Jako by ji posunula lavina. Architekti se v Josefově Dole inspirovali tradičními chalupami

Několik menších balvanů je přirozeně „poházeno“ i volně po pozemku.

Srdcem domu i hlavní obytné místnosti je krb, který prohřeje nejen přízemí, ale i podkroví.

Pozemek se otevírá na západ panoramatickým výhledům přes údolí.

Celý pozemek je poměrně skalnatý a v jihozápadním cípu se nachází výrazný skalní útvar, ze kterého je také nádherná vyhlídka do širokého okolí.

Multifunkční lavici využívá celá rodina.

Několik menších balvanů je přirozeně „poházeno“ i volně po pozemku. |

Foto: Lina Németh, se souhlasem

V Josefově Dole stojí dům, který na první pohled působí, jako by se utrhl ze svahu a zastavil se těsně před pádem do údolí. Architekti se inspirovali starými horskými chalupami, jejich řešení ale posunuli do současnosti: kamenný sokl nese výrazně vysunutou dřevěnou hmotu, která se otevírá panoramatickým výhledům na Jizerské hory.

V Jizerských horách není těžké poznat, jak má horský dům vypadat. Podlouhlé chalupy se sedlovými střechami tu kopírují vrstevnice a horské cesty, jejich kamenné přízemí nese lehčí dřevěnou stavbu a celé domy působí, jako by do krajiny patřily odjakživa. Architekt Pavel Horák ze studia Prodesi/Domesi se rozhodl tento archetyp nezopakovat, ale převyprávět po svém.

Kamenný sokl a dřevěná horní část u tradičních jizerskohorských chalup často působí, jako by spolu vlastně ani nesouvisely. U domu v Josefově Dole architekt tento motiv ještě zvýraznil. Horní dřevěná hmota je přes kamenný základ výrazně vysunutá do prostoru a vytváří dojem, jako by ji někdo posunul ze svahu. „Chtěli jsme, aby dům působil skoro tak, jako kdyby jeho horní část posunula lavina,“ říká Pavel Horák.

Nejlepší místo na pozemku už obsadila skála

Parcela se svažuje směrem k západu a otevírá se širokým výhledům přes údolí. Na jejím okraji stojí výrazný skalní útvar, který místní znají jako přirozenou vyhlídku do okolní krajiny. Právě skály nakonec ovlivnily podobu celého domu.

Pozemek je totiž plný balvanů, které architekti nechtěli odstraňovat. Dům proto mezi ně spíše opatrně vložili, než aby terén přizpůsobovali stavbě. Hlavní roli tu hraje výhled směrem do údolí a kontakt s okolní krajinou.

Jedna lavice propojuje celý dům

Nejdůležitější místností se stal obytný prostor v přízemí, který propojuje kuchyň, jídelnu i obývací část s krbem. Podél velkého panoramatického okna architekti navrhli dlouhou lavici, která se stala nenápadnou osou celého interiéru. Začíná uvnitř domu a plynule pokračuje až do kryté terasy.

„Chtěli jsme, aby výhled do krajiny byl přirozenou součástí každodenního života v domě, ne jen něčím, k čemu se člověk občas postaví k oknu,“ vysvětluje autor projektu Pavel Horák. Srdcem domu je krb umístěný uprostřed obytného prostoru. Neohřívá pouze přízemí, ale díky otevřenému uspořádání a schodišti také podkroví se třemi ložnicemi.

Okenice proti sněhu i větru

Stejně jako staré horské chalupy i tento dům počítá s tím, že zima v Jizerských horách bývá dlouhá a nevyzpytatelná. Na obytný prostor proto navazuje krytá terasa, kterou lze pomocí velkých okenic téměř uzavřít a využívat ji i během chladnější části roku. Okenice zároveň chrání dům před větrem a sněhem, který se v této nadmořské výšce drží často ještě na jaře. V přízemí nechybí ani praktické závětří a nevytápěný prostor pro uložení sportovního vybavení, lyží nebo mokrého oblečení po návratu z hor.

Hlavní dominantou se stal výhled do údolí.

Podél panoramatického okna v interiéru architekti umístili průběžnou lavici, která končí až v kryté terase.

U této stavby je horní dřevěná kostka přes spodní kamenný sokl výrazně překonzolována, jako by ji například posunula lavina.

Dalším místním fenoménem je kombinace kamenného soklu a dřevěné horní stavby. Tyto dva elementy jakoby spolu u většiny tradičních stavení ani nesouvisely. Jen tak na sobě „ledabyle“ leží.

Zobrazit
16 fotografií

Dům, který se nesnaží být vidět

Modřínová fasáda zůstala bez nátěrů a architekti ji nechali přirozeně stárnout. Postupně tak získává stejnou šedost, jakou mají staré horské stavby v okolí. Antracitová střecha, tmavé rámy oken, bílé okenice a místní kámen vytvářejí barevnou kombinaci známou z tradičních jizerskohorských roubenek.

„Chtěli jsme navázat na místní stavby, kde se přirozeně potkávala tmavá barva dřeva, bílá a kámen z okolí. Dům díky tomu získal určitou formu mimikry a přirozeně splynul s krajinou,“ vysvětluje Pavel Horák. Stejný princip pokračuje i uvnitř. Smrkové biodesky, dubová podlaha a velké množství dřeva v různých podobách vytvářejí interiér, který se nesnaží soutěžit s výhledem za okny.

V Josefově Dole totiž hlavní dekoraci neobstarávají obrazy na stěnách, ale proměnlivá krajina Jizerských hor. V létě zelená, v zimě bílá a během podzimu téměř stejně šedá jako modřínová fasáda domu, který v ní postupně mizí.

Zdroj: Prodesi/Domesi

Prohlédnout 16 fotografií