reklama
 
 

Je důležité umět jazyk země, ve které člověk žije, říká česko-arménský komik Tigran Hovakimyan

6. 12. 2017
Tigranu Hovakimyanovi bylo šest let, když přijel poprvé do Česka. S rodiči se nejprve zabydlel v Berouně, kde se díky místním dětem naučil dobře česky. Dnes arménsko-český moderátor vystupuje ve stand-up představeních po celém Česku a podílí se na pořadu v internetové televizi Stream.cz. S rasistickými projevy problém neměl. „Myslím, že většina lidí v Česku je v pohodě, nemá žádný problém. Podle mě jsou proti uprchlíkům dvě procenta českého internetu, jsou to pořád ti stejní lidé, kteří píšou pořád ty stejné komentáře,“ říká v rozhovoru nejen o své práci a arménských zvycích.

V Česku žijete více než dvacet let. Moderujete pořad na Streamu, vystupujete ve stand-up show, za jak dlouho jste se naučil tak skvěle česky?

Máma říkala, že to trvalo půl roku. V Berouně jsme žili v jednom patře dvoupatrového domu, kde bydlela i pronajímatelka se svou dcerou, která byla stejně stará jako my se sestrou, takže jsme si s ní hráli. Máma mi vyprávěla, že jednoho dne vyšla ven z domu a mluvili jsme česky. Táta třeba dodneška mluví napůl rusky, napůl česky. Máma mluví víc česky, protože se stýká s více Čechy. Ale oni se prvních sedm let stýkali jen s ruskojazyčnými lidmi, my se sestrou jsme nastoupili hned do české školy. A děti dokážou víc než dospělí absorbovat jazyk a nové věci.

Jak vzpomínáte na dobu, kdy jste se přestěhoval do Česka?

Pro mě to nebyl kulturní šok. Se sestrou jsme odlišnost nepociťovali. Že jsem jiný, jsem si uvědomil až koncem základní školy. Pamatuji si, že jsem jel metrem, díval jsem se na svůj odraz ve dveřích a pak jsem se podíval na lidi kolem. Řekl jsem si: 'Aha, tak takhle mě vidí. Asi nejsem úplně typický Čech.' Děti vypadají většinou všechny stejně, rysy se začnou objevovat, až když je člověk starší. Nos se začne zvětšovat, vytvoří se monoobočí. (smích)

Říká se, že děti nevnímají rozdíly mezi rasami. Pocítil jste rasismus na vlastní kůži, když jste byl starší?

Až na druhém stupni základní školy, ale to je asi normální. Těm, co byli tlustší, se nadávalo tlusťochu. Těm, co byli tmavší, se říkalo cikáni. Naštěstí na střední školu jsem chodil s dalšími cizinci odevšad - z Kazachstánu, Běloruska, Ruska, Ukrajiny, byli tam i Češi. Byli jsme hodně namíchaní a všichni mluvili perfektně česky. Myslím, že je důležité umět jazyk země, ve které člověk žije, lidé se pak na vás dívají úplně jinak.

Posledních třináct let mě nikdo neurážel. Je pravda, že nějaký pán na mě z auta křičel: 'Cikáne arabskej.' Myslím si, že lidé v autě a na internetu řeknou hodně věcí, protože mají nějakou bariéru, za kterou druzí nemůžou. Nemusí to být rasisté, ale snaží se vytknout první věc, která je napadne. Myslím, že většina lidí v Česku je v pohodě, nemá žádný problém. Podle mě jsou proti uprchlíkům dvě procenta českého internetu, jsou to pořád ti stejní lidé, kteří píšou pořád ty stejné komentáře.

Na Streamu běží od začátku letošního podzimu pořad Cizinci v Česku, kde se vydáváte po stopách ruské komunity v Praze. Sám pocházíte z Arménie, jak jste se dostal do ruské komunity v Česku?

Když byla moje máma malá, vycestovala s rodinou do Krasnodaru, kde chodila do ruské školy. V té době uměl v Arménii rusky každý, protože Arménie byla součástí Sovětského svazu, takže ruština byla povinná. Jako dítě jsem s rodinou bydlel dva roky na Ukrajině, chodil jsem tam do školky, kde jsem se taky naučil rusky. Prý jsem uměl i ukrajinsky, ale to už si nepamatuji. Nemluvil jsem vždycky tak dobře rusky, dokud jsem nepotkal svou manželku, jejíž otec je Rus a máma Arménka.

A jak jste se dostal k pořadu Cizinci v Česku?

Oslovil mě Luděk Staněk, se kterým se známe přes stand-up vystoupení. Na Streamu chtěli začít pořad o cizincích v Česku, protože byla spousta pořadů o tom, že někdo žije mimo Česko, ale málo těch, které ukazují, jak žijí lidé ze zahraničí tady. A protože věděl, že mluvím rusky a mám blízko k jejich komunitě, napadlo jej, že bych v pořadu mohl účinkovat. Po mně přijde na řadu vietnamská blogerka Trang Do Thu a pak slovenský moderátor Blažej Černák. Chtěl jsem, aby to bylo zároveň vtipné i informativní. Ale ne každý vtipy pochopil.

Takže vám chodí negativní ohlasy?

Jo, od Čechů i od Rusů. Jeden pán mi napsal na Facebooku: 'Skvělý pořad na Streamu. Taky nenávidím Rusy.' Takže ho nepochopil, ale je pravda, že jej nepochopili ani někteří moji známí. Chtěl jsem se zaměřit na stereotypy, aby lidé viděli, že to není tak, jak si myslí. Třeba jsem chtěl ilustrovat, že cizinci dělají svou práci dobře, někdy lépe než Češi, ale dostávají poloviční plat. Pak se nelze divit, že cena práce jde dolů a lidé jsou naštvaní.

Jaké jsou podle vás největší problémy cizinců v Česku?

Jeden můj kamarád to řekl hezky. Problém je to, když je v jedné třídě více cizinců dohromady a baví se jen spolu cizí řečí. Když je jeden cizinec v české třídě sám, baví se s celou třídou. Říká se, že Češi jsou rasisté a cizinci chudáci, ale myslím si, že i cizinci mají trochu podíl na tom, že zakládají svoje vlastní skupiny a baví se jen mezi sebou v nějakém jazyce. Integrace by neměla být jenom o tom, že cizincům budou pomáhat neziskové organizace. I sami cizinci by se na sebe měli podívat pohledem třetí osoby.

Vy jste především stand-up komik, takže co řeší cizinci-stand-up komici v Česku?

Hlavně interakci s Čechy. Třeba když jdou na nákup nebo něco vyřídit a někdo jim pořádně nerozumí. A pak většina cizinců tady studuje nebo studovala, takže řeší i tohle. Například mezi ruskými studenty existuje boj mezi těmi, kdo se dostali na ČVUT, a těmi, co studují VŠE. Studenti ČVUT jsou outsideři, studenti VŠE borci, takže se mezi sebou pošťuchují.

Proč jste se vy pustil do komediálních stand-upů?

Věděl jsem, že po absolvování mezinárodních vztahů budu dělat asi něco jiného. Pracoval jsem sice rok na malajsijské ambasádě a doufal jsem, že bych jednou mohl odjet jako diplomat do Arménie, ale nakonec jsem zjistil, že jako Armén bych to kvůli střetu zájmů dělat nemohl. Dal jsem výpověď a začal jsem pracovat v dětském anglickém divadle. Uměl jsem akorát česky, anglicky a měl jsem řidičák skupiny B, to bylo všechno, co potřebovali. Jezdili jsme různě po školách a hráli dětem, aby se naučily anglicky. A to byl můj první kontakt s jevištěm. Taky jsem hodně koukal na pořad Na stojáka s Tomášem Hanákem. A tak jsme jednou s kamarádem uspořádali stand-up večer v černošském klubu v Praze. Z pětiminutového vystoupení se mi povedly dvě minuty. Další rok jsem absolvoval konkurz v pražské Underground Comedy a od té doby tam účinkuji.

O čem byla vaše první stand-up comedy show?

Byla o rozchodu s přítelkyní. Tehdy jsem zjistil, že je dobré mluvit o sobě a svých problémech. Když člověk začíná se stand-up výstupy, neměl by urážet jiné lidi. Druhá půlka byla o venkovních posilovnách, kde jsme byli jednou s kamarádem, který si s sebou vzal proteinový drink. Nedopil jej a zbytek vylil do takového malého jezírka, kde byly kachny. A tak jsem si nahlas představoval, jak by to vypadalo, kdyby kachny drink vypily, začaly posilovat a nosit kožené bundy. Ale v té době to nebylo vtipné, takže se mi půlka nepovedla.

O čem jsou dneska vaše show?

Naposledy jsem mluvil o tom, že nejlepší pocit na světě je ukázat revizorovi platný jízdní doklad. A taky jsem mluvil o prvním sexu z pohledu holek. Ale je to různé. Někdy mě třeba dva měsíce nic nenapadne a někdy píšu celý týden dobré náměty.

Tigran Hovakimyan (28)

Tigran Hovakimyan (28)

  • Moderátor, stand-up komik.
  • Narodil se v Arménii, žije v Praze. 
  • Do Česka se přistěhoval s rodinou v roce 1996.
  • Vystudoval mezinárodní vztahy na Střední škole mezinárodních a veřejných vztahů v Praze.
  • Po škole pracoval na malajské ambasádě, poté pro dětské anglické divadlo. V roce 2013 začal spolupracovat s platformou Underground Comedy. Působí také v přoadu Cizinci v Česku na Streamu.
  • Volný čas tráví s přáteli, rodinou, čtením, malováním a psaním scénářů.

Vypískal vás někdy někdo z pódia?

Mě naštěstí ne. Ale na kamaráda při jeho výstupu vylil chlap pivo, tak mu dal pěstí a pokračoval dál. Zjistili jsme, že je to nejlepší reakce, protože takovou situaci už nikdy nedokážete obrátit ve svůj prospěch.

Ve Studiu Alta chystáte vystoupení s česko-ukrajinsko-rusko-arménsko-kazašským uskupením Imigrant show. O čem to bude?

Skeče a výstupy jsou interakcí cizinců s Čechy. Máme tam i absurdní předpovědi do budoucna, třeba jak by to vypadalo za padesát let v Česku, kdyby země přijala více uprchlíků. Jinak vystoupení bude o tom, jak jsme se sem dostali, takže to bude spíš nudné.

Vracíte se často do Arménie?

Dřív jsem jezdíval často, teď jsem tam nebyl už pět let. Jednak kvůli přestřelkám na hranicích a taky kvůli tomu, že čím je člověk starší, tím má méně času a během dovolené raději jede někam k moři. Ale následující léto se do Arménie snad pojedu podívat. Musím, protože jsem v 27 letech měl projít vojenskou kontrolou, je to jen formalita, ale zapomněl jsem na to a musím tam jet zaplatit pokutu. Kdysi jsem v Arménii prošel měsíční vojnou v Jerevanu, zjistili, že mám plochá chodidla, takže jsem nemusel zůstat déle, ale musel jsem se vyplatit. Ale mám v Česku kamarády, kteří sice mají české občanství, ale do Arménie nemůžou, protože na kontrolu nedorazili, a sebrali by je na vojnu.

Udržujete i po těch letech, co žijete jinde, arménské tradice?

S rodiči se bavíme arménsky, se sestrou česky. Udržujeme nějaké velikonoční tradice, třeba stejně jako Řekové rozbíjíme vajíčka o sebe. Ale Vánoce jsme si zvykli slavit 24. prosince, protože je všechno zavřené (smích). Pak ještě dodržujeme tradici skákání přes oheň na zahnání zlých duchů. A dodržujeme taky svatební tradice. Třeba při příchodu do restaurace dostanou nevěsta se ženichem na ramena arabský chléb a jsou krmeni medem. Rozbíjí se talíře a tančící nevěstě se hází peníze.

autor: Magdaléna Daňková | 6. 12. 2017

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama