


„Nepluž! Narovnej se! Dívej se před sebe!“ Podobné povely se nesou českými sjezdovkami a spolehlivě zabíjejí to nejdůležitější: dětskou radost z pohybu. Zatímco rodiče se v dobré víře snaží o metodickou dokonalost, zkušení instruktoři Petr Hrdlička a Michael Gregora varují, že technika je u začátečníků to poslední, na čem záleží.

„Nechci, aby to vyznělo sobecky, ale v první řadě musím mít radost z lyžování já, abych ji mohl předávat dál. Když baví lyžování vás samotné, snadno tím nakazíte ostatní,“ říká pro Aktuálně.cz usměvavý instruktor lyžování Michael Gregora, který radost vtělil i do názvu svého projektu Joy of Skiing.
U těch nejmenších začátečníků, dětí od tří do pěti let, je podle něj lyžařská technika pramálo důležitá. Naopak naprosto zásadní je pěstování kladného vztahu dítěte k lyžování.
„Jakmile je dítě ze zimy a sněhu nadšené, přezkáče a lyžičky na nohou mu nevadí, máte v podstatě vyhráno,“ říká instruktor. Jsou ale děti, které ze sněhu a „prkýnek“ na nohách vůbec nadšené nejsou. „V jejich případě je asi největším zabijákem lásky k lyžování tlačení na pilu,“ usuzuje Michael Gregora.
„I když to s dítětem myslíte dobře a děláte to pro něj, ono takhle daleko nevidí. Naopak vidí jen sníh a lyže, ke kterým začíná mít averzi,“ popisuje instruktor. V některých případech se může stát, že dítě odmítá lyžovat i přes veškerý zápal a pozitivní motivaci ze strany instruktorů i rodičů. Pakliže silný odpor dítěte trvá, nemá podle něj cenu dítě do lyžování nutit.
U dětí, které už se po sjezdovce samostatně pohybují, může rodič vztah dítěte k lyžování znechutit tlakem na nějakou správnost. „Když rodič trvá na tom, že správně by se mělo jezdit nějakou rychlostí, dělat takové nebo onaké obloučky... Většina kluků přitom v určitém věku ráda jezdí ‚šusem‘ a dělají si skokánek,“ přidává svou zkušenost instruktor Petr Hrdlička.
A když to nikoho neohrožuje, nechal by je. „Bude je to bavit, vyjezdí se a brzy se budou chtít naučit víc,“ je přesvědčený instruktor, který za dobu, co lyžování učí, zažil několik metodických trendů.
To, že u větších lyžujících dětí nebo teenagerů může rodič lásku k lyžím snadno zabít drilem, potvrzuje i Michael Gregora. „Netoč rameny, neseď v tom, nepluž už! Takové povely vlastně ani nejsou dril, je to povrchní ‚opravování‘ chyb-důsledků, jejichž příčiny jsou v úplně jiných částech lyžařova těla. Logicky to pak nefunguje a rodiče i dítě frustruje,“ popisuje svou zkušenost profesionál, podle kterého je udržet v dítěti radost z lyžování to nejdůležitější.
Petr Hrdlička dodává, že problémem, který rodiče snadno „vyrobí“, může být to, že chtějí přeskočit nějakou fázi, spěchat s dětmi na obtížnou sjezdovku, nebo naopak příliš dlouho držet malého lyžaře na nezáživné dětské loučce. On samotný si při lyžování užívá pocit harmonie, souhra a plynulost. „A co mě baví nejvíc, že u lyžování dokážu být tady a teď. Že mě ani nenapadne podrobně naplánovat, kdy na svahu udělám jaký oblouk, které bouličce se vyhnu kudy, ale prostě reaguji na situaci, jak přichází. Tahle radostná a přitom soustředěná lehkost mi v běžném životě chybí,“ zamýšlí se instruktor nad odstíny své osobní radosti z lyžování, kterou předává dál.
„V předškolním věku je skutečně nejdůležitější dítěti lyžování nezošklivit. Když se k tomu naučí zastavit a zatočit, úžasné! Když se to nepodaří, není to nic nenormálního, povede se to třeba další den... nebo další zimu,“ odpovídá Michael na otázku, v kterém věku je nejlepší dítě postavit na lyže.
„V šesti a sedmi letech se proces začíná lámat, děti mají vyvinutější svalstvo a dokážou se lépe a déle soustředit. Mezi osmým až dvanáctým rokem jsou pak úplní začátečníci schopní se naučit zatočit a zastavit klidně během první, druhé hodiny. Samozřejmě je to individuální a záleží na mnoha faktorech. Vypíchl bych jediný, a to je ten, že pravděpodobnost úspěchu velmi zvyšuje, když se dítě během roku věnuje pravidelně nějakému sportu a ideálně jinému než e-sportu,“ směje se instruktor.
Petr Hrdlička za zásadní považuje, aby se malí či větší začátečníci co nejdříve naučili spolehlivě brzdit a získali kontrolu a odpovědnost nad svou rychlostí. Pak se prostor otevírá hře a různým dovednostním úkolům.
Mnoho rodičů si klade otázku, zda dítě učit sám, nebo svěřit potomka do lyžařské školy. Michael Gregora se přiklání k druhé možnosti. „Téměř každý rodič, který učil své dítě sám a pak ho svěřil instruktorovi či instruktorce, je za své rozhodnutí rád. Těch důvodů je mnoho, například je rozdíl mezi tím umět lyžovat a umět učit lyžovat. Děti paradoxně poslouchají spíš cizího instruktora než vlastní rodiče,“ vysvětluje Michael a dodává, že instruktoři mívají z podstaty své profese větší trpělivost.
Když své dítě budete učit sami, můžete při tom zažít krásné chvíle, uznává instruktor, a když ho naučí lyžovat někdo jiný, o tyhle chvíle přijdete. „Zároveň ale dítě může mít z lyžování s instruktorem skvělý zážitek a vy budete o to rychleji se svým potomkem lyžovat na velké sjezdovce. A to jsou teprve krásné chvíle!“ usmívá se Michal. Dodává, že aby předávání lyžařského umění fungovalo a dítě bavilo, musí mít hlavu a patu, určitou posloupnost a postupný vývoj. „Učit někoho lyžovat po zhlédnutí několika videí na YouTube nekončívá úplně šťastně,“ dodává Michael Gregora.
Není podmínkou, aby byl instruktor dítěti na první dobrou sympatický, míní instruktor Michael. „Po pár společně strávených minutách se to ale láme, děti se přestávají stydět, začíná legrace,“ směje se instruktor. Pokud ovšem dítěti učitel lyžování po hodině nebo dvou stále nesedí, není nic špatného na tom, říct si v lyžařské škole o jiného nebo jít do jiné školičky.
Rodič by se měl po předání dítěte profesionálovi pokud možno zcela vzdálit. „Nebýt vůbec na dohled je naprostý ideál,“ popisuje Gregora. „Děti se pak jsou schopny skutečně soustředit, víc si to užít, víc se naučit.“ Role podporovatele nebo pozorovatele je potřeba jen tehdy, když to dítě s instruktorem skutečně bez přítomnosti rodiče nezvládá, nezastavitelně brečí a chce mámu nebo tátu.
I když už máte dítě lyžující, ať už vlastním přičiněním, nebo jste ho nechali lyžařskému samovolnému růstu, instruktor doporučuje dopřát i takovému dítěti občasnou hodinu s profesionálem. Ten buď jeho „chyby“ opraví hned, nebo vám je vyloží a řekne, co přesně s malým lyžařem dělat, aby se to zlepšilo.
Zdroj: autorský text
Mohlo by vás zajímat



O víkendu uplynul měsíc od chvíle, kdy celý sportovní svět zatajil dech. Americká lyžařka Lindsey Vonnová má za sebou po pádu v olympijské sjezdu už pět operací nohy a fanouškům ukázala, jak se snaží vypořádat s omezenou mobilitou.



Kateřina Siniaková pokračuje na turnaji v Indian Wells ve skvělých výkonech. Česká tenistka vyřadila ve 3. kole obhájkyni titulu a světovou osmičku Mirru Andrejevovou z Ruska po setech 4:6, 7:6, 6:3. Snáze prošla do osmifinále Karolína Muchová, jež si poradila 6:0, 6:3 s Antonií Ružičovou z Chorvatska.



Každý není Antonín Panenka. Ouattara Dango z Brentfordu zkusil v rozstřelu osmifinále Anglického poháru proslulou penaltu českého génia, jenže gólman West Hamu Alphonse Areola zůstal stát a míč naprosto v poklidu ukryl do rukavic. A protože se střelci "Kanonýrů" včetně českého záložníka Tomáše Součka nemýlili, slaví jejich klub postup.



Severoatlantická aliance v pondělí zničila v tureckém vzdušném prostoru balistickou raketu vypálenou z Íránu. Podle tiskových agentur NATO v Turecku tímto způsobem zasahovalo už podruhé během nynějšího válečného sporu. Írán podle tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana navzdory varování nadále podniká extrémně špatné a provokativní kroky, které ohrožují přátelské vztahy s Tureckem.



Na rostoucí ceny benzinu a nafty v Česku reaguje vláda Andreje Babiše (ANO) sledováním marží prodejců pohonných hmot. Kabinet další opatření zatím nechystá. Opoziční ODS v pondělí navrhla snížit dočasně spotřební daň u nafty, která v posledních dnech zdražuje výrazně rychleji než benzin. Takový vývoj bude podle analytiků pokračovat a ceny u čerpacích stanic zřejmě brzy překročí 40 korun za litr.