reklama
 
 

Rekreace za socialismu: Co Čechům chybí z éry Anděla

28. 1. 2014
Rozhovor s docentem Jiřím Knapíkem (nejen) o socialistických dovolených, popularitě filmu Anděl na horách a seznamovací hře na mrkanou.
Doporučujeme

Opava - Ráno hromadná rozcvička, přes den skupinová túra, popřípadě výcvik na lyžích, společné snídaně, obědy a večeře a k dovršení všeho společenský večer, na kterém se rekreanti pod taktovkou kulturního referenta organizovaně bavili. Od hry na mrkanou po hromadné tance.

Mladší generace zná tento obrázek v trochu zkarikované podobě z filmů s Andělem na horách či rodinou Homolkových, starší generace zažila zimní rekreace na vlastní kůži. Dle průzkumů Slezské univerzity Opava na tuto organizovanou zábavu vzpomínají starší ročníky v dobrém a svým způsobem ji dnes postrádají.

Redakce Aktuálně.cz vyzpovídala na toto téma docenta Jiřího Knapíka, vedoucího Ústavu historických věd na Slezské univerzitě v Opavě, jež nedávno uskutečnila cyklus přednášek o trávení volného času v ČSSR 50. a 60. let 20. století.

Aktuálně.cz: Jaké byly možnosti rekreačních pobytů mimo "křídla" ROH, tedy Revoluční odborové hnutí?

Doc. Jiří Knapík: I v poúnorovém Československu působila řada cestovních kanceláří. Tradiční postavení měl Čedok, který se sice orientoval hlavně na zahraniční zájezdy, ty se ovšem u nás začaly volněji nabízet až od druhé poloviny 50. let. Měl ale také nabídku tuzemských pobytů, například poznávací zájezdy státních hradů a zámků.

Na domácí zájezdy a rekreace se zprvu orientovala cestovní kancelář Turista. Ve druhé polovině 50. let pak vznikla cestovní kancelář Svazu spotřebních družstev Rekrea. Ta nabízela téměř výhradně tuzemské pobyty v rámci sítě ubytovacích zařízení družstevních provozoven. Později vznikaly i specializované cestovní kanceláře, jako třeba Sport-Turist.

Velmi oblíbenou se stala Cestovní kancelář mládeže, založená v roce 1955; orientovala se na zájezdy pro mladé lidi do 30 let. Zajišťovala cesty po Československu a měla i síť vlastních ubytoven. Organizovala také zájezdy do zahraničí, v 60. letech včetně západních států. 

A.cz: Byly zahraniční dovolené nějak "pohlídány" proti emigraci?

Vzhledem k tomu, že se jednalo o agenturu svazu mládeže, museli se zájemci prokázat doporučením od své základní organizace, pro cesty na Západ platilo obecně, že byly umožněny jen prověřeným. V případě Turisty zase rekreanty v 50. letech omezovalo vázání pobytu na odběr stravovacích poukazů.

Kolektivismus byl základním ideovým pilířem

A.cz: Jaké byly trendy v individuální turistice v 50. a 60 letech 20. století?

Koncem 50. a zejména na počátku 60. let se u nás rozvíjela individuální turistika spojená s motorismem. V atraktivních lokalitách vznikala síť autokempů, z nichž některé disponovaly i jednoduchými chatkami. Specifickou záležitostí pak byl tramping.

A.cz: Mezi neopomenutelné prvky odborářských rekreačních pobytů patřily pevně stanovený program, družení se s ostatními lidmi, to vše pod dohledem referentů. Chtěla si tak komunistická moc "ohlídat" občany i v době jejich volna?

Je třeba rozlišovat mezi výběrovou rekreací a závodní rekreací ROH. Zatímco výběrová rekreace se vyznačovala výraznou organizovaností a byla chápána jako vzorový typ dovolené, u závodních rekreací byla programová složka zastoupena v malé míře.

Kolektivismus přitom patřil k základním ideovým pilířům komunistického režimu, i když se v případě trávení volného času s dobou měnil akcent i formy. Takže i v případě výběrové rekreace ROH počátkem 60. let zmírnilo kolektivní pojetí  a dalo větší možnost strávit pobyt se svou rodinou.

A.cz: Mimo jiné i díky filmům s Andělem či Homolkovými se vryla i do paměti mladší generace ona programová zábava rekreací...

Programová zábava na rekreaci princip kolektivismu naplňovala. Obecně měl být volný čas občanů usměrňován zejména nabídkou preferovaných aktivit. Zejména od poloviny 60. let pak vstupuje na scénu i televizní kultura, jež výrazně ovlivňuje trávení volného času.

Koneckonců ani rekreace ROH nebyly určeny pro každého, a komu se případně tento způsob trávení volna příčil, tak o něj neusiloval. Výrazně organizované formy trávení volného času byly určeny zejména pro děti, v rámci systému mimoškolní výchovy. Na podobném principu samozřejmě stály i pionýrské tábory ROH i jiných společenských organizací.

Morální prohřešky rekreanta se hlásily zaměstnavateli

A.cz: Na rekreaci ROH působili sportovní či kulturní referenti. Sportovní se starali o sportovní složku programu během dne, kulturní například o hromadnou večerní zábavu v jídelně či společenské místnosti. Měli i nějakou skrytou roli? Třeba sledování chování rekreantů, poslouchání jejich hovorů a případné hlášení na vyšších místech či u nich v práci?

S takovouto rolí kulturních či sportovních referentů jsem se nesetkal. Nelze ji ovšem vyloučit, zejména v případě zájezdů do zahraniční od druhé poloviny 50. let. Na druhou stranu se případné společenské či morální prohřešky účastníků rekreací ROH oznamovaly zaměstnavateli a řešily se na úrovni závodní rady a podobně.

A.cz: Jak si vysvětlujete chování rekreantů na dovolených ROH, jejich dobrovolné podstupování rozcviček a kulturních programů na úrovni školy v přírodě 1. stupně ZŠ?  Dodnes si pamatuji nesmazatelný zážitek z 2. poloviny 80. let, kdy jsem s rodiči trávila soukromou dovolenou na jakési chatě v Jeseníkách. Pobýval zde i zájezd ROH. Kulturní referentka se představila jako Anička, zásadně všem tykala, vyvolala každého, aby se představil, načež prohlásila: "Soudruzi, když jsme se tak pěkně seznámili, zahrajeme si na mrkanou."

Je třeba si prostě přiznat, že některým lidem kolektivní způsob trávení dovolených vyhovoval a tento typ "společenských her" je neurážel. Zvláště v době, kdy se ještě nerozšířila televizní kultura, byla programová zábava vyhledávána a lidem připadala atraktivní, i později jim nepochybně přinášela nabourání životního stereotypu. Nešlo však pouze o zmíněné pokleslé formy, ale také třeba o taneční večery, společné vlastivědné výlety spojené s výkladem a podobně.

Rekreanti se hromadně bavili dobrovolně

A.cz: Co hrozilo rekreantovi, který se vyhýbal hromadným rozcvičkám, který odmítl hrát na mrkanou či se účastnit karnevalu?

Nesetkal jsem se s tím, že by metodické materiály "pamatovaly" na postihy rekreantů. Dovolená, byť pořádaná ROH, přece nebyla za trest. Program rekreací byl obecně znám, proto asi ten, komu by se příčil, by o takovou dovolenou neusiloval. Výzkumy mezi pamětníky rekreací 60. let ovšem potvrzují nejen oblibu společných programů, ale i to, že k nim lidé nebyli nuceni, pokud projevili zájem trávit volný čas jinak. Je ovšem možné, že ještě v 50. letech působilo něco jako "tlak kolektivu"…

A.cz: Proč jsou dodnes tolik populární filmy jako Dovolená s Andělem či Anděl na horách? Stýská se lidem po společných ROH rekreacích?

Tyto snímky nepostrádají humor, situační komiku, hrají v nich naši přední a oblíbení herci. U řady lidí jistě působí i nostalgie, a to nejen po podobných typech rekreací. Starší snímky třeba mohou u lidí vyvolávat vzpomínky na dobu, kdy tyto filmy šly poprvé do kin, vysílaly se v televizi.

Je ale nutné si uvědomit, že "andělský duet" jistě nezobrazoval reálné situace, spíše se jednalo o vzorový koktejl rekreačních aktivit okořeněný notnou dávkou ideologicky podmíněného idealismu a naivity. Přitom ani v době vzniku zmíněných filmů nebylo jejich hodnocení jednoznačně pozitivní. Například ministr informací a osvěty a přední ideolog KSČ Václav Kopecký kritizoval koncem roku 1953 Literární noviny za jejich "sucharské" hodnocení Anděla na horách. I tehdy se některým lidem zdál humor samoúčelný a námět málo (!) angažovaný.

Je také zajímavé, že už méně lidí si v souvislosti s rekreacemi vybaví film "Homolka a tobolka", který rekreaci líčí se zcela odlišnou poetikou, je přitom dobou svého vzniku mnohem blíže naší mentalitě.

Existuje tu reálná poptávka po společném trávení dovolených

A.cz: Na internetu jsem se dočetla, že některé cestovky lákají k moři do Chorvatska mimo jiné na "Taneční večery s Evou a Vaškem". Je to novodobá obdoba organizované zábavy během rekreace? Je to důkaz vašich slov, že lidé tuto část rekreace měli rádi a možná se jim po ní stýská?

Snad. Ukazuje to na reálnou poptávku části společnosti po společném trávení dovolených. Nemusí ale nutně jít jen o návyk starší generace z předlistopadové éry. Pro některé účastníky to je třeba i příležitost, jak zmírnit pocit osamělosti.

Doc. PhDr. Jiří Knapík Ph.D.

Doc. PhDr. Jiří Knapík Ph.D.

Docent Knapík se soustavněji zabývá  mj. výzkumem kulturního a společenského života v Československu, je autorem několika odborných knih.

S Martinem Francem z Archivu Akademie věd ČR publikoval obsáhlé dvousvazkové dílo Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948-1967, oceněné cenou Magnesia litera v kategorii literatura faktu.

Letos oba autoři vydali knihu Volný čas v českých zemích 1957-1967.

A.cz: Představme si hypotetickou situaci, že by komunisté někdy vyhráli volby. Mohli by ještě někdy takto "přitáhnout šrouby", že by se vrátily státem pořádané rekreace s "povinně dobrovolným" společným programem?

Jedna věc je vyhrát volby, jiná zase mít možnost zásadně změnit ústavní pořádek v naší zemi - tady se ale dostáváme mimo pole debaty o naší nedávné minulosti. Nicméně v nedávné předvolební kampani jsem zaznamenal těžko uvěřitelné představy jistého kandidáta komunistické strany na ideální trávení volného času mladými lidmi - jak rétorika, tak názory by jistě obstály na nějaké ideologické konferenci v 70. letech, možná i ve vzdálenější době.

Související

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama
    reklama