Bé Hà (23), youtuberka

O tom, že se v Česku slaví Vánoce, jsem se poprvé dozvěděla ve školce, kam jsem nastoupila už ve třech letech. Před svátky bývala všude výzdoba, všechny děti se bavily o tom, co asi dostanou, a taky se pořádala vánoční besídka, na které si děti mezi sebou dávaly drobné dárky. Všímala jsem si, že ostatní píšou dopisy Ježíškovi, tak jsem ho párkrát taky napsala a dala jsem ho doma za okno. Rodiče ale tenhle zvyk vůbec neznali, takže si dopis nikdo nevyzvedl ani nepřečetl a nejspíš skončil jenom v koši.

Pamatuju si, jak jsem se už jako školačka vracela po svátcích mezi spolužáky a každý se chlubil, jak dostal stavebnici Lego, panenku Baby Born nebo třeba lyže. Já jsem naproti tomu od rodičů dostávala jen maličkosti. Protože pracovali na tržnici, dávali mi skoro každý rok nějaký měkký dárek z jejich krámu, třeba ponožky nebo rifle, které prodávala paní ve vedlejším stánku. Když jsem byla starší, dostávala jsem k Vánocům taky peníze, což je pro Vietnamce typické. Přestože generace mých rodičů Vánoce z Vietnamu pochopitelně neznala, díky práci na tržnici se o nich brzy dověděla, protože se všem prodejcům v době svátků zvýšily tržby. Češi ve velkém kupovali oblečení, ale i koule nebo řetězy na ozdobu. My jsme pak s rodiči taky zdobili stromeček nebo mamka uvařila výjimečnější večeři. Když jsem byla na základce, přišel dokonce i smažený kapr, kterého jsme ale vždycky jedli s rýží. Rodiče se nám snažili udělat české Vánoce, ale chyběla tomu ta sváteční pohodová atmosféra, protože neznali kontext a vnímali Vánoce spíš jako komerční záležitost.

Thai (26), lékař

Z nějakého důvodu si pamatuji pouze Vánoce strávené až po narození bratra a řekl bych, že jsme je trávili velice tradičně, materialisticky. Tatínek každý rok koupil malý živý vánoční stromek, později, když jsme byli starší, už s ním takovou práci neměl, protože jsme měli umělý. Dárky se nám dávaly postupně, takže jsme podle typu zabalení mohli ještě před Štědrým dnem hádat, jaký je jejich obsah. Jako malí kluci jsme rádi dostávali Lego a neradi oblečení. Každoročně jsme měli živého kapra, maminka ho rovnou naporcovala a uvařila rybí polévku po vietnamsku. Je kyselá, protože do ní dáváme rajčata, ananas, kysanou zeleninu nebo mangostanu. Kapra zase dusíme na pivu.

Během Štědrého dne jsme v podstatě celý den koukali na pohádky v televizi. Na první svátek vánoční jsme chodili na návštěvy, rodiče se vždy předem domluvili, u koho bude hostina. Pro nás to byl velice významný čas, jelikož kromě prvního ledna to byl jediný den v roce, kdy si rodiče udělali pracovní volno.

Diana (26), režisérka

Vánoce v dětství se u nás týkaly hlavně dárků, a i když se mluvilo o Ježíškovi, tak jsem už v dětství věděla, že to jsou rodiče a příbuzní, kteří dárky kupují.

Určitě se u nás nedodržovala tradice se zvonečkem nebo s nějakým předstíráním, že dárky nosí Ježíšek. Taky si pamatuju, že stromeček jsme měli vždy umělý. V posledních letech, kdy jsem byla starší, jsem rodičům pomáhala s kaprem a bramborovým salátem, ale v dětství jsme neměli štědrovečerní večeři.

Tomi (28) a May (25), majitelé bistra Večerka

May: Když jsem byl malý, velkou část Vánoc jsem trávil s českou babičkou. Ta měla doma obývák, do kterého vedly dvoje dveře, a díky tomu se jí vždycky podařilo tam donést dárky tak, abych to neviděl. Tím pádem jsem asi až do třetí třídy věřil na Ježíška, protože když jsem přišel do místnosti, dárky tam už byly a já si myslel, že je tam dal on.

Stromeček kupovali i rodiče, pro které byl Štědrý den jedním z mála dnů, kdy nemuseli pracovat. Při večeři jsme míchali asijskou kuchyni s tou českou, dělaly se třeba smažené závitky a do toho řízky s bramborovým salátem. K tomu jsme měli barterový obchod s českými babičkami, kterým jsme dávali naše závitky a ony nám na oplátku nosily české cukroví. Vietnamci totiž nepečou.

Tomi: Já jsem s rodiči Vánoce slavil tak do druhé či třetí třídy. Taky jsme vždycky koupili nějaký menší, spíš symbolický stromek a já se ségrou jsme pak vařili podle receptů, které jsme se naučili od českých babiček. Usmažili jsme řízky a k tomu udělali hromadu bramborového salátu. Dárky jsme si tolik nedávali, jenom já jako nejmladší člen rodiny jsem si občas něco vydupal.

Pořádné české Vánoce jsem ale poznal, až když jsem je trávil s rodinou českého strejdy. Moc jsem si oblíbil, jak tam sváteční nálada fungovala už od rána. Chlapi šli hned po probuzení pro stromeček, ženské vařily a já jsem ujídal nebo ochutnával vaječňák. Pak jsme společně seděli kolem stromečku, říkali přání na další rok a já jsem jako nejstarší dítě rozdával dárky. Vždycky se tam samozřejmě našlo i něco pro mě.

Duc (27), inženýr

Bydleli jsme tři rodiny dohromady v jednom třípatrovém baráku. Když jsem byl hodně malý, společně jsme všichni denně jedli, vařili a trávili i Vánoce.

Rodiče, sestra, strejdové, tety i cizí. Později už jen s nejbližší rodinou, ale pamatuju si ten živý stromek, který jsme dovezli z vánočních trhů u Kauflandu, zdobili jsme ho se sestrou. Pamatuju si taky, jak jsem kdysi psal ve Wordu dopis Ježíškovi a pak jsem ho chtěl jít strčit do poštovní schránky; nenechali mě.

Bé Hà (23), youtuberka

Už několik let se v době kolem Štědrého dne potkávám s Vietnamci, jejichž rodiče Vánoce moc neslaví, ale oni sami vyrůstali v české kultuře, takže si svátky udělat chtějí. Sejde se nás velká parta, pouštíme si koledy, přinášíme vlastní napečené cukroví a atmosféra bývá mnohem autentičtější než doma, protože všichni víme, jak by Vánoce měly vypadat. S rodiči je to jen večeře, stromeček a dárky. Smažený kapr nám vydržel doteď, toho mám hodně ráda a taky se dívám na vánoční filmy. Tři oříšky pro Popelku nebo Pelíšky si nenechám ujít.

Několikrát jsem sama pekla české vánoční cukroví, od perníčků přes linecké až po vanilkové rohlíčky. Letos už se na to ale nechystám, protože to dá strašně moc práce a rodiče to skoro nejedí. Kolikrát jsem cukroví jedla sama, víc si vzal snad jenom brácha, a to se pak negativně podepsalo na mojí linii. Poslední roky si proto vánoční cukroví nechávám jenom donášet od svých českých kamarádů, kterým to kolikrát už leze ušima. Rodičům ve Varnsdorfu navíc cukroví často nosí i zákazníci a pak toho doma mají čtyři krabice.

Thai (26), lékař

Nyní, když už jsme oba synové odrostlí, tak už nemáme stromeček a už nám Ježíšek nenosí dárky, ale stále dodržujeme štědrovečerní stolování. Kromě kapra děláme s bratrem i bramborový salát a já, protože rád peču, nadělám i cukroví. Nijak moc, jen základní druhy – linecké, perníčky a ořechové rohlíčky.

Jako rodina se každý rok díváme na Tři oříšky pro Popelku.

Diana (26), režisérka

Teď Vánoce trávím v bytě v Praze, který sdílím se svými spolubydlícími, protože jsem se už před několika lety rozhodla, že je mi lépe být bez tátovy rodiny (mamka se sestrou jsou ve Vietnamu). Obecně mám pocit, že pro spoustu lidí v mém věku jsou už Vánoce trochu náročnější. Večeři vařím pro svého slovinského kamaráda, protože taky nejezdí do Lublaně a je v Praze sám.

Po večeři přijdou další naši kamarádi ze svých rodinných večeří – přinesou bramborový salát, kapra a cukroví. Později probíhá rozbalování dárků formou „secret Santy“ a máme večírek. Stromeček máme živý, 25. prosince odjíždím za tátovou rodinou.

Tomi (28) a May (25), majitelé bistra Večerka

May: Já slavím Vánoce pořád s rodinou, ale už u toho po pravdě nemáme ani stromeček. Spíš jsme rádi, že se všichni potkáme, starší členové drbou jiné Vietnamce a my mladší si pustíme film nebo hrajeme Activity. Jak jsme dospěli, českých tradic u nás ubylo a na štědrovečerním stole už teď máme hlavně vietnamské jídlo. Nejčastěji míváme hot pot, což je kotlík s horkou vodou, ve kterém si postupně vaříme maso i zeleninu, sedíme u toho klidně tři hodiny a při jídle konverzujeme. Od českých důchodkyň, které vypomáhají v obchodech s potravinami, pořád dostáváme vánoční cukroví a u nás ho máme rádi. Vietnamci sice sladké moc nejedí, ale když už si ho dají, tak právě o Vánocích.

Tomi: Já jsem oproti Mayovi slavil posledních pět let Vánoce vždycky u české rodiny. Když jsem měl přítelkyni, trávili jsme svátky u jejích rodičů. Jedla se polévka, smažený kapr a bramborový salát, po večeři se rozdávaly dárky a pustila se televize. Loni mě k sobě zase pozvali kámoši a letos budu buď sám doma, nebo u sestry. Jak už jsme dospělí, domluvili jsme se, že dárky si dávat nebudeme. Až budu mít rodinu, budu se snažit to kouzlo Vánoc doma vytvořit, ale v současnosti svátky tolik neprožívám.

Duc (27), inženýr

Posledních šest Vánoc, od doby, kdy jsem vylétl z hnízda, jsem strávil rozmanitě. Jednou na strahovských kolejích úplně sám, jednou ve městě Mimoň na severu Čech s rodinou mé tehdejší přítelkyně, kde jsem poprvé zažil tradiční české pojetí Vánoc, před čtyřmi lety na ostrově Phu Quoc v Thajském zálivu, před třemi roky v Malajsii, před dvěma roky s rodiči v Hanoji a poslední Vánoce jsem strávil desetidenní meditací vipassaná v chrámu v jihovýchodní Asii. Tento rok je nejspíš strávím v Horních Bludovicích v Moravskoslezském kraji se sestrou a švagrovou rodinou.

Pro mě jsou Vánoce spíše o setkání s nejbližšími a chvíle doznívání, čas pro zhodnocení roku a nabrání nových sil. Bez kapra, cukroví a bramborového salátu se klidně obejdu.

Bé Hà (23), youtuberka

Už od mého dětství s rodinou slavíme lunární nový rok, který vždycky připadá na jiný den v rozmezí ledna a února a ve Vietnamu platí za největší svátek. Lidé se během něj hodně potkávají, dávají si navzájem červené obálky s penězi a při oslavách nesmí chybět ohňostroje. Lunární nový rok slavíme podle vietnamského času, což bývá v šest večer podle středoevropského času. V televizi míváme puštěný hlavní vietnamský kanál VTV4, na kterém odpočítávají, kolik minut a vteřin zbývá do půlnoci.

Při slavnostní večeři míváme na stole třeba vařenou slepici, lepkavou rýži s mungo fazolemi, jarní závitky, grilované tygří krevety a taky velký slaný rýžový koláč plněný masem. Ve Vietnamu pak během svátku většinou nechybí ani boxíky s našimi tradičními cukrovinkami, které mi ale přijdou extrémně sladké a syntetické. Skoro všechny se dělají z želatiny a rýžové mouky, takže mi daleko víc chutná české vánoční cukroví, které není tak žužlavé.

Thai (26), lékař

České Vánoce se stále snažím vnímat jako křesťanský svátek klidu a míru, je to však obraz, který je spíše idealizovaný. Leckdo lpí na tom, aby byly svátky po jeho, tedy že musí sehnat dárky, napéct, vyzdobit dům a podobně. Mně stačí, když se ve skromnosti sejdeme jako celá rodina (pracuji v Praze, kdežto rodiče v Liberci), bez konfliktů.

Nemám tím na mysli, že zapomeneme na spory, však ty ani moc nemáme. Stačí neřešit nedostatky. Zkrátka si myslím, že pokud stavím svátek na soudružnosti, všechny ostatní tradice jako jídlo, výzdoba a rituály se snadněji dodrží, protože se na ně budu sám těšit.

Diana (26), režisérka

Tradice dodržuji české – máme jmelí, koukám se na pohádky a další vánoční filmy, poslouchám koledy a u toho peču cukroví.

Vietnamské tradice nedodržuji žádné. Jen se mi minulý rok povedlo mít k obědu po Štědrém večeru bramborový salát se závitky. Překvapivě to bylo moc dobré!

Tomi (28) a May (25), majitelé bistra Večerka

May: Já na začátku února s rodiči slavím lunární nový rok. Vietnamci nemají náboženství, ale věří v posmrtný život. Uctíváme své předky, a to jak na výročí jejich úmrtí, tak třeba právě na lunární nový rok. V obýváku našim zemřelým uděláme oltář s vonnými svíčkami a vysíláme k nim naše myšlenky.

Tomi: A protože oltář vždycky bývá na nějakém vyvýšeném místě, roh místnosti je pak od těch svíček úplně vypálený. Vietnamci si toho samozřejmě všimnou a obloží roh alobalem. To ale vůbec nepomůže. Na lunární nový rok většinou chodím k ségře, kam se vždycky sjede celá rodina, a taky se modlíme. Na rozdíl od Maye to ale tolik neprožívám a párkrát se mi upřímně stalo, že jsem to úplně zazdil.

Duc (27), inženýr

Dárky by se měly dávat pravidelně nehledě na to, jaký je den. A to ve formě třeba společně stráveného času s blízkými, uvařením jídla pro kamarády, skypováním s rodiči a obecně vytvářením hodnoty pro sebe, komunitu a společnost na denní bázi.

Vánoce jsou pro mě „jen“ jakýsi symbol připomenutí těchto hodnot… Masová populace to ovšem vnímá jako bod, kdy je potřeba dohnat to „zanedbané“ během roku, a tak se maximalizuje konzumerismus a spotřeba zbytná dochází k vrcholu.