Český nevkus: Proč tíhneme k normalizační pop music?

Marek Pros Marek Pros
11. 3. 2014 13:00
Rozhovor o odvrácené straně české pop music, hudebních paskvilech a nulové sebereflexi tuzemských muzikantů.
Marie Pojkarová a Bohuš Matuš | Video: YouTube

Rozhovor – Co Čech, to muzikant. "Bohužel," tvrdí publicista a šéfredaktor hudebního časopisu Headliner Jarda Konáš, který píše již několik let o odvrácené straně české pop music na web Hudební masakry.

V rámci "masakrů" se každoročně vyhlašují i hudební anticeny Zlatý David, jejichž čtvrtý ročník proběhne ve středu 12. března v pražském klubu Roxy.

Aktuálně.cz:  Abych to špatně nechápal, tak co je přesně smyslem Zlatého Davida. Vysmát se těm muzikantům?

Jarda Konáš: Určitě ne. Základní myšlenkou je dát prostor veřejnosti, aby mohla nahlas vystavit vysvědčení interpretům, kteří se derou do veřejného prostoru a rádií, přestože na to nemají a jejich hudba je špatná.

ONdray - Can't Get You (Party Don't Stop)
ONdray - Can't Get You (Party Don't Stop) | Video: YouTube

A.cz: Mám asi vysoký pud sebezáchovy na to, abych všechny „masakry“ dokoukal do konce. Vždycky mě ale při jejich poslechu napadne stejná otázka: Proč to ti lidi dělají?

Z velké části jde o kalkul, což někteří muzikanti sami přiznávají. Zároveň je to důkaz, že Češi věnují svůj čas špatné muzice, která je přežitá a nekvalitní. Kvalitní hudba je pak odsouzená k živoření v klubech. Spousta „masakrózních“ muzikantů narovinu říká, že bude radši dělat „sračkoidní“ muziku jen proto, aby nemusela hrát v klubu pro padesát lidí.

A.cz: Problém je tedy spíš v publiku, které tu „sračkoidní“ muziku poslouchá než v samotných muzikantech, kteří ji hrají?

Rozhodně. Muzikant to dělá, protože to lidi chtějí. Stejně jako si Češi v hospodách pořád dávají kuřecí steak s broskví a sýrem a chodí na Babovřesky, tak budou donekonečna kupovat tuhle muziku.

A.cz: Čím to?

Chybí osvěta.

A.cz: A stojí o ni v Česku vůbec někdo?

Dělím posluchače na aktivní a pasivní, což s dobrým či špatným vkusem nemá nic společného. Aktivní posluchač chodí do klubů, kupuje si desky a podporuje kapely. Pasivní přijde ráno do práce, pustí si Radiožurnál, ve čtyři odpoledne ho vypne a jde domů. Lidí, kteří vyhledávají hudbu jako kulisu, je u nás nepoměrně víc než těch aktivních. Televize a éterová rádia jim pak jdou na ruku.

Stejně jako si Češi pořád dávají v hospodách kuřecí steak s broskví a sýrem a chodí na Babovřesky, tak budou donekonečna kupovat tuhle muziku.

A.cz: Dobře, podívejme se na to z druhé strany. Není celý problém v tom, že v Česku prostě chybí kvalitní alternativa, která by tu poptávku po nové muzice v lidech probudila?

Nad tímhle jsem přemýšlel, když se rozpadli Charlie Straight. Ti kluci se dokázali dostat do rádií i s dobře zpívanou angličtinou. Když jsem si pak škrtl Charlie Straight a uvažoval, kterou kapelu v podobném duchu ještě rádia hrají, tak jsem se propadl až někam k Support Lesbiens. Cílové publikum těchto kapel totiž neposlouchá éterová rádia. Funguje už na nových médiích, jezdí na festivaly, chodí do klubů a je součástí aktivní skupiny posluchačů. Kvalitní pop tu je, akorát se nedostane do éterových rádií.

A.cz: A nemůže za to i nechuť spousty tuzemských kapel zpívat česky?

České kapely zpívají anglicky, protože to je jednodušší. Složit dobrej českej text je peklo a navíc u nás nejsou dobrý textaři. Když dneska vyjdou textaři Ježkárnu, tak jdou makat do reklamky a práce copywriterů jim totálně utlumí tvůrčí procesy a potenciál. Na druhou stranu, angličtina je jednodušší, čeština po textařské stránce vytváří mnohem větší prostor pro práci s jazykem, a klade tak na autora i větší nároky.

PatCrycheer - Mám rád pěkný holky
PatCrycheer - Mám rád pěkný holky | Video: YouTube

A.cz: Web Hudební masakry funguje od září 2011. Existují nějaké společné symptomy, které všechny české masakry vykazují?

Nízký práh soudnosti, slabost pro kýč, nulová sebereflexe, touha co nejdřív „to“ vydat ven navzdory nízké kvalitě a vysoké ego. Tohle je pět jmenovatelů, které dohromady vytvářejí podhoubí pro hudební masakry...

A.cz: … které asi nejsou ale jen výsadou České republiky. Jak to třeba vypadá za hranicemi na Slovensku nebo v Německu?

U nás je toho tolik, že sotva stíhám sledovat českou scénu. Všude se ale kupuje špatná muzika, nedělám si iluze. Nicméně Česko je v tomhle velmi specifický region. Nostalgicky tíhneme k normalizační popmusic a revivalům úspěšných kapel.

Jarda Konáš
Autor fotografie: archiv Jaroslava Konáše

Jarda Konáš

  • narozen 24. 2. 1985 v Praze
  • studoval textařskou práci, historii a literaturu
  • pracoval jako galerista a publicista na volné noze
  • v současné době zastává funkci šéfredaktora nového hudebního měsíčníku Headliner
  • Má rád Provence, Saaby, Gustava Meyrinka a beletrii celkově, ve volném čase se věnuje organizování koncertů a propagaci mladých interpretů

A.cz: Revival kapely jsou ale po celém světě, co je na tom ryze českého?

Jen pro příklad, máme asi třicet Kabát revivalů, to je unikát. V Německu neexistuje třeba třicet Scorpions revivalů, přitom je to mnohonásobně větší trh a rozhodně by se tam bez problémů uživili.

A.cz: Spousta dotčených „umělců“, o kterých píšete, nevydýchá kritiku a hrozí soudními žalobami. Dotáhl to někdo do konce?

Nikdy. Někteří střelci možná jdou za právníkem, ale ten jim vysvětlí, že by šli do prohraného sporu. Názorová publicistika je nadsazená nad zájmy interpreta. Dokonce je v zákoně, že interpret musí akceptovat kritiku, i když to je kritika jeho konkurenta. Divil bych se, kdyby některý soud dal za pravdu umělci, protože v tom momentě by musely přestat vycházet veškeré recenze.

 

Právě se děje

Další zprávy