Bistro u zatopeného lomu i kiosek na Šumavě. Dobře najíst se dá všude, ukazuje Hejlík

Tomáš Maca Tomáš Maca
23. 5. 2021 19:36
Turisté, kteří se vypraví objevovat české hrady, zámky či národní parky, už se nemusí spoléhat na svačiny v batohu. I na nejméně pravděpodobných místech totiž mohou narazit na kulinářský zážitek, který jim vyrazí dech. Své o tom ví herec a autor oblíbené Gastromapy Lukáš Hejlík, který nyní vydal knihu plnou tipů, kde se výletníci mohou dobře najíst a napít. České podniky podle něj čeká silné léto.
"Lockdown Čechy naučil využívat take away, což u nás dřív nebyla moc oblíbená disciplína, protože jsme byli zvyklí objednat si cappuccino a hodinu u něj sedět," tvrdí Hejlík.
"Lockdown Čechy naučil využívat take away, což u nás dřív nebyla moc oblíbená disciplína, protože jsme byli zvyklí objednat si cappuccino a hodinu u něj sedět," tvrdí Hejlík. | Foto: Adriana Fialová

Výšlap ke zřícenině hradu Bezděz si přímo říká o odměnu v podobě lahodného jídla a osvěžujícího nápoje. Zatímco v 90. letech by se turisté v podhradí dočkali snad jen stánku, ze kterého by byl už z dáli cítit přepálený olej, dnes tam narazí na příjemnou zahrádku s neméně přitažlivým menu. Hned na úpatí lesní cesty si totiž dvojice podnikatelů otevřela Tavernu S láskou Karel, ve které nabízí domácí burgery, palačinky i limonády prvotřídní kvality.

Jejich restaurace je jedním z tipů, které čtenáři najdou v nové knížce 555 - Výlety s Gastromapou Lukáše Hejlíka. Známý herec a příznivec dobrého jídla v ní láká celkem na 101 výletů po krásách českých luhů a hájů, od dobře známých míst typu mikulovského Svatého kopečku až po skryté klenoty, jako je Levandulový statek Bezděkov. Ke každému z nich pak přidal několik podniků v okolí, kde se lidé mohou občerstvit.

"Zatímco v předchozí třišestpětce jsem představil svoje největší srdcovky, v pětpětpětce jsem se zaměřil na dostupnější, vysloveně výletnické tipy. Nejsou tam tolik restaurace, ale spíš bistra, hostince, pivovary, pekárny, farmy nebo řeznictví. Nová knížka se taky vyhýbá Praze, Brnu a víceméně i větším regionálním městům. Celých šest let, co Gastromapu dělám, jsem si poctivě zapisoval podniky, které mi doporučovali sledující na sociálních sítích, a pak jsem je během karantény, ještě než se zavřely okresy, objížděl. Knížka je tedy takové moje karanténní dítě," informuje Hejlík.

Jeho prvního gastronomického průvodce se za dva roky od vydání prodalo 40 tisíc kusů a Gastromapu v podobě mobilní aplikace používá přes 200 tisíc lidí. "Gastronomie je v Česku v posledních letech v rozpuku a znělo by dost domýšlivě, kdybych řekl, že na to mám nějaký vliv. S Gastromapou jsem na druhou stranu začínal v době, kdy nastala, slovníkem epidemiologů, první vlna tohohle boomu a úměrně s tím, jaký jsem měl dosah, se ten boom v dalších letech zvětšoval," říká Hejlík.

Dodává, že první dvacetitisícový náklad jeho novinky je už skoro rozebraný. Dost možná to souvisí i s oblibou, které se v době pandemie, kdy lidé nemohou cestovat do zahraničí, těší výlety po české kotlině. "Po dokončení třišestpětky jsem si myslel, že už jsem byl všude, ale zjistil jsem, že ani náhodou. Na některých místech člověk, co se týče podniků, očekává horší průměr, a pak ke svému překvapení narazí na něco originálního a poctivého. Takové momenty mě vždycky těší," pochvaluje si Hejlík.

"Můžu jmenovat třeba Panelku Luleč na Vyškovsku, což je geniální bistro u prvorepublikového koupaliště U Libuše, které vzniklo ze zatopeného lomu. V kempu uprostřed šumavských lesů zase najdete kiosek Divoký bistro," vyzdvihuje. Stejně tak během uplynulého roku narážel na vynalézavé způsoby, jakými se živnostníci popasovali s vládními restrikcemi proti šíření koronaviru. "Zájezdní hostinec U Jiskrů na jihu Čech třeba loni i letos během lockdownu uspořádal drive-in food festival, při kterém lidé dostávali jídlo do auta," oceňuje Hejlík jeden z kreativních nápadů.

"Nové trendy sice někdy mohou být povrchní a pomíjivé, mě ale baví je sledovat, protože vzbuzují zájem o gastronomii, což je přesně to, co nám chybělo."
"Nové trendy sice někdy mohou být povrchní a pomíjivé, mě ale baví je sledovat, protože vzbuzují zájem o gastronomii, což je přesně to, co nám chybělo." | Foto: Adriana Fialová

Jídlo se v Česku konečně stalo tématem

Z výběru v jeho první knížce zatím zaniklo jen 33 podniků a mnohem častějším důvodem než ekonomické dopady covidu byl podle něj rozchod partnerů, kteří je vedli. "Novináři ode mě v době pandemie pořád chtějí slyšet smutné příběhy krachujících živnostníků. Generaci profesionálů ve věku 40 plus krize pochopitelně dost prověřila, protože svůj koncept museli ze dne na den změnit, začít víc komunikovat na sociálních sítích a přijít s novými produkty. Mladým kavárnám a bistrům to šlo naopak mnohem pružněji, protože nesídlí v tak velkých prostorech, nejsou tolik odkázané na sedící hosty, nemají tolik zaměstnanců a neplatí tak vysoký nájem," vysvětluje Hejlík.

Kavárny podle něj mohly na koronakrizi dokonce vydělat. "Věřím, že existují espreso bary, kterým, když se teď otevřou zahrádky a vnitřní prostory, klesnou tržby. Lockdown Čechy naučil využívat take away, což u nás dřív nebyla moc oblíbená disciplína, protože jsme byli zvyklí objednat si cappuccino a hodinu u něj sedět. Mnohem hůř se teď každopádně bude rozjíždět provoz podnikům, co v uplynulém roce nebojovaly a měly zavřeno, protože se budou muset znovu připomínat zákazníkům, které mezitím oslovil někdo jiný," myslí si Hejlík.

U kaváren a bister, které na vládní omezení mnohdy zareagovaly flexibilněji, si také všímá zajímavého fenoménu. Na rozdíl od velkých restaurací je totiž mnohdy zakládají lidé, kteří do gastronomie fušují z úplně jiných oborů. V jeho novém výletnickém průvodci to dobře ilustruje třeba podnik Masná 130/3 v Českém Krumlově, který provozují vědkyně z "fildy" a ředitel z korporátu, a návštěvníci architektonické perly si do něj mohou zajít na šálek výběrové kávy a domácí zákusek.

"Tohle je velmi častý příběh. Nedostudovaní vysokoškoláci změní obor, vrhnou se na gastro scénu jako hobbíci zespoda a myslím, že ji tím dost osvěžují. Přináší tam svoje zkušenosti ze sektorů jako IT nebo management a skoro si říkám, že by se od nich starší garda gastronomických profesionálů mohla inspirovat. Nové trendy sice někdy mohou být povrchní a pomíjivé, mě ale baví je sledovat, protože vzbuzují zájem o gastronomii, což je přesně to, co nám chybělo. Podniky, které by někdo označil jako hipsterské, ale já jim radši říkám mladé duchem, třeba jedni milují a druzí nenávidí. To je dobře, protože se u nás zjevně jídlo konečně stalo tématem," zdůrazňuje Hejlík.

Oslovit místní občas bývá boj s větrnými mlýny

Gastro nadšenci z jiných oborů si své podniky navíc často otvírají v menších městech, odkud sami pochází, a přináší tak do dalších krajů trendy, které se dříve objevovaly hlavně v Praze a v Brně. Ukázkovým příkladem je šumperská kavárna Pikola s vlastní pražírnou, kterou podle Hejlíka před vypuknutím pandemii jezdili okukovat až z Berlína. Entuziasmus jejích provozovatelů zároveň ve městě na okraji Jeseníků podnítil vznik dalších progresivně smýšlejících restaurací.

"Zapálení mladí gastro podnikatelé pomáhají ve svých rodných městech zlepšit celkovou životní úroveň. Zvyšují totiž o ně mezi lidmi zájem. Jejich projekty dokážou často nejdřív ocenit přespolňáci z nejbližšího okolí, které baví podobná místa objevovat a rádi si tam udělají výlet. Oslovit místní sice občas bývá boj s větrnými mlýny, na druhou stranu to patří k výzvám, které musí provozovatelé zdolat. Není to jen o tom, vytvořit hezký prostor a zajímavé menu. Musíte s lidmi umět komunikovat, nakazit místní obyvatele svým nadšením a tím je svým způsobem edukovat," přibližuje Hejlík.

Podniky, o kterých se herec prostřednictvím šuškandy doslechne, obráží buď na vlastní pěst při pracovních cestách, nebo do nich bere svou dceru Kláru a někdy i manželku Veroniku se synem Vojtou. Nabízí se tedy otázka, jestli jeho vášeň pro vyhledávání gastronomických zážitků zbytek rodiny sdílí, nebo při jeho bádání občas obrací oči v sloup.

"Nejradši se mnou jezdí dcera, protože sní všechno a podobně jako já výlety ráda s jídlem kombinuje. Se ženou a s Vojtíkem jsme kdysi vyrazili na plavbu výletní lodí, každý den jsme navštívili jedno evropské město a já jsem si tam samozřejmě chodil po gastro tipech, které jsem dostal od svých známých. Po tom, co jsme za sebou měli pět nebo šest měst a v každém jsme nachodili asi deset kilometrů, tehdy čtyřletý Vojta pronesl: 'Táto, přestaňme už, prosím tě, chodit na ty tvoje obědy.' Občas jsem tedy pro svoje nejbližší svými gastro pochůzkami otravný, ale myslím, že se s tím už smířili," směje se Hejlík.

Mohlo by vás zajímat: Spojení s Lidlem není ostuda. Hvězdu bych už ale nechtěl, říká šéfkuchař Paulus

Gastronomie spadla z velké výšky, návrat bude trvat dlouho. Ztráty michelinské hvězdy je mi líto, ale už bych ji nechtěl, je to vyčerpávající, dodává. | Video: Daniela Drtinová
 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 1 hodinou

Dálnice D11 z Hradce do Jaroměře se autům otevře 17. prosince

Dokončovaný úsek dálnice D11 z Hradce Králové do Jaroměře se motoristům otevře 17. prosince. Stát bude 4,1 miliardy korun bez DPH. Jde o největší současnou stavbou na území Královéhradeckého kraje, řekl ředitel Ředitelství silnic a dálnic Radek Mátl. Na úseku u Smiřic se v sobotu konal den otevřených dveří.

"Za necelé tři měsíce po dálnici budou jezdit auta. Diskutujeme dnes s lidmi přípravy silnic. Je to samozřejmě trochu sebeprezentace, ale chceme ukázat, že příprava a stavba dálnice není jednoduchá," řekl Mátl.

Stavba je rozdělena na dva úseky z Hradce Králové do Smiřic a ze Smiřic do Jaroměře. Stavba trasy do Jaroměře začala v dubnu 2019, z Hradce do Smiřic se buduje od února 2019.

"My jsme dokonce zrychlili, stavba se měla otevírat až v příštím roce během průběhu léta, podařilo se nám se zhotovitelem vyjednat zkrácení lhůty o osm měsíců. Příprava dálnice trvá daleko déle, to jsou někdy i desítky let," řekl Mátl. Šest až deset let příprava podle Mátla zabere vždycky.

D11 z Prahy do Hradce Králové a na státní hranici s Polskem začal stát budovat v roce 1978 a od roku 2017 dálnice končí v Hradci Králové. Z plánovaných 154 kilometrů dálnice se jezdí zhruba po 91 km. Stavba z Hradce do Jaroměře navazuje na úsek dálnice z Hradce Králové, měří 22,4 kilometru. Vede podél současné silnice první třídy na Jaroměř a Náchod. Za Jaroměří se napojí na silnici I/37.

Zdroj: ČTK
Další zprávy