Ilustrační snímek propouštění amnestovaných vězňů z nápravně výchovného ústavu Bělušice na Mostecku, 3. ledna 1990, po Havlově amnestii.​ | Foto: Aktuálně.cz / ČTK / Zavoral Libor

Amnestie, která otevřela brány peklu

Začátek roku 1990 přinesl Československu nejen euforii ze sametové revoluce, ale také jednu z nejrozsáhlejších amnestií v moderních dějinách. Nově zvolený prezident Václav Havel se rozhodl udělit milost tisícům vězňů, což mělo symbolizovat definitivní rozchod s totalitním režimem a jeho nespravedlivou justicí. Tento humanistický akt však měl i svou odvrácenou a tragickou tvář, jejímž nejznámějším symbolem se stal právě případ Jozefa Slováka.

Dne 10. března 1990 byl po odpykání přibližně osmi let, tedy dvou třetin svého patnáctiletého trestu za vraždu, podmíněně propuštěn na svobodu. Je důležité zdůraznit technické detaily jeho propuštění. Přímá amnestie prezidenta Havla se na pachatele nejtěžších zločinů, včetně vrahů, nevztahovala. Těmto odsouzeným mohl být trest zkrácen maximálně o jeden rok.