připravujeme nějaké jídlo – smažený sýr, utopence, takové chuťovky a rychlovky. Ale hlavním tahákem je samozřejmě orchestrion,“ říká Brabec.
Každý pátek a sobotu se v sále konají různé akce, oslavy nebo občas i svatby. Majitel věří, že tradice bude pokračovat. „Dcera už hospodu provozuje asi šestým rokem, takže si myslím, že má chuť pracovat,“ říká. Hospoda ve Veselíčku tak dál zůstává místem, kde se čas zastavil a kde jeden z posledních velkých orchestrionů v Česku stále dokáže přimět lidi, aby na chvíli odložili telefony a poslouchali hudbu, která vznikala ještě dávno před jejich narozením.
Zdroj: autorský článek
Sdílet
Nejnovější videa
