Kančí kýta za 35 korun místo UHO. Jak v Boršicích naučili děti milovat školní jídelnu

Kateřina Slabíková - školní jídelna ZŠ Boršice

„UHO tu rozhodně nevaříme,“ směje se vedoucí školní jídelny Kateřina Slabíková.

Legendární univerzální hnědá omáčka je pro ni symbolem toho, jak to ve školních jídelnách vypadalo dřív.

V Boršicích, kde jídelnu vede Kateřina Slabíková, ukazují, že i za pár desítek korun jde vykouzlit gastronomický zážitek. |

Foto: Aktuálně.cz

Když si člověk prohlíží jídelníček školní jídelny Základní školy Františka Horenského v Boršicích, snadno získá pocit, že omylem otevřel menu lepší restaurace: kachní prso na pomerančích, avokádová polévka s petrželovými chipsy a parmezánem či dukátové buchtičky z dýňového pyré. V Boršicích ukazují, že i za pár desítek korun jde vykouzlit gastronomický zážitek.

„UHO tu rozhodně nevaříme,“ směje se vedoucí školní jídelny Kateřina Slabíková. Legendární univerzální hnědá omáčka je pro ni symbolem toho, jak to ve školních jídelnách vypadalo dřív. „Jako dítě jsem některé školní obědy neměla ráda – hovězí maso bývalo tuhé, omáčky těžké a všechno jsme museli sníst, ať to chutnalo, nebo ne. Pamatuju si, že oběd tehdy znamenal hlavně povinnost – dokud nebyl talíř prázdný, z jídelny se neodcházelo.“

Dnes ukazuje, že vařit pro děti jde i jinak. „Jinak“ znamená na Základní škole Františka Horenského třeba kančí kýtu s kaštanovými kroketami, luštěninové brownie nebo jablečnou polévku.

Ano, jablečnou.

„Měli jsme Den jablek. Jablečná polévka, štrúdl, jablko bylo i v těstíčku na řízek. Když jsem později na internetu zveřejňovala jablečné recepty, jedna maminka pak ještě psala, jak moc dceři řízek chutnal a že ho musí taky doma vyzkoušet,“ vypráví.

Reforma na talíři

Školní stravování je v Česku znovu živě diskutované téma. Ministerstvo zdravotnictví loni připravilo novelu vyhlášky, která má změnit tzv. spotřební koš. Ten určuje, kolik masa, cukru či luštěnin musí děti dostat. Nová pravidla tlačí na snížení soli, volných cukrů a naopak zvýšení podílu zeleniny a celozrnných potravin. Původně měla platit už od 1. září 2025, ale po protestech dostaly školní jídelny rok navíc a „nově“ budou muset začít vařit až od září 2026.

Velmi hlasitým odpůrce nových pravidel je Asociace společného stravování (ASPOS), která varuje před zdražením a zbytečným plýtváním, protože děti nový jídelníček nebudou znát a tudíž odmítat.

Jenže v Boršicích už v podstatě v budoucím režimu vaří. „Beru to jako pomůcku,“ říká Slabíková o nových pravidlech. „Když s nimi člověk umí pracovat, dá se z toho poskládat pestrý a chutný jídelníček.“

Každý talíř jiný

Z kuchyně se line vůně slepičího vývaru – v konvektomatu bublá základ na zítřek, bude přes noc tažený. Dnes se mezitím chystá oběd pro víc než dvě stovky strávníků: vepřová panenka s liškovou omáčkou, bramborové noky, bramboráčky s mrkví, k tomu zelná polévka a salátový bar. Třeba špenát s hruškou a mandlemi.

„Často slyšíme od rodičů, že doma by to ty děti nesnědly. A tady ano,“ říká Slabíková. Důkaz přichází o pár minut později u výdeje. „Jo, moc nám to chutná,“ hlásí chlapec s talířem, na kterém má naloženého od všeho trochu. „Nejlepší byly mexické tortilly ke svačině,“ přidává se jeho kamarád.

Když člověk projde jídelnou, všimne si ještě jedné věci. Žádné dva talíře nejsou stejné. Někdo má všechno – maso, omáčku, salát. Jiný si vezme jen suché noky a plátek masa. Děti si totiž nabírají samy. Samoobslužný pult je další z místních experimentů. A hlavní zbraní proti plýtvání.

„Říkáme jim: vezměte si míň a pak si přidejte. Všechno je barevné a lákavé, takže si děti musely najít vlastní míru,“ vysvětluje vedoucí. „Menším ze začátku pomáhaly učitelky, postupně se osamostatnily.“

Výsledek? Méně odpadu a víc snědeného jídla. „Máme desetilitrový kýbl na zbytky. Někdy je plná jen čtvrtina, někdy polovina, někdy o něco více. Průměr je kolem čtyř kil včetně zbytků z dopoledních svačin,“ říká. Přílohy kuchařky dovařují během výdeje postupně. Raději dodělají další várku, než aby po výdeji velké množství vyhazovaly.

Jak dětem „prodat“ quinou

Otázka visí ve vzduchu: jak se děti tváří na potraviny jako jáhly, pohanka nebo quinoa? „Měla jsem obavy, jak je děti přijmou, přece jen jsou to pro děti méně známé suroviny. Proto jsme začali pomalu,“ říká Slabíková. Ke každému obědu bývá klasická příloha – a vedle ní zdravější alternativa. Kdo chce, zkusí. Kdo ne, sáhne po jistotě.

A pak jsou tu malé triky: luštěniny skryté v dezertech, zelenina v těstech, kroupy v mletém řízku, quinoa v knedlících. „Chuť to nezmění, ale je to výživnější. Dělali jsme třeba parmezánové chipsy z quinoy do polévky – a dětem moc chutnaly.“

Zobrazit
27 fotografií

Stejně jako buchtičky, ve kterých bylo přidané dýňové pyré. Těsto mělo sytě žlutou barvu a bylo vláčné. „Hlavní je, aby jim to chutnalo. Když je to moc zdravé na sílu, děti to moc jíst nebudou.“ Dodává, že zdravé potraviny před dětmi netají. „Píšu je do jídelníčku, pak i tady na informační tabuli. Nic netajíme,“ dodává.

Stravování se dětem snaží zpříjemnit i různými tematickými dny. Už tu voněla francouzská kuchyně, slavili svatého Martina nebo vařili podle receptů Dobromily Rettigové. A další akce jsou v pořadí. „V pátek začaly olympijské hry, tak i na ně chystáme tematický den. Jídelnu vyzdobíme sportovními prvky v duchu olympijských her a přizpůsobíme tomu i názvy pokrmů. Také nás brzy čeká masopust, převlékneme se do masek a připravený máme i speciální jídelníček,“ popisuje s úsměvem vedoucí jídelny.

Jak se to vejde do 35 korun?

„Cena oběda se dle věkových kategorií dítěte pohybuje maximálně do pětatřiceti korun. Některé dny jsou finančně náročnější, jiné úspornější, ale v měsíčním součtu se celkový rozpočet vyrovnává,“ vysvětluje Slabíková.

Hodně podle ní dělá i to, že tu vaří všechno od základu. Žádné polotovary, žádné prášky. Bramborová těsta, vývary, dezerty – všechno vlastní výroba. A suroviny co nejvíc od regionálních dodavatelů.

Jídelny žádají pomoc

Většina školních jídelen chce metodickou podporu v souvislosti s vyhláškou o školním stravování. Týkat by se měla vzorů jídelníčků nebo jednotlivých návodů. Vyplývá to z průzkumu, který v polovině ledna představili zástupci Asociace společného stravování (ASPOS) a agentury Ipsos. Podle zhruba třetiny jídelen jsou požadavky vyhlášky v běžné praxi neproveditelné. Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (za ANO) chce k tématu uspořádat kulatý stůl, rušení vyhlášky ale nechystá.

„Určitě to není o tom, že chceme v tuto chvíli vyhlášku rušit, ale chceme se zabývat tím, jak ji případně upravit, aby v praxi fungovala lépe,“ dodal. ASPOS chce podle předsedkyně Renáty Černé vyhlášku odložit, měla by se podle ní vyzkoušet v praxi a přepracovat.

Do průzkumu, který se konal v listopadu 2025, se zapojilo zhruba 400 školních jídelen. V Česku je téměř 9000 provozoven školního stravování, denně se v nich stravují téměř dva miliony dětí. Z toho školních jídelen, tedy vyvařoven s výdejnou, je zhruba 5900, vyplývá ze statistiky ministerstva školství. Průzkum se podle ředitele Ipsos Jakuba Malého zaměřil právě na školní jídelny.

Podle průzkumu zaznamenalo asi 54 procent jídelen zvýšení administrativní zátěže, pro více než polovinu jídelen je složité zajistit potraviny, které vyhláška vyžaduje. U asi 37 procent jídelen se podle průzkumu snížil počet strávníků. Více než 60 procent jídelen uvedlo, že dětí častěji nebo spíše častěji odmítají některá jídla, 65 procent jídelen má více nebo spíše více zbytků či odpadu, vyplývá z průzkumu.

Podle Černé bude mít vyhláška největší dopad na děti v mateřských školách. Pro tuto kategorii dětí se jí s vyhláškou pracuje nejhůře, uvedla. „Musíme děti naučit jíst zdravě, to určitě, ale vědomě, nikoliv tak, že jim zdravou potravinu budeme někam schovávat a nebudeme říkat, že ji jí,“ řekla. Je podle ní potřeba děti ve školním stravování udržet.

Přestože jídelna funguje teprve od podzimu 2025, dnes tu každý den obědvá zhruba 220 dětí a tři desítky učitelů. K tomu kuchařky od rána chystají ještě asi sto padesát svačin. Ještě před pár měsíci přitom vypadalo stravování úplně jinak.

„Děti chodily vedle do mateřské školy. Musely se přesouvat, převlékat a jedlo se v místnosti o dvaceti metrech čtverečních. Střídaly se po skupinách, čekaly na chodbě a venku ve frontě. Pro tolik dětí byl prostor nekomfortní,“ vzpomíná Slabíková.

Nová jídelna tak pro školu znamená víc než jen další místnost – dětem dává pohodlí a klid na oběd. Od září ji navíc nejspíš stejně jako ostatní školní jídelny čeká další změna – nový takzvaný spotřební koš podle připravované vyhlášky, který zvyšuje podíl zdravějších potravin ve školních obědech. Zatímco některé jídelny z nových pravidel mají obavy, tady zůstávají v klidu.

Zdroj: autorský text