Na konci června jste porazila trojnásobnou vítězku Annu Černou, a stala jste se tak oficiálně nejlepší českou surfařkou. Pamatujete si na svoji první sjetou vlnu?
Pamatuju, bylo to na úplně stejném místě - ve francouzském Seignosse. V září roku 2010 jsem se tam poprvé vydala na kurz s organizací Surf-trip. Úplně přesně si vzpomínám, kdy jsem na se růžovém peňáku (typ surfu, pozn. red.) poprvé postavila v pěně. V ten moment jsem si uvědomila, že surfing je přesně to, co chci v životě dělat.
A jak jste se pak dostala k profesionálnímu surfování?
Úplně bych netvrdila, že jde o profesionální úroveň. Před těmi sedmi lety mě to tak chytlo, že jsem jela na další dva surfové výlety a jezdit začal i můj brácha. Veškerou dovolenou jsme tak trávili na surfech. Projeli jsme Maroko, Španělsko, Francii a jedna z dovolených byla taky na Bali. Okouzlilo mě to natolik, že jsem si řekla, že tam chci zůstat. Rok jsem hledala možnosti a potom jsem se na ostrov přestěhovala.
Čím vás tehdy Bali okouzlilo?
To byste musela zažít, ale je to hlavně energie, kultura ostrova a neskutečně milí lidé. Navíc je to jedno z mála míst na světě, kde se dá surfovat celoročně. Chodila jsem surfovat každý den, poslední rok jsem ale trochu zlenivěla a chodím tak jednou týdně. Ale ještě než jsem se přestěhovala, seznámila jsem se na ostrově se spoustou lidí, kteří už tam nějakou dobu žili, takže jsem se mohla spolehnout na pomocnou ruku.
Bali je nejlepší destinace, kde se dá žít a surfovat. Ale na ježdění jsou i lepší místa, třeba už jenom okolní indonéské ostrovy - Sumatra, Sumbawa a Mentawai, kde jsou ještě lepší vlny a hlavně je tam míň lidí. V tomhle ohledu začíná být Bali úplně šílené - všechny spoty (místo k surfování, pozn. red.) jsou přeplněné.
Populárnost ostrova jako turistické destinace stoupá. Pozorujete, že by se kvůli tomu nějak měnil?
Mění se neskutečně, i ti pozitivní a usměvaví lidé se mění. My Evropani, Australani a další "naplaveniny" to tam kazíme. Na Bali se teď hodně staví a dělají se věci, které nejsou úplně v souladu s přírodou. Je to čím dál tím horší.
Žít a podnikat na Bali se stalo takovou českou mantrou. Setkáváte se vy sama s "místními Čechy"?
Je pravda, že přibývá spousta lidí, kteří na Bali přijedou a začnou něco dělat, ale ne každý vydrží. Obecně je tam čím dál více Čechů, ale já se s nimi zase tolik nepotkávám, čtu to spíš na facebookové skupině Češi a Slováci na Bali.
Máte nějaký vzor, kterým se při ježdění řídíte?
(zamyslí se) Nemám jeden vzor, podle kterého bych jezdila. Ale inspiruje mě spousta lidí, které potkávám nebo se kterými chodím surfovat. Pokaždé je to někdo jiný. Na začátku to byla třeba Tereza Olivová (jednatelka a instruktorka organizace Surf-trip, pozn. red.) a Honza Klvaňa (letošní vítěz mužské kategorie mistrovství Česka a Slovenska v surfingu, pozn. red.).
Pro surfové fajnšmekry jsou zážitkem obrovské vlny zvané supertubos v Portugalsku. V Kalifornii se zase každý rok pořádá hon na obří vlny v lokaci zvané Mavericks. Máte vy nějakou vysněnou vlnu nebo závod, který byste chtěla jet?
Sjet obrovskou vlnu netoužím, těch se strašně bojím. A jsou jenom o tom adrenalinu se na nich postavit a sjet je. Mě baví spíš menší a rychlejší vlny, kde můžu trénovat cutback a bottom turn.
Mám pocit, že na závody už jsem stará. Na posledním mezinárodním závodě, který jsem jela na Bali, byly holky o 15 let mladší než já. Ale na další olympiádě se otevírají dveře všem surfařům, tak pokud se někomu podaří vyřídit všechno to papírování kolem, ráda se zúčastním i za předpokladu natočení Kokosů na sněhu 2 (smích). Každopádně můj sen byl surfovat na Mentawais, což už se mi splnilo, a teď je můj sen zkusit vlny v Portugalsku.
Jezdit na vlnách vyžaduje jejich znalost. Jaký je váš systém rozpoznávání těch správných?
Sleduji předpověď počasí a pak stránku Magicseaweed, kde se dozvím, jestli přichází nějaký swell (pohyb vln, který ovlivňuje gravitace, nikoliv vítr, pozn. red.). Důležité, zvláště na Bali, je sledovat příliv a odliv. Podle toho všeho se rozhoduju, jestli půjdu, nebo nepůjdu do vody. Ale na pláži to někdy vypadá úplně jinak než v předpovědi.
Vybrat si správnou vlnu je v surfingu v podstatě to nejdůležitější. Je důležité rozpoznat, kterou vlnu chytit a kterou nechat projet. A tohle už tak nějak zvládám. Každý spot si ale musíte načíst a nějakou dobu na něj chodit, protože se při každém pohybu vln chová jinak. Vlny se musíte naučit poznávat tak, že budete chodit do vody, to vás z knížek nikdo nenaučí.
Prožila jste si za roky surfování nějaký krizový okamžik, při kterém jste se bála, že se z vody nedostanete?
Jo, jednou mě rodina Černých (Martina Černá a Lukáš Černý stojí za značkou Joshua Design, pozn. red.) vzala na balijskou pláž Serangan. Zpočátku jsme s Marťou seděly na pláži u kafe, protože se nám vlny zdály dost velké, ale Lukáš přiběhl z vody se zlomeným surfem a říkal, jak je to super a že musíme jít taky do vody.
Tak jsme pádlovaly, ale nakonec jsme se ocitly v místě a době, kdy jsem si řekla - Já chci odsud pryč. Ale nevěděla jsem jak, měla jsem strach, že se z vody nedostanu. Nakonec k nám připádloval Matěj (syn Černých) a ukázal nám nejlepší místo, kudy jet, abychom se dostaly rychle ven. Tehdy jsem měla fakt strach.
Nejčastějším klišé je, že hlavním nepřítelem surfařů jsou žraloci. Potkala jste se někdy vy se žralokem?
Na Bali nejsou, je tam na ně teplá voda. Takže tam z nich strach nemám. Je teda pravda, že kdysi na jednom spotu byly jeden nebo dva útoky, ale to byla spíš výjimka. Strach musíte nechat na pláži, protože kdybychom měli všichni strach ze žraloků, tak nikdo nesurfuje.
Takže si myslíte, že k surfování je potřeba hlavně odvaha?
Odvaha určitě hraje svou roli. Ale čím víc chodí člověk do vody, tím míň se bojí. Myslím, že k surfingu je potřeba hlavně trpělivost a respekt k oceánu.
