V roce 1917 explodovala v kanadském přístavu Halifax loď plná výbušnin a způsobila největší předatomový výbuch v historii. Katastrofa zabila tisíce lidí a zničila část města. Reakce na tragédii přinesla průkopnické postupy v traumatologii, pediatrické a oční chirurgii, zlepšení námořní bezpečnosti a ukázala sílu přeshraniční solidarity.
Nešťastná srážka a požár
Onoho 6. prosince se dráhy obou lodí nešťastně protnuly. Mont-Blanc držela správnou stranu kanálu. Imo se však po sérii zmatených signálů ocitla v protisměrném pruhu a její příď se stočila přímo proti pravoboku Mont-Blanc. V 8:45 se příď Imo zařízla do pravoboku Mont-Blanc, protrhla plátování pod sudy benzolu a vypukl požár. Kapitán Le Médec vydal rozkaz opustit loď. Posádka a pilot zamířili ke břehu Dartmouthu, přitom varovali okolní lodě i lidi na břehu.
Po srážce se z francouzské lodi Mont-Blanc stala plovoucí pochodeň. Hořící benzol na palubě syčel přes rozervané plechy a loď, unášená klidnou vodou a slabým proudem, mířila neúprosně k molu číslo 6. Plameny šlehaly vysoko a nad přístavem se zvedal tlustý sloup černého kouře viditelný z celého města. Lidé, navyklí ruchu válečného přístavu, netušili, jaký náklad se skrývá pod palubou. Zvědavci se hrnuli k oknům, na střechy i vyvýšená místa s výhledem na molo. Tahle zvědavost se mnohým stala osudnou.