K Zemi míří masivní oblak slunečního plazmatu. Vědci přišli se zneklidňujícím zjištěním

Přidejte si Aktuálně.cz mezi preferované zdroje na GoogluPřidat Aktuálně.cz mezi preferované zdroje

Vesmírem se valí neviditelná tsunami. K Zemi míří masivní oblak slunečního plazmatu, sice nejde o bezprostřední apokalypsu, ale načasování nemohlo být přesnější. Přelomová studie v časopise Nature právě odhalila, že při skutečně extrémním zásahu ze Slunce náš planetární štít selže mnohem dřív, než jsme spoléhali.

Zatímco lidstvo řeší pozemské problémy, nad našimi hlavami se rozpoutalo peklo. Slunce v posledních hodinách vyvrhlo miliardy tun nabitých částic přímo směrem k Zemi. Podle expertů je na vině obří sluneční skvrna, která vykazuje extrémní nestabilitu.

Slunce vystřelilo oblak plazmatu směrem k Zemi

Za současnou situací stojí obří aktivní oblast na Slunci označená AR4513. Právě z ní 25. srpna vyšla silná erupce. Doprovázel ji také výron koronální hmoty, tedy oblak nabitého plazmatu, který se může vydat napříč sluneční soustavou. Podle předpovědi amerického Národního úřadu pro oceán a atmosféru (NOAA) může část tohoto materiálu zasáhnout Zemi právě v pátek 28. srpna.

Úřad proto očekává geomagnetickou bouři stupně G2. To znamená středně silnou bouři, nikoli okamžitou hrozbu globálního blackoutu. Může ale narušit některé technologie, ovlivnit provoz družic, zhoršit rádiové spojení nebo způsobit problémy v elektrických sítích, především ve vyšších zeměpisných šířkách. Chrání nás zemský magnetický štít proti extrémním útokům ze Slunce dostatečně?

Štít možná není tak silný

Zemské magnetické pole nás chrání před určitým množstvím částic, které ke své planetě vysílá Slunce. Když dorazí silný proud slunečního větru nebo oblak plazmatu z erupce, magnetické pole se rozkolísá a vzniká geomagnetická bouře. Vědci dlouho předpokládali, že při určité síle slunečního větru už reakce Země dál výrazně neroste. Jinými slovy, magnetosféra měla mít jakýsi přirozený strop a přirozeně naši planetu chránit.

Nová studie v časopise Nature ale tento předpoklad zpochybňuje. Tým vedený vesmírným fyzikem Nithinem Sivadasem zjistil, že zdánlivý strop mohl vzniknout kvůli tomu, že měření síly slunečního větru nejsou dostatečně přesná. Když vědci tuto nejistotu zohlednili, vyšlo jim, že reakce Země na sílící sluneční vítr dál roste.

Pro běžného člověka se to dá přeložit jednoduše: zemská magnetosféra možná nemá tak pevnou hranici, za kterou síla sluneční bouře neprojde. A to je důležité hlavně u těch nejhorších představitelných bouří. Autoři studie odhadují, že dopad extrémních geomagnetických bouří může být až dvakrát větší, než naznačovaly předchozí výpočty.

Co se může dít

Silná geomagnetická bouře může mít jeden velmi pozemský následek. Změny magnetického pole mohou v elektrických vedeních vyvolat proudy, které zatěžují elektrickou síť a její transformátory. Právě to se stalo v březnu 1989 v kanadském Quebecu.

Silná geomagnetická bouře tehdy způsobila rozsáhlý výpadek elektřiny a miliony lidí zůstaly několik hodin bez proudu. Takový scénář ale není předpovědí pro dnešek. Současná bouře má podle NOAA dosáhnout nejvýše stupně G2. Rozsáhlé problémy s elektrickými sítěmi a možné výpadky jsou spojovány až s nejvyšším stupněm G5, tedy s extrémní geomagnetickou bouří. To ovšem neznamená, že dnešní událost nemůže techniku ovlivnit.

Silné sluneční bouře mohou narušovat provoz družic a komplikovat také navigaci. Rozbouřená horní atmosféra například zvyšuje odpor, kterému družice na nízké oběžné dráze čelí. To může změnit jejich dráhu a ztížit její přesné předpovídání. Problémy mohou nastat také u GPS a dalších navigačních systémů. Bouře mění prostředí, kterým procházejí jejich signály, a výsledkem může být horší přesnost.

Vedle geomagnetické bouře existuje ještě další problém: silná sluneční erupce může narušit rádiové spojení. To se ostatně stalo už při samotné erupci z 25. srpna. NOAA ji zařadila do kategorie R2, tedy středně silného rádiového blackoutu. Takový jev se týká především vysokofrekvenčního rádiového spojení na straně Země, která je právě osvětlena Sluncem. Stále také platí zvýšená pravděpodobnost dalších rádiových výpadků.

Současná událost navíc přichází v době zvýšené sluneční aktivity. Slunce se nachází v 25. cyklu své aktivity a NASA s NOAA v roce 2024 oznámily, že vstoupilo do období slunečního maxima. To je část přibližně jedenáctiletého cyklu, kdy se na Slunci objevuje více skvrn a častěji dochází k erupcím. Silnější erupce mohou vyslat k Zemi oblak plazmatu. Ten pak po cestě vesmírem dorazí k naší planetě a může rozkolísat její magnetické pole. Právě to se děje i nyní.

Nejviditelnějším důsledkem současné bouře ale nemusí být žádná katastrofa. Naopak. Pokud se geomagnetická aktivita dostatečně zvýší, může se polární záře objevit i mnohem jižněji než obvykle. Pro obyvatele některých částí Evropy tak může být výsledkem především neobvyklá světelná show na noční obloze. A zatímco dnešní bouře není předzvěstí globálního blackoutu, vědci mají nový důvod brát extrémní vesmírné počasí vážněji. Jejich výzkum naznačuje, že při opravdu silném útoku ze Slunce nemusí být naše magnetické okolí tak účinnou pojistkou, jak jsme si dosud mysleli.