reklama
 
 

Havíři mi děkovali, jak jsem je v Dukle 61 zahrál. Je to největší odměna, říká Marek Taclík

28. 5. 2018 14:56
Herec Marek Taclík hraje jednu z ústředních rolí ve dvoudílném filmu České televize o důlním neštěstí v Havířově Dukla 61. V rozhovoru pro Aktuálně.cz vypráví o náročném natáčení v někdejším dole v Rakovníku nebo o nových přátelstvích s havíři.

Jak těžké bylo natáčet  v dole, byť tedy pouze bývalém a navíc kaolínovém? Co klaustrofobie?

Já naštěstí nemám klaustrofobii. Tu měla třeba kostýmní výtvarnice, ale ta tam zase pod zem nechodila. Jo a nešlo o kaolínový důl, ale o důl na těžbu lupku, z něhož se pak vyrábějí třeba dlaždičky.

V tiskových materiálech byl "kaolínový důl"…

No, tak to je blbost.

Dozvěděla jsem se, že tedy v tom dole v Rakovníku, ať už byl na cokoliv, byla pořádná zima, ale vy jste museli v nátělnících předstírat, že je vám šílené vedro, protože v havířovském dole Dukla je dvakrát vyšší teplota.

V pravém ostravském nebo havířovském dole je kolem šestadvaceti stupňů, zatímco tady bylo dvanáct až patnáct stupňů. Předstírat to vedro šlo opravdu těžko, zvláště když se tam herci pohybovali v nátělnících nebo do půl těla.

Vy ale máte ve filmu košili…

Tu jsem si vyhádal na kostýmní zkoušce, aby mi nebyla zima jako Oskaru Hesovi. Jenže oni mi ji zase pořád mokřili, abych vypadal zpocený, takže to mi přišlo snad ještě horší.

Jak těžké bylo vžít se do postavy, rozjet akci a přitom si ještě dávat pozor, aby se člověk nepraštil do hlavy, o něco nezavadil nebo neuklouzl?

Do hlavy jsem se o něco praštil dvacetkrát denně, ale naštěstí jsme měli všichni přilby. Člověk si také zvykne, ale je pravda, že za těch čtrnáct dní jsem toho už měl plné zuby.

Marek Taclík

Marek Taclík

Marek Taclík se narodil v Ústí nad Labem, nedávno oslavil 45. narozeniny a také narození prvního potomka. Maturoval na gymnáziu v Duchcově, v roce 2000 absolvoval na pražské DAMU. Po studiích hrál v divadelních souborech v CD94,  Činoherním klubu, Dejvickém divadle nebo v Divadelním spolku Kašpar. Na filmovém plátně debutoval v roce 2003  filmem Davida Ondříčka Jedna ruka netleská. Od té doby se objevil v desítkách dalších filmů, seriálů či televizních snímků (Grandhotel, Operace Silver A, Občanský průkaz, Ve stínu, Kriminálka Anděl, Okresní přebor, Nevinné lži, Čtvrtá hvězda, Ztraceni v Mnichově, Pohádky pro Emu, Anděl Páně 2…)

Mnoho herců se odvážně pustilo do ostravského dialektu, vaše postava jím však nemluví, proč?

V dole Dukla tenkrát pracovali lidé z nejrůznějších oblastí - Češi, Moraváci, Slezané, Slováci, Poláci, Maďaři, Romové. Takže jsme se s režisérem domluvili, že moje postava nářečím mluvit nebude. Trochu je ten jazyk místním dialektem chycený, ale rozhodně ne tolik jako v případě mé filmové ženy Marthy Issové.

Štáb se prý velmi obával předpremiéry v Havířově přímo s horníky a hornickými rodinami, nakonec ale toto odborné publikum snímek přijalo. Není to vlastně to největší ocenění?

Na havířovské předpremiéře jsem nebyl, ale každopádně mi píšou na Facebook současní i bývalí horníci a děkují mi, jak jsem toho havíře zahrál. Za to jsem hrozně rád, že mi mou postavu věří, to je pro mě skutečně největší ocenění.

Na tiskové konferenci k filmu Dukla 61 také zaznělo, že nahoře vládnou drsným havířům jejich ženy a že možná proto tak rádi sfárají do dolů, protože pod zemí je zase jejich svět, kde vládnou oni. Souhlasíte s touto myšlenkou?

To slyším poprvé a po těch dlouhých hodinách, co jsem si zkusil  těžkou a nebezpečnou práci horníka, si myslím, že je to nějaká literární blbost. Kdo to řekl na té tiskovce?

Byla to vaše filmová manželka, herečka Martha Issová.

No tak to jste měla říct rovnou. Protože jestli to říkala Martha Issová, moje filmová manželka, tak je to určitě pravda.

Natáčeli jste exteriéry přímo v Havířově? Jakou jste tam se štábem budili pozornost?

Ano, ale nevšiml jsem si nějaké zvýšené pozornosti, spíš jsem díky tomu poznal několik havířů a s některými si občas píšeme.

Pro vás to byla v neděli premiéra, film jste do té doby neviděl. Co jste mu říkal?

Já se na sebe nerad koukám a nikdy nic neříkám. Ale zdá se, že to synek Ondřiček dobre zrobil.

Mimochodem, zaujal mě také skvělý výkon mladého herce Oskara Hese, jenž hraje jednu z hlavních rolí. Co jste na něj jako jeho filmový otec říkal? Neroste nám tu nová herecká hvězda? Protože on zaujal již v seriálu HBO Pustina…

Ano, Oskar by mohl být hvězda. Má skutečně talent. Tak uvidíme.

Pokolikáté jste se již pracovně potkali s režisérem Davidem Ondříčkem?

Točil jsem s ním již svůj filmový debut Jedna ruka netleská…

… ano, to si pamatuji, jak si tam zašíváte čelo. To už je nějakých patnáct let.

Ano, to bylo už v roce 2003. Pak jsme spolu o tři roky později natáčeli Grandhotel a v roce 2012 kriminální film Ve stínu. Takže Dukla 61 je už naše čtvrtá spolupráce.

Kam jste se za těch patnáct let posunuli?

Začínali jsme komedií, nyní jsme natočili tragédii, takže to jasně ukazuje, jak dobrý David Ondříček je. No a já samozřejmě taky.

Video: Podívejte se na trailer k dvoudílnému filmu Dukla 61

Film Dukla 61 inspirovalo skutečné důlní neštěstí na Ostravsku roku 1961. | Video: Česká televize |  00:40

autor: Zuzana Hronová | 28. 5. 2018 14:56

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama