Invazivní cesta ke světlu. Panelákový byt proměnili v otevřený domov

Invazivní zásah zde neznamenal destrukci, ale odvahu.

Byt architekti převzali téměř nedotčený: čtyři oddělené místnosti, umakartové jádro, průchozí koupelna a stará kuchyně, přičemž nejfrekventovanější trasa z ložnice do obývacího pokoje vedla přímo „přes rohožku“. Právě to dokonale ilustrovalo nelogičnost původního řešení.

Po konzultaci se statikem proto padlo rozhodnutí několik příček odstranit a dispozici nově rozdělit do logických funkčních zón – předsíň tak oddělili a hlavní komunikační trasu přesunuli hlouběji do středu bytu.

Zmíněná změna otevřela nové průhledy napříč celým bytem. Přirozené světlo se tak dostává až do jeho středu – a právě tam vznikl jeden z nejvýraznějších prvků rekonstrukce: koupelna z luxfer.

Přes den se zde nemusí svítit. Večer se naopak prostor promění v jemně zářící „lampion“, který interiéru dodává měkké, teplé světlo. Atmosféra, jakou by člověk v paneláku opravdu nečekal.

Invazivní zásah zde neznamenal destrukci, ale odvahu. |

Foto: Radek Šrettr Úlehla

„Máme tady dvě varianty. Invazivní a neinvazivní.“ Přesně těmito slovy začala první schůzka nad rekonstrukcí bytu v pražském paneláku. Klienti byli odvážní, vybrali razantnější řešení – a právě díky této „invazivní“ cestě mohli architekti jít opravdu do hloubky. A tak vznikl otevřený, propojený a přirozeně prosvětlený domov.

Byt architekti ze studia „hurá architekti“ převzali téměř nedotčený: čtyři oddělené místnosti, umakartové jádro, průchozí koupelna a stará kuchyně, přičemž nejfrekventovanější trasa z ložnice do obývacího pokoje vedla přímo „přes rohožku“. Právě to dokonale ilustrovalo nelogičnost původního řešení.

Po konzultaci se statikem proto padlo rozhodnutí několik příček odstranit a dispozici nově rozdělit do logických funkčních zón - předsíň tak oddělili a hlavní komunikační trasu přesunuli hlouběji do středu bytu.

Světlo jako hlavní architekt

Zmíněná změna otevřela nové průhledy napříč celým bytem. Přirozené světlo se tak dostává až do jeho středu – a právě tam vznikl jeden z nejvýraznějších prvků rekonstrukce: koupelna z luxfer. Přes den se tam nemusí svítit. Večer se naopak prostor promění v jemně zářící „lampion“, který interiéru dodává měkké, teplé světlo. Atmosféra, jakou by člověk v paneláku nečekal.

Skleněné dlaždice jsou asi nejvýraznější hmotou realizace a zdárně jim sekundují další poctivé materiály jako světlé narůžovělé marmoleum, překližka a bílé povrchy, přičemž na tuto klidnou bázi navazuje hravější vrstva barev.

Interiér roku

Tato rekonstrukce je přesně typem projektu, který soutěž Interiér roku oceňuje: odvážný zásah, který respektuje původní charakter prostoru a přitom ho posouvá do zcela nové kvality života.

Interiér roku patří mezi nejprestižnější česká ocenění architektury a interiérového designu. Do soutěže se mohou hlásit projekty dokončené v předchozím roce z Česka i Slovenska a o vítězích rozhoduje mezinárodní porota odborníků. Soutěž pokračuje v tradici ocenění soukromých i veřejných interiérů, přičemž jedenáctý ročník je výjimečný cenou vyrobenou z porcelánu. Uzávěrka přihlášek je 28. 2. 2026 a vítězové budou vyhlášeni jako obvykle v pražském Centru současného umění DOX na jaře 2026. A hlasovat může i veřejnost.

Zelená spárovačka v jednoduchém bílém obkladu koupelny i kuchyně ladí s jeklovou konstrukcí policové stěny v obytném prostoru. Ložnici zase dominuje růžová policová stěna za čelem postele. Klienti interiér doplnili originálními barevnými doplňky, které si sami vytiskli na 3D tiskárně. Právě tato osobní vrstva dodává bytu svěžest, autenticitu a živost.

Bez ztráty soukromí i příkras

Původní kuchyně byla od obývacího pokoje oddělena plnou příčkou. Tu architekti nahradili lehkou, průhlednou policovou stěnou se dvěma průchody. Jednotlivé zóny tak zůstaly funkčně rozlišené, ale prostor se vizuálně i světelně propojil.

Na výsledném dojmu otevřenosti se výrazně podílejí také dveře, které tvůrci navrhli bez horního rámu, v plné výšce místnosti. Když se otevřou, lze byt prohlédnout skrz naskrz. Drobný detail s překvapivě velkým efektem – prostor působí vyšší, světlejší a vzdušnější.

Skleněné dlaždice jsou asi nejvýraznější hmotou realizace a zdárně jim sekundují další poctivé materiály jako světlé narůžovělé marmoleum, překližka a bílé povrchy, přičemž na tuto klidnou bázi navazuje hravější vrstva barev.

Zelená spárovačka v jednoduchém bílém obkladu koupelny i kuchyně ladí s jeklovou konstrukcí policové stěny v obytném prostoru. Ložnici zase dominuje růžová policová stěna za čelem postele.

Klienti interiér doplnili originálními barevnými doplňky, které si sami vytiskli na 3D tiskárně. Právě tato osobní vrstva dodává bytu svěžest, autenticitu a živost.

Původní kuchyně byla od obývacího pokoje oddělena plnou příčkou. Tu architekti nahradili lehkou, průhlednou policovou stěnou se dvěma průchody.

Zobrazit
17 fotografií

Z bytu je stále cítit původní charakter paneláku – nic se nesnaží přepisovat jeho historii. Zároveň je však prostor vzdušný, přirozený a plný světla. Invazivní zásah zde neznamenal destrukci, ale odvahu: odvahu otevřít dispozici, pustit dovnitř světlo a dát obyčejnému panelákovému bytu šanci stát se skutečným domovem, který si už žije svým vlastním životem.