Reklama
Reklama

Jen anglický trávník nechtěli, u Prahy vyrostla zahrada se středomořskou duší

Začalo to holým pozemkem a betonovými zdmi. Dnes je z něj zahrada, která působí, jako by tu rostla desítky let. Majitelé nechtěli uhlazený trávník ani katalogovou kompozici, ale prostor, který bude žít, proměňovat se a trochu neposlouchat pravidla.

Reklama

Na okraji Roztok u Prahy vznikla zahrada, která od začátku stála na kontrastu dvou světů. Bezprostřední okolí novostavby bylo po dokončení domu téměř prázdné, definované hlavně opěrnými zdmi, schody a oplocením. Spodní část pozemku naopak postupně pohlcovala okolní příroda. Právě propojení těchto dvou odlišných poloh se stalo hlavní výzvou pro studio Atelier Flera.

Mezi betonem a přírodou

„Majitelé nás oslovili ve chvíli, kdy žili v nově postaveném domě jen několik měsíců. Horní část zahrady byla po stavbě holá, zatímco spodní už působila téměř přírodně,“ popisuje autorka projektu Zuzana Němečková z Atelieru Flera.

Architekti se nesnažili terén sjednotit nebo potlačit jeho členitost. Naopak využili výškové rozdíly jako přirozenou součást návrhu. Betonové konstrukce změkčili hustou výsadbou a jednotlivé části zahrady propojili tak, aby přechody působily nenuceně. „Výzvou bylo do systému opěrných zdí a betonových schodů vnést zeleň a jemnost,“ vysvětluje Němečková.

Zahrada ve vrstvách

Návrh pracuje s několika různě intenzivními zónami. Nejblíže domu vznikl otevřený prostor s trávníkem pro děti, na něj navazuje terasa s bazénem a saunou zapuštěná do svahu. Směrem dolů pak zahrada postupně přechází do volnější, extenzivní části. „Chtěli jsme, aby mezi jednotlivými částmi nevznikaly ostré hranice,“ říká autorka. Právě plynulé přechody dnes vytvářejí dojem, že zahrada vznikala přirozeně a dlouhá léta.

Reklama
Reklama

Důležitou roli hraje také práce s pohybem. Majitelé si přáli narušit klasickou rovinu a do prostoru dostat větší dynamiku. Výsledkem je široké trámové schodiště, které neslouží jen ke zdolání terénu, ale i k posezení nebo pozorování zahrady.

Štěrk místo dokonalosti

Charakter prostoru výrazně určily i použité materiály. Místo pevných dlážděných ploch zvolili majitelé štěrkové cesty a terasy, do kterých může postupně prorůstat vegetace. „Cílem bylo vytvořit plynulý přechod mezi zpevněnými plochami a zelení,“ vysvětluje Němečková. Štěrkové povrchy přitom musely zůstat dostatečně pevné nejen pro chůzi, ale i pro auta. Právě tahle lehká nedokonalost dnes zahradě dodává autenticitu. Nic tu nepůsobí příliš kontrolovaně nebo definitivně.

Zahrada, která si žije po svém

Po realizaci se ukázalo, že příroda má vlastní pravidla. Některé rostliny rostou mnohem bujněji, než architekti čekali, jiné naopak z výsadeb zmizely. „Stejné druhy se navíc na různých místech chovaly odlišně, pravděpodobně kvůli pohybu vláhy v systému opěrných zdí,“ popisuje Němečková. Právě proměnlivost ale majitelé i architekti přijali jako přirozenou součást konceptu. Zahrada není statická kompozice, ale živý organismus, který se dál vyvíjí.

Středomořská atmosféra u Prahy

Do celkové nálady projektu se výrazně propsala inspirace francouzským venkovem a středomořskou krajinou. V zahradě se daří teplomilným druhům, například rozmarýnům, které dorostly nečekaných rozměrů. Současně se architekti snažili propojit samotný dům s okolní zelení pomocí popínavek, nádobových výsadeb i vegetace prorůstající terasami. Výrazná architektura tak postupně ustupuje do pozadí a stává se součástí celku.

Reklama
Reklama

Projekt navíc stále není definitivně dokončený. Druhá etapa zahrnující vodní prvek a úpravu spodní části pozemku teprve vznikne. „Spodní část zahrady by měla být klidnější, vzdušnější a v kontrastu s intenzivní výsadbou okolo domu vytvořit vyvážený celek,“ uzavírá Zuzana Němečková.

Zdroj: autorský článek

Reklama
Reklama
Reklama