Když byl Petr Makovec dítě, trávil hodně času u své babičky v Lipné u Hazlova. Její dům stál naproti Kamence, staré stavbě, kterou měl odmala prakticky před očima. Bydlela v ní rodina, jejíž dcera byla přibližně v jeho věku, a tak znal i lidi, kteří v domě žili. Tehdy ještě samozřejmě netušil, že se k němu po desítkách let vrátí a že právě on bude stát za jeho záchranou.
„Kamenku znám odmala. Nebyl to dům, který bych objevil až v dospělosti nebo se do něj zamiloval na první pohled. Prostě tam vždycky stála,“ říká Petr Makovec, který se profesně věnuje práci s nemovitostmi a stojí za obnovou Kamenky i nedaleké Roubenky U Babi.
Právě osobní vztah k místu byl jedním z důvodů, proč se později rozhodl do obnovy pustit. Kamenka byla dlouho na prodej a její cena postupně klesala.
Petr Makovec nechtěl riskovat, že ji koupí někdo, kdo její hodnotu nepochopí a přestaví ji způsobem, který nebude odpovídat okolí ani původní stavbě. Rozhodnutí ale nebylo jen sentimentální. Dům měl podle něj výraznou historickou hodnotu, a navíc neobvyklou architekturu, která ho odlišuje od většiny tradičních staveb německého stylu v širokém okolí.
Příběh znal od babičky
Historii domu přitom současný majitel neskládal pouze z dokumentů. Část příběhu znal už od babičky, která se do domu naproti Kameně nastěhovala přibližně ve dvaceti letech. Ještě znala poslední generaci rodiny kameníků, která dům vlastnila. Původní stavitel i jeho potomci pracovali v místním kamenolomu, takže spojení domu s okolní krajinou nebylo náhodné. Kamenka byla postavena z kamene, který pochází přímo z místního kamenolomu v Lipné.
K původním obyvatelům se navíc příběh domu vrátil i po rekonstrukci. Jedna z dcer tehdejších majitelů, která dnes žije v Německu, se přijela podívat, jak Kamenka po obnově vypadá. „Měla z jeho proměny opravdu velkou radost. To bylo příjemné i pro nás,“ říká Petr Makovec.
Když se však do domu pustili, nebylo na první pohled zřejmé, jak náročný úkol před nimi stojí. Kamenka byla dlouho opuštěná a její stav se postupně zhoršoval.
„Upřímně řečeno, byl na hranici havarijního stavu,“ vzpomíná Petr Makovec. Interiér byl zdevastovaný, nefungovala voda ani elektřina a místy chyběly podlahy. V jednom z přízemních apartmánů byla hned za vstupním prahem přibližně půlmetrová díra. Z domu, který si Makovec pamatoval z dětství, zůstala v té době spíš ruina.
Pod omítkou objevili kámen
Makovec už měl zkušenost s obnovou historické stavby. Před Kamenkou se podílel na rekonstrukci Roubenky U Babi a na obou projektech spolupracoval s architektem Kubou Marešem. Cíl byl od začátku podobný: nepřeměnit starý dům v novostavbu převlečenou za historickou stavbu, ale zachovat co nejvíce původních prvků a současně vytvořit místo, které bude užívat s plným komfortem 21. století.
Jedno z největších překvapení přišlo ve chvíli, kdy se začaly odstraňovat omítky. Něco kamenného pod nimi očekávali, protože omítka už byla na mnoha místech poškozená a kámen místy prosvítal. Rozsah a kvalita zdiva je ale překvapily. „To, že budou kamenné stěny v takové kvalitě a v podstatě po celé ploše domu, jsme ale vůbec nečekali. Když omítky zmizely, ukázalo se něco, co by byla škoda znovu schovat,“ popisuje.
Kamenka je postavena z načervenalé žuly s vyšším obsahem železa, která pochází z místního kamenolomu. Právě kámen jí dává charakteristický vzhled. Stavba je přitom v okolí poněkud výjimečná. Svými proporcemi a zejména půlkruhovými okny připomíná spíše anglické stavby „Kamenka je pro tento kraj trochu výjimkou. Svou architekturou připomíná spíš anglické stavby než tradiční domy typické pro Sudety.“ Podle Petra Makovce se podobná třípodlažní obytná stavba v širokém okolí hledá jen těžko.
Podlahu jim radili rozebrat. Neudělali to
Při obnově se tak rozhodovalo nejen o tom, co je technicky možné opravit, ale také co má smysl zachovat. Dům během desetiletí vystřídal několik majitelů a vznikla v něm řada neodborných úprav. O to cennější byly původní prvky, které přežily.
Největší hodnotu pro současného majitele představují původní žulové podlahy v přízemí i patře. Odborníci doporučovali podlahu rozebrat a zaizolovat proti vlhkosti a promrzání, on se ale rozhodl jinak. „Navíc jsem věděl, že kdybychom tu podlahu jednou rozebrali, už ji nikdo nesloží zpátky tak, jak byla. Ty kameny do sebe zapadají s neuvěřitelnou přesností. Místy mezi ně skoro nestrčíte ani papír. Byla by škoda o něco takového přijít,“ vysvětluje.
Zůstalo také původní žulové schodiště, dřevěná podlaha navazující na kámen, některé truhlářské prvky nebo průlezový komín, který se dnes už objevuje jen výjimečně. Právě podobné detaily podle Petra Makovce rozhodují o tom, zda bude mít opravený historický dům skutečnou atmosféru, nebo bude jen nově postaveným interiérem ve staré obálce.
Téměř osm metrů v kamenné zdi
Záchrana historických prvků ale neznamenala, že se dům nemusel zásadně změnit. Naopak. Některé zásahy patřily k technicky nejnáročnějším částem celé rekonstrukce. Dům bylo například nutné stáhnout ocelovými táhly v obou podlažích. Teprve potom bylo možné vytvořit téměř osm metrů dlouhý otvor v kamenné zdi, která má skoro metr na tloušťku. „Přiznávám, že z toho jsme měli respekt asi úplně všichni,“ říká Makovec. Nakonec se ukázalo, že konstrukce zásah zvládla a dům se podle něj ani nehnul.
Náročné bylo také zvýšení celé krovové konstrukce o několik desítek centimetrů. Potřebovali dostat vazné trámy do pochozí výšky, ale zároveň chtěli zachovat tradiční způsob práce. Nové části krovu proto vznikaly klasickými tesařskými spoji na rybinu, bez železa. Také špaletová okna jsou kopiemi původních. „Bylo to určitě složitější než hledat někoho na stavbu bungalovu na periferii města,“ říká Makovec s nadsázkou. Na rekonstrukci se podíleli tesaři, truhláři, elektrikáři, podlaháři, omítkáři a další specializované profese.
Historický dům, ale pohodlí pro deset lidí
Možná nejtěžší rozhodování se odehrávalo u věcí, které na první pohled nejsou vidět. Kamenka totiž neměla zůstat zakonzervovanou historickou památkou. Měla se stát místem, kde se bude pohodlně bydlet, a to až pro deset lidí. Každé rozhodnutí proto znamenalo hledání kompromisu mezi původní podobou a dnešním provozem. Dobře je to vidět třeba na kuchyni. Architekti původně navrhli velmi čisté řešení pouze se spodní linkou bez horních skříněk. Vypadalo elegantně, pro deset lidí by ale nebylo příliš praktické. Nakonec proto dostala přednost funkčnost. Podobně se řešilo vytápění, izolace nebo provoz celého objektu.
Klasické zateplení zvenčí by totiž zakrylo kamenné zdivo, které chtěli zachovat. Proto zvolili vnitřní zateplení systémem Multipor. Pět geotermálních vrtů o hloubce 50 metrů je napojeno na tepelné čerpadlo. Na elektřinu funguje vytápění, ohřev vody, vaření, osvětlení i čistička odpadních vod pro oba objekty.
Pro historický dům jde o poměrně výraznou změnu. Zatímco dříve bylo potřeba od rána do večera přikládat do kamen, dnes se o vytápění stará moderní technologie. Cílem ale nebylo historickou stavbu „přetechnizovat“. Moderní řešení mělo naopak umožnit, aby mohl dům dál fungovat, aniž by se musela obětovat jeho původní podoba.
Covid a závod s termínem
Samotná rekonstrukce trvala přibližně dva roky. Pak ale přišla pandemie covidu, která celý proces výrazně zkomplikovala. Změnily se ceny materiálů, přestaly fungovat běžné dodávky a zároveň zůstával pevný termín spojený s dotačním programem.
Kolaudace proto nakonec proběhla 31. října 2021. Byl to poslední den, kdy bylo možné administrativně dokončit žádost o proplacení dotace na část ceny díla. Posun o jediný den by podle Petra Makovce znamenal zásadní problém. „Když bylo všechno hotové a potvrzené, spadl nám doslova obrovský kámen ze srdce,“ vzpomíná.
Celá obnova včetně terénních úprav, čističky odpadních vod a kompletního vybavení vyšla přibližně na 12 milionů korun. Finančně náročné byly především zásahy do konstrukce domu – průraz nosné kamenné stěny, interiérové klenby, prosklená přístavba s velkoformátovým zasklením, zvýšení krovu nebo robustní vikýř. Významnou položkou bylo také vnitřní zateplení a geotermální vrty.
Rekonstrukcí to neskončilo
Když se otevřely dveře prvním hostům, práce tím neskončila. Interiér se postupně měnil ještě několik dalších let. Přibývaly koberce, knihy, dekorace a další drobnosti, které podle něj vytvořily z domu místo pro bydlení, nikoli jen ubytovací zařízení.
„Asi to, jak málo je na domě po těch letech znát, že jím prošly stovky hostů. To beru jako potvrzení, že se rekonstrukce udělala poctivě a že použité materiály i řešení dávají smysl,“ říká.
Sám má nejraději horní apartmán s velkým prosklením. Když v něm člověk sedí, má podle něj pocit, že je stále součástí okolní krajiny. Velká okna doplňují venkovní žaluzie kvůli soukromí i letnímu přehřívání a každý apartmán má vlastní koupelnu.
Proměny si mezitím všimli i lidé z okolí. Někteří si pamatují dobu, kdy v domě ještě žili jeho původní obyvatelé, jiní ho znají až jako opravenou stavbu. Lidé, kteří kolem projíždějí nebo jdou na výlet, se často zastavují, dům si prohlížejí a fotografují. Pro Makovce je to důležitá zpětná vazba: Kamenka už není opuštěným domem, kterého si okolí nevšímá. Nabídku tohoto ubytování najdete také ve výběru Amazing Places.
Původní kameník by možná poznal svůj dům
Do Kamenky se po letech vrátili také lidé, kteří v ní kdysi žili. Jedna z dcer původních majitelů přijela z Německa a viděla dům v podobě, jakou za svého života nezažila. Její radost z proměny byla pro Makovce možná důležitější než jakékoli ocenění nebo pochvala od odborníků. Když si pak představuje, co by na dnešní Kamenku řekl její původní stavitel z roku 1852, myslí si, že by ho nejvíc potěšila jedna prostá věc. „Myslím, že by měl radost už jen z toho, že jeho dům stojí i po více než 170 letech. To samo o sobě vypovídá o kvalitě práce, kterou tehdy odvedl.“
Možná by nechápal tepelné čerpadlo, geotermální vrty ani moderní prosklenou vestavbu. Rozuměl by ale kameni, který zůstal na svém místě, původnímu schodišti, podlaze nebo truhlářské práci. A pravděpodobně by poznal i základní myšlenku celé rekonstrukce: využít současné technologie, ale nesnažit se přepsat to, co vytvořili lidé před více než 170 lety.
Pro Petra Makovce je na tom všem ještě jeden osobní rozměr. Kamenka dnes vypadá úplně jinak než v době jeho dětství, ale pořád stojí na stejném místě. Stejně jako tehdy ji může vidět z domu, kde bývala jeho babička. Jen místo opuštěné stavby, kolem které se jen projíždělo, je dnes domem, v němž se znovu žije.
Video: Učitelka Anna Štukhejlová provází svou chalupou
Zdroj: autorský článek
Sdílet
Mohlo by vás zajímat
Nejnovější
Babiš pověřil Schillerovou. Má navrhnout firmy pro dekontaminaci jedů na Klatovsku
Premiér Andrej Babiš zadal ministryni financí Aleně Schillerové (oba ANO), aby navrhla firmy pro dekontaminaci jedů nalezených v šumavské oblasti Dobrá Voda na Klatovsku. Novinářům při odletu na jednání v Bratislavě na dotaz k postupu Motoristů ohledně řešení staré ekologické zátěže řekl, že nemá rád monopolní dodavatele.
V Benátkách měl premiéru film Naza o zabíjení Palestinců v Pásmu Gazy
Na mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách měl ve čtvrtek 10. září premiéru očekávaný dokumentární film Naza o válce v Pásmu Gazy od izraelských tvůrců Juvala Abrahama a Rachel Szorové. Tvůrci na tiskové konferenci řekli, že chtěli ukázat, jak zevnitř vypadá izraelský systém zabíjení Palestinců.
ŽIVĚ Skandovali „smrt Izraeli, smrt Americe“. Húsíové převzali kontrolu nad přístavem
Jemenští povstalci Húsíové převzali kontrolu nad významným přístavem Muchá v Rudém moři. Píší to ve čtvrtek agentury AFP a Reuters s odkazem na své místní zdroje. Povstalci tak pokračují ve své ofenzivě směrem k strategickému průlivu Báb al-Mandab. Podporuje a financuje je Írán a v posledních letech se stali významnou vojenskou silou v regionu.
V Česku si vezmou život čtyři lidé denně. O přežití teď bojuje i jediná bezplatná krizová linka
V Česku si denně vezmou život v průměru čtyři lidé. Jediné tuzemské bezplatné a nonstop Lince první psychické pomoci přesto reálně hrozí zánik. Ačkoliv na ni policie i ministerstva samy odkazují, finance na provoz chybí. Už dnes přitom kvůli nedostatku kapacit zůstává přes devadesát procent zoufalých volání o pomoc bez odpovědi.
ČNB ponechala rezervu bank na 1,25 procenta. Příští rok vzroste
Bankovní rada České národní banky (ČNB) ve středu ponechala beze změny nastavení sazby proticyklické kapitálové rezervy na ochranu úvěrového trhu. Nadále platí dřívější rozhodnutí, že od července 2027 sazba vzroste na 1,5 procenta ze současných 1,25 procenta. ČNB o tom informovala v tiskové zprávě. Zároveň upozornila, že v případě potřeby je připravena v budoucnu sazbu dál zvýšit.