Klasickou "rockovou operu" Japonci oživili prvky tradičního divadla kabuki. Umělci děj okořenili také některými specificky japonskými zvraty.
Diváci se na prknech divadla mohou kromě biblického příběhu a známých písní těšit i na rikši, zdobená brokátová kimona a zvuk bambusových fléten.
Chybět samozřejmě nesmí ani výrazně nalíčené obličeje herců. Nejen Ježíšova tvář tak díky tlusté vrstvě bílého make-upu a zdůrazněné linii očí působí téměř démonicky.
Dva roky po premiéře
Pro divadelní společnost Šiki se ale nejedná o žádnou novinku. První netradiční nastudování slavného amerického muzikálu má na svědomí už zakladatel divadla Keita Asari.
V japonském šatu se tak Ježíš předvedl už v roce 1973, tedy pouhé dva roky po broadwayské premiéře.
"Japonská verze" je přitom jen jednou z mnoha místních úprav, které se muzikál dočkal při své cestě po divadlech celého světa.
Režisérova nejnovější verze představuje ohromující, i když místy znepokojující spojení Japonska a Jeruzaléma.
Jidáš nosí afro
Prvky japonské kultury navíc číhají doslova na každém kroku. Jedna z žen například staví na odiv japonské paraplíčko, jiný muž zase obléká přes bílé džíny pás mawaši, který nosí zápasníci sumo.
Mezi hudebními nástroji navíc zaznívají kromě fléten šakuhači také tradiční třístrunné šamiseny.
Japonsko se výrazně projevilo především v surrealistické scéně, kde se Ježíš střetává tváří v tvář s králem Herodem.
Panovník na jeviště přijíždí v bílé rikše, doprovázen dvěma ženami nastrojenými v objemných kimonech. Vrchní část Herodova těla pak pokrývají propracovaná tetování ve stylu japonských gangsterů.
Muzikálová směsice ale obsahuje také odkazy na šedesátá léta. Všichni členové souboru tak nosí ke zbytku kostýmu bílé džíny a Ježíš i Jidáš skrývají nahou hruď jen pod volnou háčkovanou vestou. Hlavu zrádce Jidáše navíc zdobí afro.
Náboženství? Ne, zábava
Tvůrci se ale musí potýkat také se skutečností, že příběh Ježíšových posledních dnů, Jidášova zrada a ukřižování nejsou japonskému publiku známé.
Křesťanství je totiž v Japonsku zastoupeno jen menšinově. Podle reakce diváků se ale odmítavých názorů obávat nemusí.
"Jidášovu zradu ztvárnili skutečně skvěle, bylo to snadno pochopitelné," svěřila se Secuko, šedesátiletá návštěvnice divadla, pro kterou byl příběh naprostou novinkou.
"Nemůžete o tom uvažovat jako o náboženství. Písně a taneční čísla byla uchvacující, jako hra to bylo skutečně zábavné," dodala.
