Nedatovaná fotografie sériového vraha Jozefa Slováka. Kolorováno | Foto: Aktuálně.cz / Archiv Ministerstvo vnútra Slovenskej republiky / Archiv Kriminalistický a expertízny ústav Policajného zboru / Archiv Rozhlas a televízia Slovenska (skratka RTVS) / Kolorování černobílého snímku: Dan Poláček

Muž s mozkem šachisty a instinktem predátora

Příběh Jozefa Sováka začíná 7. dubna 1951 v Plaveckém Štvrtku. Jeho životní dráha byla plná paradoxů od samého počátku. Na jedné straně stál člověk s výjimečnou inteligencí. Nikdy nedokončil vysokou školu, přesto vlastnil několik patentů v oblasti elektroniky. Jeho mysl zvládala složité technické úvahy a inovace, které by mu za normálních okolností zajistily úspěšnou kariéru. Četl odborné časopisy. Jeho technické znalosti udivovaly i experty.

Druhá tvář téhož muže vypadala zcela jinak. Pohyboval se na samém okraji společnosti. Svůj intelekt nevyužíval k tvorbě, ale k destrukci. Než se jeho jméno spojilo se sérií brutálních vražd, byl již osmkrát soudně trestán za méně závažnou kriminalitu. Poflakoval se po bufetech, pil alkohol, dopouštěl se drobných krádeží. V prostředí "bufetových povalečů" si přesto dokázal vždy zachovat tvář slušného a charismatického muže. Právě tato schopnost společně s jeho výřečností mu umožňovala snadno navazovat kontakty. Mladé ženy v něm viděly autoritu a ochránce.

Největší silou a zároveň nejnebezpečnější zbraní byla jeho schopnost dokonalé mystifikace. Slovák byl mistrem v padělání dokladů. Vyráběl si průkazy s různými hodnostmi a funkcemi - od majora Sboru nápravné výchovy přes pracovníka kontrarozvědky až po kriminalistu z mravnostního oddělení, které měnil podle potřeby a situace. Vyšetřovatel Jozef Váchálek, který se s ním osudově střetl, to později popsal jasně: "Vypadal jako slušný muž, což v holkách budilo důvěru." Právě tato iluze solidnosti a autority byla klíčem k jeho vražedným úspěchům.