Aktuálně.cz: Angelina Jolie si nechala vyjmout vaječníky kvůli možné rakovině, Karel Gott onemocněl lymfomem a herec Charlie Sheen se přiznal, že je HIV pozitivní. Všechny tyto zprávy se okamžitě dostaly na titulní stránky novin. Mají nemoci slavných a články v médiích vliv na prevenci?
Jakub Horák: Samozřejmě, pokud dáte na přední stránku deníku titulek zmiňující rakovinu, stoupají prodeje až o dvacet procent. V kombinaci s celebritou to je ještě mnohem víc. Takový zájem čtenářů upoutá následně i zájem politiků, kteří se rádi vyjadřují k diskutovaným tématům.
Odborníci pak mohou politiky žádat, aby v rámci nárůstu vlastní popularity prosazovali prevenční programy. Investice USA do výzkumu léčby Alzheimerovy choroby vzrostly násobně po oznámení, že jí trpí bývalý prezident Ronald Reagan.
A.cz: A měla by média o "nemocech slavných" detailně informovat?
Z hlediska čtenosti je to lukrativní a současný mediální trh je velmi tvrdý. Se vším zamíchal internet - pokud zprávu nedáte do deníku, čtenář se ji dozví z nějakého serveru. Ty doby, kdy se francouzští šéfredaktoři mohli dohodnout, že nebudou psát o rakovině Françoise Mitterranda, jsou pryč. Z etického hlediska je pouze rozdíl, zda ke článku o operaci Angeliny Jolie přidáte fotomontáž, nebo rozhovor s lékařem, který vysvětlí genetickou podstatu jejího problému. V druhém případě je to i společensky přínosné.
A.cz: Na druhou stranu, slavné osobnosti poutají pozornost takřka k čemukoli, co řeknou...
Celebrity lidem slouží jako aspirační vzory, stanovují vzorce chování, obecně přijímané jako "správné". Když je populární kniha Padesát odstínů šedi, stane se obecně přijatelnou i bondage, kterou ještě včera někdo mohl považovat za úchylku. Stejně se standardním modelem postupně stává i konzumace lehkých drog - opět je to důsledek postoje celebrit.
Když se Ludvík XIV. v roce 1686 podrobil operaci hemeroidů, dobrovolně ji spolu s ním ze solidarity podstoupilo i několik zcela zdravých francouzských šlechticů. To je hezký příklad podpůrné kampaně, zaměřené tedy pouze na jednoho člověka.
A.cz: Zmínil jste, že slovo rakovina má takovou moc, že zvedne prodej až o 20 procent. Proč se něco tak negativního těší zájmu lidí?
Dosaďte si za "rakovina" slovo "smrt". Sledovat smrt celebrity v přímém přenosu přináší podobnou úlevu, jakou nesly návštěvy gladiátorských her. Někdo umřel, ale vy jste stále naživu. To alespoň na chvilku přináší dobrý pocit, ne? Z hlediska přitáhnutí pozornosti jde o ideální kombinaci - postava, se kterou se identifikuji nebo kterou obdivuji, je ve smrtelném nebezpečí. Co víc si médium může přát? Funguje to stejně jako podobná zápletka ve filmu - taky neodcházíte od obrazovky.
A.cz: V poslední době se hodně mluvilo a psalo o kampani Měsíc raka Lucie Bittalové. Ta se snažila šířit osvětu o rakovině děložního čípku, na kterou bohužel zemřela. Proč jste kampaň označil za nejpozoruhodnější v Česku?
Obdivoval jsem její odvahu. Já, kdybych dostal rakovinu, zruším si Facebook, zalezu někam do přírody, tam se budu modlit a pít šťávu z bizarních exotických kořenů. Nemluvil bych o tom, protože bych se za svou nemoc v podstatě styděl - neříkají nám všechny ty new age servery, že rakovina je neláska, že si jí člověk vlastně vypěstoval sám chybnými mentálními návyky?
Dobře věděla, že umírá, téměř nikdo z jejího okolí netušil, jak špatně na tom doopravdy je. Lucka svou nemoc použila k tomu, aby varovala jiné ženy a přiměla je chodit na preventivní prohlídky. Byla velmi statečná a možná zachránila stovky žen. Kampaň by měla pokračovat.
A.cz: Celebrity často kampaně zneužívají k posílení svého mediálního obrazu. Jsou pak takové kampaně uvěřitelné?
Ano, pokud jsou ve všech kampaních pořád ty samé tváře, lidé přestanou poselství rozlišovat a kampaň je neúčinná. Jednou je to žlutá kytka na klopě, pak růžová, pak bílá. Angažmá některých celebrit může i kampaň zesměšnit: jde opravdu o celebritu, nebo se stává celebritou prostřednictvím právě té kampaně? Například Zdeněk Macura staví domečky z palet pro týrané ženy. Slouží mu to jako vějička na mediální pozornost, nebo ho ten problém opravdu trápí? Nestanou se tím naopak oběti domácího násilí jakýmsi komickým memem, který má žít v Macurově boudě?
Internetoví vtipálci jsou dnes nemilosrdní, a jakmile zachytí stopu falše, celá kampaň jde k čertu. Opravdové celebrity se svým mediálním vlivem nakládají uvážlivě. Jack Nicholson je jak známo ze složitých rodinných poměrů (matka ho měla v sedmnácti letech, otec nejistý, vychovávali ho prarodiče a svou mámu považoval až do dospělosti za sestru). Když za ním jednou někdo přišel s žádostí o účast v sociální kampani, pověděl mu: Promiň, ale nepomůžu. Já už jsem si svoje koně vybral, podporuji děti z problémových rodin, bastardy.
