


Vědci objevili obrovský poklad v podobě starověké DNA zvířat včetně dnes již vyhynulých mamutů srstnatých. Nalezli ho v exkrementech veverek, které se uchovaly v kanadském permafrostu.

Starodávná DNA, zachovaná v hermeticky uzavřených norách, pochází z období před 700 tisíci až 3000 let a nabízí vzácný pohled na evoluci v průběhu tisíciletí v oblasti Yukonu, rozsáhlé divočině na severozápadě Kanady.
Kromě DNA mamuta srstnatého objevili vědci také genetický materiál pocházející od vlků, bizonů, koní, geparda a stovek rostlin.
Prohledávání veverčích výkalů se může zdát „méně atraktivní“ než vykopání mamutího klu, přiznal agentuře AFP, která o případu informovala, výzkumník v oboru paleogenomiky na kanadské McMasterově univerzitě Tyler Murchie, hlavní autor studie zveřejněné v časopise Nature Communications. Podle studie představují výkaly podceňovaný prostředek k lepšímu poznání dávné minulosti naší planety.
Zpočátku vědci zamýšleli pouze studovat mikrobiom veverky, než objevili „skutečně překvapivou biologickou rozmanitost organismů“, řekl Murchie. A to díky „přirozenému archivačnímu chování“ těchto hlodavců.
Arktické veverky jsou totiž aktivní pouze čtyři měsíce v roce a zbytek času tráví v hibernaci. V době svého krátkého období bdění „musí vylézt ven a sníst co nejvíc, kolik jen mohou,“ vysvětlil výzkumník.
Veverky proto plní své nory ořechy, semeny, listy, kostmi, kožešinou a vším, co najdou. Ale s postupem času vzestup permafrostu – vrstvy trvale zamrzlé půdy – některé nory definitivně uzavřel a vytvořil tak dokonale zachovalou časovou kapsli.
Vědci dokonce objevili malý exemplář syslíka, který byl dokonale zmrazený. „Prostě usnul na jednu sezónu a už se nikdy neprobudil... objevil ho až paleontolog, který tudy procházel,“ řekl.
Odborníci rekonstruovali 18 mitochondriálních genomů, včetně genomů šesti mamutů srstnatých, kteří žili v různých obdobích. Jedná se o genomy předávané výhradně matkou, což umožňuje sledovat rodové linie. Pomocí počítačů jsou sestavovány fragmenty DNA jako kousky skládačky, vysvětloval Murchie.
Americká biotechnologická společnost Colossal nedávno oznámila svůj záměr oživit mamuta srstnatého, který vyhynul před čtyřmi tisíci lety. Odborníci jsou však skeptičtí a domnívají se, že výsledné zvíře by se spíše podobalo asijskému slonovi geneticky upravenému tak, aby připomínal mamuta.
Společnost Colossal bude moci podle agentury AFP využít genetická data objevená týmem Murchieho, která budou zpřístupněna veřejnosti.
„Mají však k dispozici tolik DNA – celé genomy pocházející z různých organismů –, že naše objevy budou jistě jen kapkou v moři,“ odhadoval Murchie.
Jeho tým pracuje na další studii, která popisuje, co DNA nalezená ve výkalech veverek odhaluje o evoluci mamuta srstnatého.
Zdroj: ČTK, AFP









Sedm roků trvalo, než se německý projekt Kraftwerk znovu ukázal v Praze. A návrat to byl vskutku fenomenální. Ve středu v zaplněném prostoru Fórum Karlín rozstříkl Ralf Hütter hektolitry elektronické energie. Přesto je stále zjevnější, že tahle desítky let neměnná kapitola se přiblížila ke svému konci.



Nový snímek Ivana Ostrochovského Pramen odkrývá jednu z temných kapitol československých dějin – vypráví o státem řízené reprodukční kontrole, interrupčních komisích a systematické sterilizaci romských žen. Po premiéře na karlovarském festivalu do kin vstupuje 16. července 2026.



Spojené státy od příští středy uvalí 25procentní cla na dovoz některého zboží z Brazílie poté, co zjistily řadu kroků, které považují za nekalé obchodní praktiky ze strany této desáté největší ekonomiky světa. Informovala o tom agentura AP. Americká vláda ze zavedení tarifů obvinila brazilského prezidenta, který podle ní nejednal s USA v dobré víře. Jeho úřad už cla podle agentury AFP odmítl.



Bývalý šéf ukrajinské diplomacie Dmytro Kuleba v rozhovoru pro pořad Spotlight analyzoval současný stav konfliktu a proměnu mezinárodní podpory. Podle něj už Ukrajina není v pozici slabšího hráče bez karet, jak ji loni popsal Donald Trump. Naopak, země dokázala stabilizovat frontu a přenést válku na ruské území. Klíčem k vítězství je však podle něj vytrvalost a pochopení, že kompromis není možný.



Na mapě vypadají skoro bezvýznamně. Dvě tmavé skály ztracené v Atlantiku, jen několik kilometrů od irského pobřeží. Když se ale ráno zvedne mlha a na obzoru se objeví jejich siluety, rychle pochopíte, proč se o nich po staletí vyprávějí příběhy. Na jednom z nich dnes nežije jediný člověk. Na druhý lidská noha nesmí vůbec. A i na ten přístupnější se každý den dostane jen hrstka šťastlivců.