Babica: Pohlreich patří do Bratrstva kočičí pracky. Kdyby u mě vařil, spadne internet

Marek Pros Marek Pros
13. 4. 2021 11:08
Přestože v květnu oslaví 60 let, stal se Jiří Babica hvězdou na YouTube. Jeho svérázný humor i recepty objevila mladá generace a osobitý kuchař zase objevil ji. Vaří pro hráče videoher, zve si je do svého pořadu a hrdě prohlašuje "Ich bin ein Gamer". "V kuchařině nemůžete dělat humor. Všechno se vám hned vrátí," říká v rozhovoru, ve kterém dále mluví o zavřených hospodách i Zdeňku Pohlreichovi.

Váš pořad na YouTube nazvaný Babicova televize má na ČSFD hodnocení 94 procent. Víte o tom?

Je to neuvěřitelné. Ještě potřebujeme asi jeden hlas a porazíme i Vykoupení z věznice Shawshank, které na ČSFD vede. Tady je vidět, že fanoušci konečně zjistili, kde je ta kvalita. Tak doufám, že tam ještě chvíli vydržíme, než se zřítíme do hlubin.

Z diváckých komentářů v hodnocení je cítit dost velká nadsázka, což dokládají věty typu: "Málokdo umí udělat chleba ve váju tak procítěně jako on…" Jak vy ten pořad vlastně berete? Je to celé jedna velká nadsázka, nebo čistokrevná show o vaření?

Děláme v podstatě to samé, co v Babicových dobrotách na Nově, akorát že teď máme jiné publikum. Dneska se hodně zapomíná na děti a mládež, kteří dřepí doma a čumí do těch internetů. Rozhodli jsme se proto oslovit tuhle generaci s předpokladem, že oni v kuchyni neumí vůbec nic. Většina je závislá na brambůrkách a podobných jídlech, takže pro ně dělám jednoduché recepty, aby vůbec s vařením začali. Je to brané vážně humornou formou.

Jak vás vůbec napadlo začít točit na YouTube?

Kvůli covidu. Loni během jara bylo najednou všechno zavřený, šel jsem doma na balkon a takový ticho jsem v životě neslyšel. Bylo to neskutečný ticho. Všichni byli zalezlí doma, vykoupili mouku a rýži, tak jsem si řekl, že jim ukážu, co z té mouky a rýže můžou uvařit. A díky humoru videa začala oslovovat i mladý.

Mezi nejsledovanější videa patří ta ze série Ich bin ein Gamer, kde vaříte jídlo pro hráče videoher, jednoho z nich, Flyguna, jste si dokonce pozval do studia. Kdo vám to poradil, respektive jak jste na to přišel?

Babicovu televizi jsme loni rozjeli s mým producentem, se kterým pracuju od roku 2008. Nesmíme ale zapomenout, že hlavní, kdo nás podpořil, byl Michal Viktorin, který do toho investoval peníze s tím, že se prosadíme. Sledujeme různé sociální sítě, kde jsme si všimli zájmu, který moje videa mezi gamery vzbuzují. Ono to opravdu není tak jednoduchý, ale bylo vidět, že jsme trefili správnou cílovou skupinu. Nechceme nic přehánět, byť se nabízí točit podobná videa, zvát si Agreala, Fattyho nebo Herdyna. Je to ale taková odměna než pravidelný obsah, zkrátka jednou za čas si zase někoho pozveme. Základ pořadu je, abych zůstal kuchařem. To mě baví, umím to.

Považujete se teď za kuchaře, nebo youtubera?

Považuju se za kuchaře gamerů, ale zároveň jsem youtuber, protože dělám mimo vaření na YouTube i řadu dalších věcí. Mám celoživotní krédo Neboj se a jdi do toho. Otevře se vám další prostor, člověka to vnitřně hodně obohatí. Celej rok jsem to dělal zadarmo. Zkoušíme s producentem různé věci, například máme e-shop, kde prodáváme trička Ich bin ein Gamer, nebo řešíme, že budeme streamovat na Twitchi. Nicméně výnosy zatím vracíme tam, kde jsme si půjčili na provoz. Výdělek zatím extra velký není, ale bylo by hezký, kdyby to bylo i zaměstnání.

Tady to všechno vzniká - humor, recepty i videa na YouTube.
Tady to všechno vzniká - humor, recepty i videa na YouTube. | Foto: Tomáš Vocelka

Prohlašujete o sobě, že jste vášnivý hráč, tím jste oslovil i české gamery. Hrajete opravdu hry, nebo to je jen naoko?

Už když jsem v 90. letech pracoval v Německu, tak jsem hrával Shadowmana, asi tři roky v kuse. Nikdy jsem to ale nedohrál do konce. Pak jsem na hry už moc času neměl, ale teď se do toho v poslední době zase dostávám, občas hraju něco se synem. Mám radši sportovní hry, třeba fotbal, protože jsem už pomalej.

Všechno se zrychlilo. Když jdu dneska do kina, tak sotva stíhám sledovat plátno. Jsem generace, která vyrostla na Tenkrát na Západě - to trvalo tři a půl hodiny a byly tam čtyři scény. Dneska je hrozně rychlý styl života, proto ty důchodci jsou celí zděšení z toho, co se tady děje, a vůbec nechápou, proč se to děje. Pro mladší generaci je to úplně normální. Svět se tak rychle posunul, že to nikdo neočekával, nešlo to postupně, ale skokově. A někdo to chytil a někdo se v tom plácá.

A jak to máte vy? Chytil jste to, nebo se v tom plácáte?

Kluk mi říká, abych šel na nějaký kurz. Je fakt, že když něco potřebuju, tak se dětí už ptám. Zamlada jsem byl ten, kterého lidi volali, aby jim zapojil věž nebo televizi. Ale teď už to je fakt jinde a tam tápu, ale vyvíjím se. Za deset let, až mi bude sedmdesát, tak pro svoje vrstevníky budu totální borec. Ale mezitím přijde padesát novejch kravin, kde se taky budu utápět.

"Až otevřou hospody, vyrazím za roh baráku, kde je hospůdka U Kopeckých. Tam si dám osm plzní a pár vodek."

A jak na vás tím pádem působí svět YouTube, jehož jste teď vlastně součástí?

Mě to baví, najdu si tam svoje. Doba televize pomalu končí, všechno bude probíhat trochu jinak. Nemám akorát rád ty přehnaný diskuse, které tam probíhají. Já třeba miluju muziku a baví mě si pod klipy číst zajímavý debaty, kde lidi doporučují další kapely a písničky. Ale nemám rád diskuse ve stylu "Od toho patlala bych nikdy nic nejedl".

Takže čtete diskuse pod svými videi?

Mám to zakázaný. Kdybych uvařil stejný recept jako Pohlreich a mluvil o něm úplně stejně, tak pořád budu pro ty diskutéry patlal. Podobný diskuse, a tím nemyslím jen o mně, jsou přece úplně zbytečný. Lidi by měli napsat, proč píšou, jak se jmenují, kde bydlí a názor na něco. A ne hned člověka odsuzovat.

Snažíte se lidem, kteří s vámi nesouhlasí, to nějak vysvětlit?

Na to jsem už úplně rezignoval. Čím víc je člověk známý, o to víc ho lidí nemá rádo a naopak. Kdybych byl Kluk v akci, tak v podstatě nikoho nezajímám. Ale pokud se na váš pořad v televizi Nova kouká milion a půl lidí, tak máte svoje hejtry a ti s vámi jdou celý život. Pak je potkáte, prohodíte s nimi pár vět a oni řeknou: "Jirko, ty jsi docela normální, ty vole, pojď, dáme si panáka, kašlu na Pohlreicha, tebe mám rád." Jenže já se nemůžu s každým setkat, takže to je složitý. Nechápu, kde na to berou čas, že jim to za to stojí. Jsou to případy na psychiatrii.

Prošlo tohle hejtování nějakým vývojem, když to porovnáte s dobou, kdy jste vařil v televizi a kdy se teď věnujete YouTube?

Na YouTube mám daleko lepší reakce, na to nedám dopustit. Druhá věc je, že na moje videa tam kouká taky úplně jiná skupina lidí. V televizi jsem měl vlastní negativní klub, psali si, kde jsem, dokonce za mnou chodili i do hospody, vědí, kde bydlím, zvonili mi ve čtyři ráno na zvonek. To jsou neskutečný věci, fakt psychopati. Na YouTube bohužel opakují pořád starý videa z Novy, kde si vystřihnou části a nad tím se baví. Jenže já jsem vařil i v Německu, 15 let jsem žil v Kolíně nad Rýnem, připravoval jsem 500 jídel denně. Terasa, furt narváno, dennodenně jinej jídelníček, a jak blázen jsem jel.

A pak se lidi pozastavují, že dám do jídla bobkovej list a že to jejich babička nikdy nedělala. To mám snad znát všechny babičky na světě? Stačí si přitom to jídlo jen uvařit a zjistit, že je fakt dobrý. V kuchařině prostě nemůžete dělat humor. Všechno se vám hned vrátí. Řeknete jakoby něco vtipnýho a hned to dostanete zezadu. Můžete nadávat, řvát, urážet, to se chytlo. Ale udělat vtipný vaření je v podstatě nemožný.

"V kuchařině prostě nemůžete dělat humor," tvrdí Jiří Babica. Sám ho přitom miluje.
"V kuchařině prostě nemůžete dělat humor," tvrdí Jiří Babica. Sám ho přitom miluje. | Foto: Tomáš Vocelka

Chybí vám vůbec zavřené hospody, když teď máte YouTube?

Já jsem hospodskej člověk, s YouTube to nemá nic společnýho. Moc se na to těším. Hospoda je to nejvíc, co v Česku máme. Není nic víc než hospoda. Jenom se bojím, že to bude jiný, než to bylo. Spousta lidí si zvykne na dvoulitrový brániky a najednou zjistí, že mají o sedm tisíc víc, než když chodili do hospody. Pokud zaniknou, tak už jsme úplně v hajzlu, protože zmizí českej humor. Já jsem za tenhle rok nenaučil třeba ani jeden vtip, nikdo mi žádnej neřekl, protože vtipy se říkají v hospodě. Rok bez novýho vtipu, to je důsledek toho, že lidi nechodí do hospody.

Do jaké první hospody půjdete a co si tam dáte?

Vyrazím za roh baráku, kde je hospůdka U Kopeckých. Tam si dám osm plzní a pár vodek.

Narážím i na to, že jste na YouTube dělal poměrně svérázný pořad, kdy jste procházel oblíbené podniky v Záběhlicích a na konci jste sotva pletl nohama. Máte v plánu v ní pokračovat, například v jiných částech Prahy?

Rádi v tom budeme pokračovat. Nechci ukazovat jen špatný věci, což je teď takovej trend. Rád bych představil to hezký. Každý dospělý člověk snad pozná, že když někam přijde, jestli se mu tam líbí, nebo ne, jestli mu tam chutná, nebo nechutná… A sám se zvládne rozhodnout, jestli tam přijde i příště. Máme natočený už další díl z Prahy 2 a 3, který vznikl v prosinci. Ale teď nemá smysl to vydávat, protože hospody jsou pořád zavřené. Máme v plánu s tím pokračovat a podpořit tím hospody a restaurace, které to schytaly snad nejhůř.

A měl jste v plánu třeba v rámci té série zajít do některé z restaurací Zdeňka Pohlreicha, pokud byste se ocitl v centru Prahy?

To určitě ne. Ukazuju jen podniky, co mě baví.

Jak se teď zpětně díváte na tu zvláštní mediální rivalitu mezi vámi a Zdeňkem Pohlreichem?

No je až neuvěřitelné, jakou to má setrvačnost mezi lidmi. V životě jsem proti němu nic neřekl. Co si pamatuju, tak on šil do mě. Jednou jsem řekl, že když nemáte houby, tak tam nedávejte žádný, protože mi to přišlo strašně vtipný. Ale k tomu jsem dodal, že je to jedno, protože se jedná o základ omáčky, do které když přidáte okurky, tak to bude okurková. To už samozřejmě nikoho nezajímalo. A v dalších dílech Ano, šéfe! se hned objevilo: "Když nemáte hořčici, tak tam dejte kečup…"

Mrzí vás to?

Jsem z generace, která milovala Rychlé šípy. To byla taková parta hodných zásadových kluků, kteří pomáhali starým lidem. V podstatě když jste dneska jako oni, tak jste ti špatní. Pak byla druhá parta, Bratrstvo kočičí pracky, a to byli takoví podvodníčci, podrazáci, co házeli prkýnko, aby Mirek Dušín neběžel. A teď mi řekněte, kam byste zařadili Pohlreicha, Babiše a Zemana? Vzali by je do party Rychlých šípů, nebo by měli větší šanci se dostat mezi Bratrstvo kočičí pracky?

Pohlreich podle vás patří do stejné kategorie jako Babiš a Zeman?

Přirozeně. Já jsem pořád rychlošípák a budu po celý život. Když se někdo pere, tak se zastavím a budu chránit toho, kdo za to nemůže. Pomáhám lidem a hodněkrát jsem se kvůli tomu už dostal do průseru. Ale když mě někdo naštve, tak ho hrozně seřvu, pak se za to třeba i stydím. Už se k tomu nerad vyjadřuju, ale bylo to asi vyloženě konkurenční, boj o diváka a obchodní možnosti spojené s vařením v televizi. Oni začínali (Ano, šéfe! - pozn. red.), a kdyby neexistovaly Babicovy dobroty, tak by se vrhl na někoho jiného, protože se musel logicky vůči někomu vymezit, takhle to třeba dělal i Gordon Ramsay vůči Jamiemu Oliverovi.

Takže byste si ho klidně teď pozval do svého pořadu a uvařili byste spolu něco?

No tak to by asi spadnul internet, ale nikdy neříkej nikdy. Zaslechl jsem, že chce jít do politiky, tak se mu bude třeba nějaký to promo hodit…

Mohlo by vás zajímat: Pavlínka v MasterChefovi byla nástroj cílené nenávisti, tvrdí Fila

Fila: Pavlínka je nástroj nenávisti. Diváci MasterChefa hrají podle not Novy | Video: Kamil Fila, Blahoslav Baťa
 

Právě se děje

před 43 minutami

V Praze bude sídlit středoevropský projekt na výzkum dezinformací

V Praze bude sídlit středoevropský projekt, který se zaměřuje na výzkum dezinformací. Vybrala ho Evropská komise a bude jedním z osmi stejně orientovaných středisek v Evropské unii, sdělila mluvčí Českého vysokého učení technického (ČVUT) Andrea Vondráková. Odborníci z ČVUT a Univerzity Karlovy podle ní program povedou.

Středisko bude součástí evropského projektu, který bojuje s dezinformacemi. Regionální centra mají hledat způsoby odhalování a šíření dezinformací, jejich vliv na populaci a vytvářet metodiku i pro veřejné instituce. Chtějí k tomu spojit společensko-vědní a technický výzkum. Cílem je například zjišťování zkreslených informací pomocí umělé inteligence či posilování digitální a mediální gramotnosti.

Zdroj: ČTK
Další zprávy