Když Pavel přijel do Horní Chřibské poprvé, byla zima. Na konci malé horské vsi stál polorozpadlý statek s propadlou střechou, zatopeným sklepem a půdou plnou kun. „Vypadalo to strašně,“ směje se dnes. Jenže jeho partnerka Pavla v tom domě viděla něco jiného. Ne ruinu, ale místo, které ještě neřeklo poslední slovo.
Do kraje pod Lužickými horami jezdila odmala k tetě. Znávala zdejší podstávkové domy, hluboké lesy i melancholii bývalých sklářských vsí v pohraničí. Když se v roce 2006 dozvěděli od kamaráda, že je jeden z místních statků na prodej, neváhala. Pavel už méně. Přesto se přijeli podívat - a odjížděli s pocitem, že právě našli svůj budoucí domov.
Nic nevypadalo jako z časopisů
Jen máloco ale připomínalo romantickou chalupu z lifestylových magazínů. Ve sklepě stála voda až po schody, protože staré pískovcové koryto se studánkou bylo zasypané sutí. V kuchyni čekaly shnilé trámy napadené hmyzem, část střechy byla propadlá a uvnitř zůstalo vše po poslední majitelce - těžké péřové duchny, starý porcelán, příbory i almary přetřené několika vrstvami barev. Právě tyhle vrstvy se později staly symbolem celé rekonstrukce.
Pod nánosy totiž postupně začal vystupovat původní dům. Pavla a Pavel vyrůstali ve starých domech, takže věděli, že podobné stavby vyžadují trpělivost.
Přesto na první obhlídku přivezli rodiče. Jejich názor pro ně byl zásadní. Zděšení prý bylo okamžité. Nakonec ale právě rodiče patřili k těm, kteří později pomáhali nejvíc. Rekonstrukce začala pomalu a po etapách. Nejdřív bylo potřeba vytvořit aspoň základní zázemí - kuchyň, koupelnu a místo na spaní. Všechno ostatní přišlo až později. Dům si totiž neustále diktoval vlastní tempo.
Odmítali jednoduchou cestu
Nejnáročnější bylo pískování starých trámů a stropů. Místnosti zahalené do jemného prachu připomínaly spíš staveniště než budoucí chalupu. Každý odkrytý detail ale přinášel další rozhodnutí: co zachránit, co opravit a co už není možné vrátit zpátky.
Majitelé od začátku odmítali jednoduchou cestu. Místo zakrývání původních konstrukcí sádrokartonem nechávali trámy očistit a ošetřit. Zachovávali staré kování, kamenné prvky i tradiční omítky. Nové dveře z masivního smrku vyrobil Pavlin tatínek podle původních vzorů. Pískovce nalezené kolem domu se znovu vracely do zdí.
Skoro se vzdali
A pak byly věci, které se zachránit podařilo jen díky obrovské trpělivosti. Třeba kachlová kamna. Kovový podstavec byl poškozený natolik, že hrozilo jejich zřícení, ale všechny původní kachle se podařilo uchovat. Dnes tvoří srdce domu.
Stejně pečlivě Pavla skládala i interiér. Část nábytku zůstala po původních obyvatelích, další kusy hledala po bazarech a bleších trzích. Staré almary nechali vylouhovat a ošetřit voskem, police postupně zaplnilo modré smaltované nádobí a porcelán s motivy třešní. Něco zdědili po rodičích, jiné sady Pavla vyměňovala se sběrateli. „Jsem na tohle trochu blázen,“ říká s úsměvem.
Během rekonstrukce navíc přišel moment, kdy všechno málem skončilo. Pavla zjistila, že je v rizikovém těhotenství a ze dne na den musela přestat pracovat. Veškerá tíha oprav zůstala na Pavlovi a jejich rodičích. Právě tehdy prý poprvé vážně přemýšlel, že dům prodají. Jenže zároveň už cítili, že se chalupa stala součástí rodiny.
Podkroví stále čeká
Dnes tu tráví téměř všechen čas. Děti už vyrostly, syn studuje v zahraničí, dcera tam žije, ale dům zůstává centrem rodinného života. A stále není úplně hotový. Jedna část podkroví ještě čeká na dokončení, stejně jako nová střecha, která bude stát stovky tisíc korun.
Když Pavla pracuje na zahradě, občas v hlíně objeví skleněné valouny - zbytky po slavné sklářské historii Chřibské. Nejstarší sklárna ve střední Evropě fungovala v obci od roku 1414 a její stopy jsou v krajině patrné dodnes. Stejně jako historie samotné chalupy.
Příběh, který pokračuje
Na matričním úřadě se majitelům podařilo dohledat záznam z roku 1873, kdy statek patřil Antonínu Sinchenovi. Ještě starší je ale letopočet vytesaný do pískovcového překladu ve sklepě: 1836.
Právě úcta k tomu času je důvodem, proč se dům nesnažili proměnit v moderní víkendovou chalupu. Spíš ho postupně vracejí do podoby, kterou mohl mít kdysi.
„Zachraňovat staré věci je často dražší než koupit nové,“ říká Pavla. „Ale ta hodnota se nedá spočítat penězi.“ A možná právě proto dům v údolí mezi Plešivcem a Kamzičím vrchem nepůsobí jako stylová rekonstrukce. Spíš jako místo, které svůj příběh nikdy nepřestalo vyprávět.
Video: Úžasná rekonstrukce malé terasy
Zdroj: autorský text
Sdílet
Mohlo by vás zajímat
Nejnovější
ŽIVĚ Plavba Hormuzem bude trvale bezplatná, slibuje Trump po dohodě s Íránem
Americký prezident Donald Trump řekl listu The New York Times, že dohoda, které dosáhl s Íránem, nakonec zajistí, že plavba Hormuzským průlivem bude trvale bezplatná. Uvedl také, že obnoví vojenské útoky na Írán, pokud Teherán nepřistoupí na konečnou dohodu o svém jaderném programu, anebo ze Spojených států učiní „strážce Blízkého východu“ výměnou za pětinu příjmů regionu.
Vedoucí úřadu vlády drží obecní byt v Praze 3, bydlí v něm dvě studentky ze Slovenska
Radnice Prahy 3 prověřuje podle Deníku N podnájem v bytě, který si pronajímá vedoucí úřadu vlády Tünde Bartha. Je v něm evidovaná, ona ani její rodina tam ovšem nebydlí. Využívají ho dvě studentky ze Slovenska. Městská část má proto podezření na nepovolený podnájem, za který hrozí až výpověď z nájmu. Bartha uvedla, že studentky za byt nic neplatí.
Čechy proti JAR píská Pensová. Na MS bude rozhodovat jako druhá žena v historii
Čtvrteční druhý zápas českých fotbalistů na šampionátu v Americe proti Jihoafrické republice bude rozhodovat americká sudí Tori Pensová.
Kaviárové tousty: Prokletí vlivného oligarchy, který musí sloužit Putinovi
Ruský oligarcha Roman Abramovič se nemůže zbavit svého, řekněme, prokletí. Zůstal věrný Kremlu, dostal se k ještě většímu bohatství – beztrestně si ponechal tři miliardy dolarů v hotovosti od tehdy nejbohatšího Rusa Michaila Chodorkovského za fúzi, k níž nedošlo. A od té doby musí Vladimiru Putinovi sloužit.
Koncesionářské poplatky pro ČT a rozhlas končí, rozhodla vláda. Protestům navzdory
Vláda v pondělí schválila návrh zákona, který nahrazuje financování veřejnoprávních médií z poplatků příspěvkem ze státního rozpočtu. Česká televize by měla v příštím roce získat z rozpočtu 5,74 miliardy korun, což je o jednu miliardu méně, než letos plánuje vybrat z poplatků. Český rozhlas by měl mít z rozpočtu příjem 2,065 miliardy Kč, tedy zhruba o 400 milionů proti letošku méně.