Když se před 90 lety otevíral, stal se největším a nejluxusnějším obchodním domem v tehdejším Československu. Pět nadzemních a dvě podzemní podlaží sloužily jako prostory společnosti Breda & Weinstein, fungující v Opavě už od konce 19. století.
Židovští obchodníci David Weinstein a Max Breda se potkali roku 1897 v opavské synagoze a až do roku 1910 vedou dohromady společnost sídlící ve starém činžovním domě.
Když se slezská metropole otřepala z dopadů první světové války, rozhodl se už tehdy jediný majitel společnosti prodávající střižní, pletené a galanterní zboží Weinstein pro výstavbu nejmodernějšího obchodního domu, který se měl stát dominantou města.
Jedinečnou zakázku zadal vážený opavský podnikatel Leopoldu Bauerovi, jednomu z představitelů vídeňské secese. Stavba byla dokončena během 14 měsíců a vyšla na úctyhodných 6,8 milionu československých korun.
Inspirace v Buffalu
Bauer přiznal, že se inspiroval takzvanou chicagskou školou a stavbou Guaranty Building v Buffalu od Louise H. Sullivana. Dokončení obchodního domu znamenalo pro Bauera značnou publicitu a také další zakázky.
První dvě podlaží domu a jeden ze suterénů sloužily jako obchodní plochy, v dalších patrech se nacházelo zázemí a oděvní továrna. V suterénu se prodával nábytek, průmyslové zboží, domácí potřeby a hračky. Přízemí patřilo textilu a obuvi. V prvním poschodí byl k dispozici bytový textil, elektrické přístroje a konfekce.
Dům neměl sloužit jen k nakupování všelijakého zboží, ale také k prodeji lístků do divadla, prezentaci módních novinek a uměleckých výstav. Na střeše měla být zbudována zahrada s vyhlídkou a posezením.
Budova válku přežila, Weinstein ne
Deset let po slavnostním otevření velkolepého domu se však vyhrocuje politická situace a Opava se stává jedním z hlavních měst obsazených Sudet. Synagoga, ve které se Weinstein s Bredou potkali, je v listopadu 1938 kompletně zničena, David Weinstein přichází o veškerý majetek a stěhuje se i s rodinou do Prahy.
Necelý rok nato pod tlakem překotných politických změn a stoupajícímu počtu rasistických útoků nakonec manželé páchají sebevraždu. Jejich syn Robert emigruje do Norska, ani zde však není v bezpečí a později umírá v koncentračním táboře.
Společnost i obchodní dům fungují v omezeném provozu i během války pod jménem Melder, Reiser a spol. Nákupní středisko pod národní správou je pak znovu otevřeno začátkem října 1945. A přestože se o navrácení majetku přihlásil jediný žijící příbuzný - synovec Weinsteina Bruno Fischer, nedočkal se jej. Firma byla zkonfiskována státem s tím, že jeho majitelem byl Němec a podporovatel okupantů.
Po definitivním rozhodnutí o znárodnění a připojení do národního podniku Obchodní domy je přejmenován na Průkopníka (později na Prior) a během následujících deseti let prochází několika zásadní přestavbami.
Weinsteinovi přišli o dům i po roce 1989
Dcery Weinsteinova synovce Paula se v roce 1992 znovu pokoušely o navrácení majetku, úřady však jejich nárok neuznaly s tím, že nepocházejí z přímé pokrevní linie a nemají československé státní občanství.
"Podle tvrzení dcery Ruth Weinsteinové ale k zániku jejich československého občanství formálně nikdy nedošlo. Obě sestry jsou již bohužel po smrti a v Izraeli žijí už jen jejich děti," přiblížil historik Václav Hájek z Národního památkového ústavu, jenž o rodině připravil výstavu a také dokumentární snímek.
Nemovitost proto roku 1993 kupuje opavský podnikatel Kamil Kolek za 27 milionů korun a interiér je opět přepracován v duchu postmodernistické rekonstrukce. Po dvou požárech, v roce 2004 a 2013, je však dům trvale uzavřen a z jeho slavných dní tak už zůstalo pouze jméno prvních majitelů.
To nese nové obchodní centrum, otevřené v roce 2012 na území bývalého pivovaru, v těsné blízkosti původní Bredy. Centrum se před pěti lety stalo Stavbou roku a získalo také čestné uznání v Grand Prix architektů.
Památkově chráněný dům by však přece jenom mohl po letech najít zase svoje uplatnění. Podle předsedy věřitelského výboru, starajícího se o prodej domu, o něj totiž projevil zájem soukromý český investor se vztahem k městu. Duch československé zlaté éry tak možná nakonec zůstane zachován.
