Jindy uhlazený prostor O2 Universa působil v páteční podvečer chaoticky a zmateně. V přednáškových sálech podsvícených modrými neony se motaly nesourodé davy lidí: fantasy "nerdi", kteří neměli kostým, protože v černém plášti po kotníky a s dlouhým culíkem chodí celoročně, drobné dívky s vlasy odbarvenými na modro a rohy na hlavě i ženy, které se po vzoru komiksových hrdinek promenádovaly jen v body s obrovským výstřihem a v kozačkách.
Na Comic-Con dorazilo také dost dětí, třeba chlapečci v roztomilých skřítkovských kápích, ale také pubescentky stylizované do lesních stvoření s výrazně podmalovanýma očima.
Lidé se sem ale přišli hlavně setkat se spisovateli a hvězdami, které obdivují. Jednou z nich byl i herec Danny John-Jules známý jako Kocour ze seriálu Červený trpaslík. Na otázku, jak to že vypadá už 30 let stejně, odpověděl bez váhání. "Crack. Samozřejmě pro medicínské účely."
Že bude jedním z miláčků festivalu právě charismatický Danny John-Jules, bylo evidentní už při zahajovací ceremonii. Když drobný skoro šedesátiletý muž energicky vyskočil ze zákulisí v khaki teplákovce s půllitrem v ruce, ozval se neskutečný aplaus. "Připadám si jako Frank Sinatra," užíval si Brit nadšení publika. Jeho teplákový outfit byl velkou změnou oproti úžasným oblekům fešáka Kocoura ze sci-fi seriálu Červený trpaslík.
Obleky si John-Jules prý nenechává, ve skříni má jen svatební svého otce, ve kterém přišel na casting. Dorazil tenkrát před 32 lety pozdě, a proto získal roli Kocoura, jež se stala jeho životní. "Ani jsem se neomluvil, že jdu pozdě, protože jsem nevěděl, že jdu pozdě," vysvětloval se smíchem.
V budově O2 Universa byla ale i klidná zákoutí. Člověk jako by se najednou ocitl téměř v akademickém prostředí, kde pro úzké publikum přednášeli odborníci na čtvrtou epizodu Star Wars, cestování časem či vlkodlaky.
Do zákulisí hororových příběhů a fenoménu děsivých kříženců lidí a zvířat v příbězích dávala nahlédnout spisovatelka science fiction Františka Vrbenská. "Dokud lidé žili se zvířaty ve víceméně rovnovážném vztahu, byly pokládány za bytosti, které mají magickou moc. Myslím, že vize nebezpečných zvířatodlaků vznikla v momentě, kdy se lidé začali od zvířat a jejich světa odpoutávat. Vztah plný despektu a nepochopení se objevil s nástupem průmyslové revoluce," sdílela autorka jednu ze svých myšlenek.
Hřibova pohádka
Na rušných chodbách se návštěvníci, kteří přišli v civilu, fotili s těmi převlečenými. Populární byl muž, jehož kostým připomínal postavu Hagrida z Harryho Pottera a který pózoval s cigaretou ztracenou v hustém vousu.
V kostýmu dorazil i primátor Prahy Zdeněk Hřib, který za znělky Star Wars přišel rozvážným krokem v kápi rytíře Jedi. "Kdysi dávno, v jedné předaleké galaxii, na jedné malé planetě úplně v centru galaxie, se rytíři Jedi rozhodli uspořádat to nejlepší setkání fanoušků sci-fi, fantasy a komiksu. Nikdo nevěřil, že by něco takového na tak malé planetě vůbec bylo možné," srovnal metaforicky Prahu s jinými metropolemi, které svůj Comic-Con měly už dříve.
Primátor @ZdenekHrib na @ComicConPrague @Hospodarky #comicconprague pic.twitter.com/F0MOvv2Hrn
— Lukas Biba (@bibalukas) February 8, 2020
"Předchozí pokusy ztroskotaly jako poslední plány na obnovu Hvězdy smrti. Rytíři se od počátku setkávali s pochybovači všeho druhu, a jak všichni víme, strach je tou nejkratší cestou na temnou stranu síly. Hrdinný Mistr Pravda se ale nevzdával a s podporu Mistra Renčína odrážel všechny nezdary svými světelnými meči," uvedl primátor první pražský festival popkultury a požehnal mu světelným mečem.
Kreslíř Bueno: Nejtěžší je dělat Batmana
Fanoušci komiksu si nenechali ujít přítomnost španělského kreslíře Alvara Martíneze Buena. Tomu se splnil komiksový sen až před sedmi lety, kdy se stal exkluzivním umělcem vydavatelství DC Comics. Pracuje na slavném komiksu Justice League a publiku prozradil, že největší tlak cítí, když kreslí Batmana. Je to totiž tak kultovní postava, že má pocit, že musí být perfektní.
"Začal jsem kreslit už jako batole. Byl jsem marvelovské dítě, a když jsem zjistil, že dělat komiksy je opravdová profese, měl jsem jasno," vypráví Bueno. V komiksovém umění se neprosadil až do roku 2013, přestože studoval klasická výtvarná umění a tvorbě stripů se věnoval odmala. Stát se profesionálním tvůrcem kultovních komiksů však podle něj není to nejnáročnější. "Nejtěžší je kreslířem zůstat. Uděláte dvě nebo tři dobré skici, ale takhle jich musíte dělat stovky," přibližuje. Začínajícím umělcům doporučuje kreslit to, co jim nejde nebo je nebaví. "Překonávejte překážky každý den. Já se denně stavím výzvám. Ráno přijdu ke stolu, a doslova nevím, jak se kreslí," říká Bueno.
Začínající komiksoví umělci měli na Comic-Conu také své místo Artist Alley a patřilo mezi nejrušnější. Nacházelo se v podzemí a pach smažených hranolků se tam mísil s vydýchaným vzduchem, jak se tu stály fronty na autogramiády. Jedním z amatérských kreslířů byl Foggy z Berlína, který přijel s několika vlastními komiksy, rozložil je na plechovém stánku a snažil se je prodat návštěvníkům festivalu. "Jako studio mi slouží můj berlínský byt. Tohle je můj poslední komiks o holce, které se změní superschopnosti pokaždé, když slyší jiný hudební žánr. Zatím mě to neuživí, ale jednou se tam dostanu," věří. Někteří umělci dokonce kreslili svá fantastická stvoření živě přímo před kolemjdoucími.
Noční král Furdík: Nejradši mám scény, za které dobře zaplatí
Několik stovek metrů od Artist Alley se tvořila další nekonečná řada na autogramiádu. Tentokrát se čekalo na podpis slovenského kaskadéra Vladimíra Furdíka, který byl, i přes svou úspěšnou kariéru, ještě donedávna zcela neznámý. V Hollywoodu přitom působí od roku 1990 a sehrál roli dubléra ve filmech jako Prometheus nebo Skyfall. V Česku a na Slovensku se proslavil, když převzal roli Nočního krále v seriálu Hra o trůny. Sám Furdík je ale ke své slávě skeptický a nechápe, proč by měl najednou být hvězdou.
Vysoký šlachovitý muž, který brzy oslaví padesátku, přistupuje k filmovému průmyslu poměrně kriticky a pragmaticky. O skákání z hořících budov hovoří jako o něčem naprosto banálním. "Skákal jsem z 15 metrů z hořícího okna a ten plamen měl být malý. Ale oni tam přidali trochu víc plynu a hořelo celé okno. Já jsem neviděl ani na ty krabice, kam skáču. Ale musel jsem jít. Nohy mi praštily o beton, dva týdny jsem nemohl chodit. Raději jsem ani nešel k doktorovi," vypráví Furdík historku z natáčení.
"Nejraději mám scény, které jsou dobře zaplacené. Skočíte z 15 metrů do krabic, oni vám zatleskají a dají peníze," přiznává. Svou budoucnost ale i s ohledem na věk vidí spíše ve tvorbě choreografií akčních a bojových scén, jíž se už nějakou dobu věnuje. "Natočíme choreografii akční scény, jak by měla vypadat ve filmu a nabídneme ji režisérovi. Hodně režisérů si pak ale natočí vlastní scénu, což je škoda, protože většinou jsou to dramatičtí, ne akční režiséři. Někdy natočím krásnou bitku, a když ji vidím ve filmu, tak se chytám za hlavu," stěžuje si Furdík.
Na druhé řadě seriálového Zaklínače se Furdík už podílet nebude. V čem se na něj diváci můžou těšit, zatím prozradit nechce.
