


Snažíte se neplýtvat plasty tak, že uzavíratelné krabičky od zmrzlin, mléčných výrobků nebo třeba margarínu používáte znova? Snaha je to bohulibá, jenže má svá ale – z krabiček používaných k jinému účelu, než byl záměr výrobce, totiž hrozí zdravotní riziko.

Vymytá krabička od zmrzliny nebo kyblík od velkého jogurtu slouží v mnoha domácnostech celé roky. Někdy se hodí na guláš k obědu do práce, jindy se v ní celá porce i zamrazí a leckdo se neostýchá používat ji i při ohřívání v mikrovlnce.
Jenže krabičky, které vznikly k něčemu úplně jinému, jsou také testované na něco úplně jiného. O těch, které původně ani nebyly určené pro styk s potravinami, radši nemluvě. Podle Lukáše Vápenky z Ústavu konzervace potravin VŠCHT Praha, jehož laboratoř testuje bezpečnost obalů, právě tady začíná problém.
Jde totiž o uvolňování různých látek z krabiček do potravin, které pak jíme. Obaly povinně procházejí tzv. migračním testem, při němž laboratoř zjišťuje, kolik látek z plastu přejde do jídla. Krabičku na zmrzlinu tak výrobce otestuje třeba na rok při minus osmnácti stupních.
„Podmínky se samozřejmě budou lišit podle toho, k čemu má krabička sloužit. Pokud bude určená k opakovanému skladování jídla v lednici a jeho následnému ohřívání v mikrovlnce, bude testována jinak než jednorázová krabička určená pouze ke skladování zmrzliny,“ vysvětluje Lukáš Vápenka.
Využití polypropylenu třeba u mraženého zboží není úplně vhodné, protože při nízkých teplotách je hodně křehký, z toho důvodu se mísí i s jinými plasty. „Krabičky na opakované použití z obchodů s kuchyňským vybavením určené do mikrovlnky naopak z polypropylenu bývají, protože je při vyšších teplotách teplotně stálý,“ doplňuje.
Do uloženého jídla se obvykle neuvolňuje samotný plast, jehož molekuly, polymery, jsou velké a složité. Riziko číhá spíš v přídavných látkách, např. stabilizátorech, které vlastnosti plastu upravují a jejichž molekuly jsou naopak malé.
Problém bývá třeba u mastných potravin, protože nejčastěji používané plasty, polypropylen i polyetylen, tukům příliš neodolávají. „Když v krabičce ohřejete něco tučného, interaguje to s povrchem krabičky mnohem intenzivněji a ta nabobtná,“ popisuje Vápenka. „Struktura plastu se tak otevře a do jídla se dostane víc látek a někdy i mikroplastů,“ doplňuje.
Roli také hraje, co do krabičky dáte. I když to tak na první pohled nevypadá, i tak pro laika inertní věc jako plast se svým okolím chemicky reaguje, a to pokaždé jinak: jinak s mastným gulášem nebo smetanovou zmrzlinou, jinak s kyselou rajčatovou omáčkou, jinak s alkoholem nebo se suchými potravinami, jako jsou například piškoty.
Zkušební laboratoře proto při testech pracují s tzv. simulanty, které různá složení pokrmů napodobují. „Někteří výrobci sice testují univerzálně na nejhorší podmínky, ale tím si zákazník nikdy být jistý nemůže,“ upozorňuje odborník.
Rizikové jsou i aromatické potraviny jako třeba koření. „Možná se to nezdá, ale třeba kmín má velmi agresivní aromatické látky,“ říká Vápenka a jako příklad dává vícevrstvé sáčky, ve kterých se koření kupuje: uvnitř je tenká plastová fólie, uprostřed hliníková vrstva, která má chránit aroma i před světlem. „Všimněte si, že při hodně dlouhém skladování tam kmín dokáže uvolnit lepidlo mezi oběma fóliemi, které se od sebe oddělí,“ popisuje.
Obaly pro opakované použití musí v laboratoři projít migračními testy třikrát za sebou a množství uvolněných látek musí podle pravidel EU klesat.
Výrobce kelímků na jogurt či zmrzlinu takové testy nemá důvod dělat. „Krabička určená k jednorázovému použití vždycky bude jen na jednorázové použití,“ říká Vápenka.
„Pokud do ní dám za pokojové teploty neutrální potravinu, jako jsou ovesné vločky nebo mouka, riziko při dalším skladování je minimální, tahle poučka ovšem má svoje limity,“ říká chemik. „Laik totiž těžko vyhodnotí, co je neutrální, ani všechny sypké suché potraviny takové nejsou,“ dodává.
Lukáš Vápenka ale varuje ještě před jednou věcí a to je démonizování plastových obalů jako takových. „Díky vhodným obalům spousta potravin vydrží mnohem déle a reálně díky nim dojde k menší zátěži životního prostředí, než kdyby se potraviny už během cesty k zákazníkovi a skladování zkazily a vyhodily,“ uzavírá.
Působí jako odborný asistent na Ústavu konzervace potravin Vysoké školy chemicko-technologické v Praze, kde vystudoval technologii potravin. Od roku 2014 pracuje také v Nezávislé obalové laboratoři VŠCHT, která má akreditaci pro testování materiálů určených pro styk s potravinami. Zabývá se zdravotní nezávadností obalů a uvolňováním látek z nich do potravin.
Zdroj: autorský článek




Čtení na chvíle, kdy chcete zvolnit. Vždy v úterý: životní styl, zajímavosti a příběhy lidí – slavných i těch, o kterých jste ještě neslyšeli.

Góly, rekordy i příběhy za nimi. Každé ráno vám pošleme výsledky, rozhovory a aktuální dění ze světa sportu přehledně na jednom místě.



Vůdce keňské apokalyptické křesťanské sekty Paul Mackenzie byl v pátek odsouzen ke 200 letům vězení za vraždu 190 dětí a jednoho dospělého. Jeho oběti podle soudu zemřely hladem na jeho pokyn a jejich těla byla pohřbena v lese. Případ souvisí s jednou z nejhorších tragédií spojených s působením sekt v moderních dějinách země, napsaly agentury Reuters a AFP.



Na sociálních sítích vyvolalo pobouření video z Karlových Varů, které zachycuje pracovníka svozové společnosti při manipulaci s těly uhynulých zvířat. Muž je na záznamu hází z balkonu přímo na korbu svozového vozu. Příspěvek se rychle rozšířil na Facebooku a vyvolal řadu kritických reakcí. Jeho autorka ho později odstranila. Případem se zabývá policie i veterinární správa.



Ukrajinci zveřejnili video ruského útoku, který si vyžádal více než 50 životů. Záznam podávají jako důkaz o nevybíravé taktice – Rusové svrhli několikatunové klouzavé bomby na výdejnu humanitární pomoci, počkali, až se na místo sjedou záchranáři a lidé opustí kryt, a následně poslali další náklad bomb.



Policisté se v pátek stejně jako ve čtvrtek zabývali anonymními výhrůžkami o uložení bomby v některých letadlech, která mířila do Prahy nebo se chystala z ruzyňského letiště odletět. Přijatá bezpečnostní opatření měla minimální dopad na běžný chod letiště, oznámila dopoledne policie na síti X.



Zatímco jsme na noční obloze pozorovali jediný Měsíc, Země už měla dalšího společníka. Připojil se k ní na jaře, ale astronomové si jeho přítomnosti všimli až v srpnu. A ani tehdy nedokázali hned určit, co se vlastně v blízkosti naší planety pohybuje. Dnes už je jasno. Zemská gravitace zachytila drobný asteroid, který se dočasně stal naším druhým měsícem.