Jako by ji posunula lavina. Architekti se v Josefově Dole inspirovali tradičními chalupami

Několik menších balvanů je přirozeně „poházeno“ i volně po pozemku.

Srdcem domu i hlavní obytné místnosti je krb, který prohřeje nejen přízemí, ale i podkroví.

Pozemek se otevírá na západ panoramatickým výhledům přes údolí.

Celý pozemek je poměrně skalnatý a v jihozápadním cípu se nachází výrazný skalní útvar, ze kterého je také nádherná vyhlídka do širokého okolí.

Multifunkční lavici využívá celá rodina.

Hlavní dominantou se stal výhled do údolí.

Podél panoramatického okna v interiéru architekti umístili průběžnou lavici, která končí až v kryté terase.

Dalším místním fenoménem je kombinace kamenného soklu a dřevěné horní stavby. Tyto dva elementy jakoby spolu u většiny tradičních stavení ani nesouvisely. Jen tak na sobě „ledabyle“ leží.

Podlaha v hlavním obytném prostoru je z kartáčovaných dubových prken.

Severozápadní hranici parcely tvoří místní komunikace, ze které se sjíždí k parkování u domu.

V interiéru je použito ve velké míře dřevo.

Z hlavního obytného prostoru se vchází po úsporném schodišti buď dolů do technického suterénu, nebo nahoru do podkroví, kde jsou tři pokoje a koupelna.

Velké plochy posuvných i pevných stěn jsou zhotoveny ze smrkových biodesek.

V přízemí domu je nezbytné vstupní závětří kryté před povětrností s navazujícím nevytápěným úložným prostorem, zádveří, WC, menší kuchyň a variabilně dělitelný obytný prostor propojený s krytou terasou, kterou je možné dle libosti uzavírat velkými okenicemi, a zajistit tak základní komfort i v zimním období.

Víkendový rodinný dům v srdci Jizerských hor vychází svou základní hmotou z původní architektury jednoduchých, půdorysně obdélných chalup se sedlovou střechou, které jsou všude kolem rozeseté rovnoběžně s vrstevnicemi a přilehlými horskými cestami.