Reklama
Reklama
Magazín

Zrodila se ze srážek a ohně. Nová simulace ukazuje neznámou tvář mladé Mléčné dráhy

Linda Veselá, redaktorka magazínu aktuálně
Linda Veselá, redaktorka magazínu aktuálně
Linda Veselá

Dnes ji známe jako obrovskou spirální galaxii plnou hvězd. Její minulost ale mohla být mnohem bouřlivější, než dnešní podoba napovídá. Nové simulace nabízejí možný obraz rané Mléčné dráhy a v dosud nevídaných detailech ukazují, jak složitě se mohl náš galaktický domov formovat.

A,View,From,Space,To,A,Spiral,Galaxy,And,Stars.
Minulost Mléčné dráhy mohla být mnohem bouřlivější, než dnešní podoba napovídá. Foto: Shutterstock – Triff
Reklama

Kdybychom se dokázali vrátit více než 12 miliard let do minulosti, Mléčnou dráhu bychom nejspíš nepoznali. Místo známého spirálního disku by před námi byla chaotická změť menších galaxií, proudů horkého plynu a oblastí, kde se překotně rodily a zanikaly hvězdy.

Právě z tohoto chaosu se měl postupně poskládat náš dnešní galaktický domov.

Takový obraz nabídla mimořádně detailní počítačová simulace týmu vedeného astronomem Harleym Katzem z University of Chicago. Výpočty byly tak náročné, že běžely na výkonných superpočítačích celé tři roky. Výsledky projektu MEGATRON vědci popsali v šesti článcích, které vyšly v časopise The Open Journal of Astrophysics.

„Jak vypadala Mléčná dráha v době, které říkáme kosmické úsvity?“ ptá se Katz. „Poprvé můžeme přímo předpovědět, jak by raná Mléčná dráha vypadala pro dalekohledy, jako jsou Hubbleův nebo James Webbův vesmírný teleskop.“

Reklama
Reklama

Tři roky výpočtů

Vědci se snažili simulaci přiblížit skutečnému vesmíru co nejvíc. „V podstatě jsme tam vložili všechnu fyziku, o které si myslíme, že je důležitá - gravitaci, hydrodynamiku, záření, chemii a další procesy - a nechali jsme systém vyvíjet,“ popisuje Katz.

Simulace začíná zhruba 180 milionů let po velkém třesku a sleduje další dvě miliardy let vývoje. Výsledky teď mohou astronomové porovnávat s tím, co skutečně pozorují Hubbleův a především James Webbův vesmírný teleskop.

A rozhodně nejde o klidnou podívanou. Plyn chladne a shlukuje se, rodí se hvězdy, ty následně zahřívají své okolí nebo explodují. Menší galaxie se navzájem přibližují, srážejí a spojují do větších celků.

„V modelu sledujeme tisíce podsystémů a přímo počítáme, jak by všechny vypadaly při pozorování našimi nejvýkonnějšími vesmírnými teleskopy,“ vysvětluje Katz.

Reklama
Reklama

Právě jejich rozmanitost vědce překvapila. „Některé překotně tvoří hvězdy, jiné jsou mrtvé a další právě umírají,“ popsal.

Zářící přízraky bez jediné hvězdy

Jedním z nejpodivnějších výsledků byly objekty, které se chovaly jako galaxie, ale neměly žádné hvězdy. A přesto zářily. Některé podle modelu možná kdysi hvězdy obsahovaly, jenže ty už explodovaly nebo se zhroutily do černých děr. Jiné mohly být tvořené prakticky jen plynem.

Právě podobné objekty ukazují, že raný vesmír mohl být mnohem pestřejší a podivnější, než naznačuje pohled na dnešní galaxie. Simulace zároveň naznačuje, že už velmi mladá Mléčná dráha mohla vytvořit rotující disk podobný tomu dnešnímu. Ani tehdy ale neměla klid.

V jedné z rekonstrukcí jsou nad a pod mladou galaxií vidět dlouhé pásy hvězd. Podle vědců jde o pozůstatky obrovské srážky dvou galaxií, po které zůstala doslova stopa napříč vesmírem. Právě podobné kolize zřejmě hrály při vzniku dnešní Mléčné dráhy zásadní roli.

Reklama
Reklama

Stopy po úplně prvních hvězdách

Model může pomoci také s jednou z největších astronomických záhad: prvními hvězdami ve vesmíru. Takzvané hvězdy populace III měly vzniknout krátce po velkém třesku a skládaly se téměř jen z vodíku a helia. Když explodovaly, mohly do okolí vyvrhnout velké množství železa a dalších prvků.

Žádnou z nich přitom astronomové dosud přímo nepozorovali. Nová simulace ale ukazuje, jak mohly vznikat v prostředí podobném rodící se Mléčné dráze, a dokonce naznačuje, kde by se jejich případné pozůstatky mohly hledat.

„Když se na výsledky podíváme, je velmi jasné, že fyzika krátce po velkém třesku má přímý vliv na to, co dnes vidíme v našem okolí,“ říká Katz.

Simulace přitom není dokonalá – a právě to vědce zajímá. „Jsou tu také věci, které nám nevycházejí správně. Co nám stále chybí? Právě to nás může zavést k novým otázkám a novým směrům.“

Reklama
Reklama

Zdroje: Phys.org, The Open Journal of Astrophysics


Chcete vídat Aktuálně.cz častěji na Googlu?
Přidat jako preferovaný zdroj
Reklama
Reklama
Reklama